Využití parametru IPF (Immature platelet fraction) v laboratorní diagnostice

Mladé destičky –  retikulotrombocyty –  jsou markerem trombopoézy. Jejich stanovení je možno využít především v laboratorní diagnostice trombocytopenií a při monitorování kinetiky trombocytů po chemoterapiích a transplantacích kostní dřeně. Dříve byly retikulotrombocyty vyšetřovány pomocí průtokového cytometru. Toto stanovení bylo drahé, časově náročné a nestandardizovatelné. Nyní umožňuje jeho zavedení do rutinní praxe analyzátor Sysmex XE  5 000, který měří mladé destičky jako součást krevního obrazu a vyjadřuje je jako parametr IPF (Immature platelet fraction).

Klíčová slova:
retikulotrombocyty –  IPF –  trombocytopenie

Úvod

Trombocyty jsou bezjaderné buněčné fragmenty s funkcí v řadě fyziologických procesů (stavění krvácení, vznik trombózy, metastazování tumorů aj.) [1].

Mají omezenou proteosyntetickou aktivitu a relativně krátkou životnost. V krevním oběhu kolují asi 10 dní. Z toho vyplývá, že při normálním počtu trombocytů v periferní krvi (150–400 × 10⁹/l) [2] se každý den musí obnovit přibližně 10 % z jejich celkového počtu [3].

Nově vznikající trombocyty mají některé vlastnosti odlišné od starších krevních destiček (větší objem a obsah RNA), což umožňuje jejich odlišení v rámci laboratorního vyšetření krevního obrazu (parametry střední objem destiček – MPV a frakce nezralých destiček – IPF) [4]. Stanovení celkového množství nezralých, tj. mladých trombocytů může mít významnou roli v laboratorní diagnostice některých hematologických onemocnění, především trombocytopenií.

Co to jsou retikulotrombocyty?

Jako retikulotrombocyty se označují nezralé trombocyty bohaté na RNA. Jsou větší, fyziologicky aktivnější a analogické k retikulocytům. Jejich poměr k celkovému počtu trombocytů odráží intenzitu trombopoézy [4].

Funguje-li kostní dřeň normálně, má počet retikulotrombocytů v periferní krvi inverzní vztah k počtu trombocytů – čím nižší množství krevních destiček, tím vyšší podíl z nich tvoří retikulotrombocyty a naopak.

Jak se retikulotrombocyty stanovují?

Množství retikulotrombocytů v krvi lze stanovit průtokovou cytometrií s využitím fluorescenčních barviv, které vážou nukleové kyseliny (např. thiazolová oranž) [5].

Jsou-li retikulované destičky stanovovány na průtokovém cytometru, je měřený parametr označován jako high fluorescent platelet fraction (HFPF – frakce vysoce fluorescenčních trombocytů). Jelikož i použití shodného barviva přinášelo na různých pracovištích rozdílné výsledky a referenční rozmezí, nepodařilo se tento test nikdy standardizovat a zavést do rutinní praxe [6].

Retikulotrombocyty lze také stanovovat pomocí hematologického analyzátoru (přístroj Sysmex XE-5 000), který v rámci vyšetření krevního obrazu umožňuje měřit mladé destičky jako parametr IPF (Immature platelet fraction) [7].

Retikulotrombocyty jsou stanoveny jako IPF% (procentuální zastoupení retikulotrombocytů v celkovém počtu krevních destiček) nebo jako jejich absolutní počet.

IPF je měřeno v retikulocytárním (fluorescenčním) kanálu analyzátoru metodou průtokové cytometrie, používají se barviva polymetin a oxazin [8] (obr. 1).

Referenční rozmezí IPF% bylo stanoveno týmem A. Takamiho na 0,5–5,7 % [9], Briggs et al [8] stanovili referenční rozmezí na 1,1–6,1 % z celkového počtu trombocytů.

Bylo zjištěno, že je-li vzorek pro stanovení IPF skladován při pokojové teplotě, jeho hodnota se po dobu 48 hod nemění [7]. Není vhodné skladovat materiál při 4 °C, neboť dochází k umělému zvyšování hodnoty IPF o téměř 200 % za 24 hod [10].

Využití IPF v laboratorní diagnostice

Parametr IPF lze využít při diagnostice a sledování řady převážně hematologických onemocnění.

Nejčastěji byla studována jeho využitelnost při diferenciální diagnostice trombocytopenií [7,11]. Dále bylo IPF zkoumáno jako marker nastupující trombopoézy po cytotoxických chemoterapiích a po transplantacích hematopoetických kmenových buněk [8,9]. Byl studován i význam retikulotrombocytů u pacientů s diagnózou myelodysplastický syndrom (MDS) [6].

IPF a diferenciální diagnostika trombocytopenií

Stanovení retikulovaných destiček pomáhá odlišit trombocytopenie způsobené sníženou produkcí krevních destiček od trombocytopenií způsobených jejich zvýšenou konzumpcí nebo destrukcí (tab.1).

Snížená produkce trombocytů je nejčastěji důsledkem nedostatečnosti kostní dřeně způsobené např. nežádoucími účinky léků, radioterapií či chemoterapií. V tomto případě nedochází ani při výrazné trombocytopenii ke zvýšení IPF% mimo normální rozmezí.

Zvýšená spotřeba trombocytů je pozorována např. při krvácení, trombotické trombocytopenické purpuře (TTP) nebo při hemolyticko-uremickém syndromu (HUS). Aby byla kompenzována tato nadměrná ztráta destiček, narůstá aktivita kostní dřeně a megakaryocyty tvoří vyšší množství trombocytů. Tento jev lze zaznamenat jako zvýšenou hodnotu IPF% zjištěnou při vyšetření krevního obrazu. Je-li však onemocnění způsobující tuto konzumpci účinně léčeno, dochází k poklesu IPF% současně s nárůstem počtu trombocytů v periferní krvi [7].

Lze tedy shrnout, že dřeňový útlum nevede ke zvýšení hodnoty IPF%, kdežto nadměrná konzumpce nebo destrukce destiček může být provázena zvýšením IPF%.

IPF a transfuze krevních destiček

Po chemoterapii či transplantaci kostní dřeně trvá nějakou dobu, než dojde k obnově trombopoézy. Než dojde k navrácení produkce krevních destiček na potřebnou úroveň, může se pacient ocitnout v těžké trombocytopenii pod 10 × 10⁹/l. Aby nedošlo k spontánnímu krvácení, připadá v úvahu profylaktická transfuze trombocytů.

Několik výzkumných týmů nezávisle na sobě pozorovalo, že dochází-li k obnovení trombopoézy, je nárůst počtu destiček ohlašován 1–4 dny dopředu zvýšením IPF% mimo normální rozmezí [7–9].

Tato skutečnost by mohla pomoci lékaři při rozhodnutí, zda u pacienta, který je afebrilní a nekrvácí, podat transfuzi trombocytů, nebo zda počkat, až počet destiček stoupne samovolně.

IPF a MDS

Někteří pacienti s MDS vykazují zvýšení IPF%, aniž by trpěli silnou trombocytopenií. Tato skutečnost je pravděpodobně způsobena dystrombopézou.

U všech pacientů z této skupiny byly zjištěny chromozomální abnormality, včetně monozomie či abnormalit chromozomu 7 nebo delece 5q [6].

Stavy ovlivňující stanovení a hodnoty IPF

Bylo zjištěno, že sepse či infekce zvyšuje u pacienta IPF% bez následného nastoupání počtu trombocytů [8,12].

Falešně pozitivní nárůst IPF byl pozorován i u kuřáků a pacientů s diabetem [13].

Závěr

Frakce mladých destiček – IPF je nový hematologický parametr, který lze jednoduše a levně měřit jako součást krevního obrazu. Má mnoho potenciálních využití, převážně v diagnostice trombocytopenií a sledování kinetiky trombocytů. V budoucnu budou jistě odhaleny nové souvislosti mezi IPF a diagnostikou či léčbou dalších i nehematologických onemocnění.

Mgr. Markéta Ryzí

www.fnspo.cz

e-mail: marketa.ryzi@fnspo.cz

Doručeno do redakce: 30. 4. 2010