Léčba hormondependentních nádorů
Vývoj a léčba hormondependentních nádorů souvisí s funkcí pohlavních steroidních hormonů. Naše znalosti o významu pohlavních hormonů ve fyziologii endokrinních orgánů, prsu, edometria a prostaty se významně rozšířily.
Vývoj a léčba hormondependentních nádorů souvisí s funkcí pohlavních steroidních hormonů. Naše znalosti o významu pohlavních hormonů ve fyziologii endokrinních orgánů, prsu, edometria a prostaty se významně rozšířily. Také se přišlo na to, jakou roli hraje dysregulace endokrinních vlivů v procesu maligní transformace.
Poznání složitých sítí buněčných interakcí a signalizačních drah by mohlo poskytnout příležitost pro cílené terapeutické intervence. Endogenní hormony (pohlavní steroidní hormony a peptidy hypofýzy) jsou zodpovědné za růst a rozvoj příslušných cílových orgánů. Tím, že stimulují proliferaci buněk, předurčují stejným mechanismem k vývoji maligního fenotypu.
Karcinom prsu je nejčastějším nádorem u žen v Japonsku a v západních zemích. Je již dobře známo, že estrogen hraje důležitou roli ve vývoji a růstu karcinomu prsu, stejně jako v reakci na léčbu těchto nádorů.
Klinické podávání hormonů začalo v roce 1939, kdy P. Ulrich potvrdil terapeutické účinky testosteronu u dvou pacientek s nádorem prsu [Ulrich P., 1939, Testosterone (hormone mâle) et son role possible dans le traitement de certains cancers du sein. Acta – Unio Internationalis Contra Cancrum 377–379]. V roce 1944 A. Haddow potvrdil příznivý účinek syntetického estrogenu (Haddow, A. et al. British Medical Journal. vol 2, 1944) a v 50. a 60. letech začaly být aktivně užívány estrogeny a androgeny v terapii.
Během posledních tří desetiletí byly mnohé studie a výzkumy zaměřeny na regulaci růstu nádorů prsu. Také byly identifikovány estrogenové a progesteronové receptory v těchto hormondependentních nádorech prsu.
V současné době je k dispozici několik hormonálních léků, které užíváme v terapii. Chceme-li blokovat působení estrogenů, selektivní modulátory estrogenových receptorů, které používáme, jako jsou tamoxifen a toremifen, se vážou na estrogenové receptory, což vede k oslabení genů, které reagují na estrogen (estrogen-responsive genes), k jejich selektivní down-regulaci.
Receptory progesteronu se staly užitečným markerem u hormondependentních nádorů prsu a do budoucna se očekává jejich další využití v léčebných schématech.
(mpm)
Zdroj: Hirotaka Iwase: Current topics and perspectives in the treatment of endocrine-related cancers. Int J Clin Oncol. 2008; 13 (5): 377–379. Publikováno online 23. 10. 2008 DOI 10.1007/s10147-008-0832-9.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Štítky
Dětská onkologie OnkologieOdborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Tisícileté topoly, mokří psi, stárnoucí kočky a ospalé octomilky – „jednohubky“ z výzkumu 2024/41
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Menstruační krev má značný diagnostický potenciál, mimo jiné u diabetu
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
Mohlo by vás zajímat
- Předchozí zánětlivá onemocnění plic zvyšují riziko rozvoje nádoru plic
- "Železem saturovaný" hovězí laktoferin zlepšuje chemoterapeutický účinek tamoxifenu u léčby basal-like karcinomu prsu u myší
- Trvající pokles mortality na karcinom ledviny v Evropě
- Odhaleny geny zodpovědné za rezistenci k tamoxifenu
- Epitelové buňky v aspirované tekutině z bradavky znamenají vyšší riziko karcinomu
- Časná fyzioterapie může zabránit lymfedému po operaci karcinomu prsu