Diagnostika a léčba syndromu suchého oka v kostce

Příčiny

Příčinou obtíží mohou být jednotlivé složky slzného filmu, abnormality očních víček, které vedou k poruchám mrkání, nebo poruchy povrchu rohovky. Dochází potom buď ke snížení tvorby slz, nebo naopak ke zvýšení jejich odpařování.

Syndrom suchého oka bývá nezřídka přítomen u nemocných trpících autoimunitními chorobami, jako jsou revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, Sjögrenův syndrom či Stevensův-Johnsonův syndrom. Větší riziko této oční komplikace mají také diabetici nebo pacienti s hypotyreózou, často postihuje ženy v počátku menopauzy. Následně ji zhoršují nepříznivé okolní podmínky – prašné, suché či zakouřené prostředí, větrné počasí, klimatizace, časté nošení kontaktních čoček a dlouhodobé sledování elektronických displejů. Negativně působí i některé léčivé přípravky.

Diagnostika

Diagnostika syndromu suchého oka se vedle anamnézy opírá také o vyšetření pomocí štěrbinové lampy. Posuzují se zde slzný meniskus a spojivkové záhyby paralelní s víčkem, kde se nachází většina z celkového objemu slz.

K hodnocení stability a kvality slzného filmu lze použít test BUT (break-up time) či NIBUT (non-invasive tear break-up time), v obou případech se měří nástup (subjektivních) potíží při potlačení mrkání. Další metodou je Schirmerův test, který slouží k posouzení tvorby slz.

Dále je možné v rámci diagnostiky změřit osmolaritu slz, pomocí interferometrických měření zjistit tloušťku slzného firmu a prostřednictvím tzv. tear ferning neboli kapradinového testu posoudit případný nedostatek mucinu. Využívá se rovněž impresní cytologie, meiboskopie, meibografie či atomová silová mikroskopie. V rámci vyšetření je vhodné otestovat i funkci odvodných slzných cest.

Terapie  

Jak už bylo uvedeno výše, syndrom suchého oka často vzniká v důsledku jiného onemocnění. Pak je pochopitelně nutné léčit primární chorobu a terapii doplnit aplikací umělých slz. Pokud je syndrom komplikovanější a pro pacienta je vhodná častá aplikace přípravku (více než 3−4× denně), měli bychom volit umělé slzy bez konzervačních látek, které by jinak mohly vyvolat subjektivní, ale i objektivní potíže. Řešením může být rovněž mechanický dávkovací systém, který chrání léčivý přípravek před kontaminací z vnějšího prostředí. Pokud pacient potřebuje delší účinek přípravku, lze zvolit gelovou či masťovou formu léku.

V současnosti je možné využít v rámci konzervativní léčby také roztoky kyseliny hyaluronové s citrátovými pufry. V indikovaných případech pak bývá indikovaná protizánětlivá léčba (kortikosteroidy či imunosupresiva). Další moderní přípravky cílí na ovlivnění funkce lymfocytů.

Pokud není konzervativní léčba účinná, lze volit z dalších postupů. Jednou z možností je aplikace autologního séra vyrobeného z krve nemocného. V nejtěžších případech se uzavírají dolní či horní slzné body pomocí zarážek, další variantou je tarzorafie (zevní sešití víček) nebo chirurgická korektura deformit.

(lek)

Zdroje:
1. Boyd K. What is dry eye? Symptoms, causes and treatment. American Academy of Ophthalmology, 2022 Jul 25. Dostupné na: www.aao.org/eye-health/diseases/what-is-dry-eye
2. Syndrom suchého oka. Wikiskripta. Dostupné na: www.wikiskripta.eu/w/Syndrom_suchého_oka
3. Výborný P., Sičáková S. Syndrom suchého oka – diagnostika, komplikace a léčba. Praktické lékárenství 2020; 16 (1): 8–11.