Doc. Václava Bártů: Plicní změny po COVID-19 mohou být reverzibilní, ale i nezvratné

Které pacienty je třeba dále sledovat po prodělání COVID-19?

Jde o pacienty, kteří byli hospitalizováni a byla u nich zjištěna pneumonie, dále o COVID-19-pozitivní, kteří byli léčeni ambulantně, ale byli symptomatičtí. Tedy měli dechové potíže a kašel. U těchto pacientů by mělo být během 2–3 měsíců od vyléčení provedeno rentgenové a funkční vyšetření plic, aby se zjistilo, zda tam nezůstala rezidua. Další kontrolní vyšetření je třeba provést za 6 měsíců.

Může i mírný průběh COVID-19 vyústit v plicní poškození?

Pokud byl pacient bezpříznakový, je nepravděpodobné, že by se u něj rozvinula pneumonie. Virové pneumonie bývají klinicky závažné a jsou spojené s bolestí při kašli, dušností, zhoršením dechu a podobně. Jestliže u pacienta byla přítomná jen ztráta čichu nebo chuti, případně měl den dva zvýšenou teplotu, nepředpokládáme, že by došlo k rozvoji plicního onemocnění.

Jak vypadá obraz plic po prodělaném COVID-19?

Na rentgenovém snímku můžeme oboustranně pozorovat zánětlivé infiltráty, které se ovšem ve většině případů pozvolna vstřebávají. Změny nacházíme také ve funkčním vyšetření, zejména pak vyšetření plicní difuze prokáže sníženou výměnu plynů přes alveolokapilární membránu. Rentgenové vyšetření je v některých případech vhodné doplnit i o CT plic. Komplikací může být fibrotizace plic, ale v současnosti nevíme, u kolika jedinců k němu dojde. Přesnější informace očekáváme asi za rok.

Do jaké míry jsou pozánětlivé změny reverzibilní?

Měli jsme pacienty, kteří byli hospitalizováni a na plicní ventilaci. U řady z nich potom při kontrole po 3 měsících přesto nebyl žádný plicní nález. To bylo až překvapující. I těch reziduí bylo nepatrně. Ale hovořím jen za naše pracoviště, a jak jsem uvedla, je brzy na to činit obecnější závěry.

Lze obdobný obraz postižení plic pozorovat také u jiných infekcí, nebo se dají popsat změny charakteristické právě pro COVID-19?

To je těžké zodpovědět. Někteří kolegové tvrdí, že rentgenový obraz vypadá jako u běžné pneumonie. Kdybych měla k dispozici jen rentgenový snímek, určitě bych stoprocentně nepoznala, zda se jedná o pacienta, který prodělal COVID-19.

Jaké jsou možnosti léčby pozánětlivých plicních změn?

Indikované jsou krátkodobě nízké dávky kortikosteroidů – methylprednisolonu – s cílem potlačit zánětlivou složku onemocnění. Při podezření na bakteriální superinfekci se potom pacient přeléčí antibiotiky.

Došlo díky nošení roušek ke snížení výskytu dalších plicních onemocnění?

Na jaře jsme zaznamenali snížený výskyt astmatických reakcí, nejspíš díky tomu, že rouška chránila i před masivní expozicí pylům a dalším alergenům. A předpokládá se, že na podzim nebudeme mít tak vysokou prevalenci běžné chřipky a dalších virových respiračních onemocnění jako v uplynulých letech.

A naopak – pozorovali jste, že v důsledku COVID-19 došlo k zanedbání některých jiných plicních chorob?

Bohužel ano. Měla jsem například pacienty, kteří odmítli indikované vyšetření. Po 3 měsících, kdy se dostavili, již onemocnění značně pokročilo. Takže apelujeme na naše pacienty, aby nezbytná vyšetření neodkládali, protože některé věci už nejde vzít zpátky. Má-li pacient kašel, může to být COVID-19, ale také pneumonie, tuberkulóza nebo plicní nádor. Rozhodně není na místě čekat, až bude klidnější doba.

MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz

Foto: archiv doc. Václavy Bártů