Riziko tuberkulózy u pacientů s revmatoidní artritidou
Protilátky proti tumor nekrotizujícími faktoru a další cílená léčiva se využívají v terapii středně závažných až závažných případů revmatoidní artritidy. Imunosuprese navozená terapií však přináší i určité riziko vzniku tuberkulózy a dalších infekčních nemocí. Nový výzkum ozřejmil souvislost mezi rizikem vzniku tuberkulózy u pacientů, kteří podstupují cílenou léčbu, i u jedinců, kteří tuto léčbu nepodstupují.
Metody studie
Prospektivní kohortová studie byla provedena ve Švédsku v letech 2002–2011. Do výzkumu byli zařazeni jedinci starší 18 let, kteří splňovali podmínky pro diagnózu revmatoidní artritidy. Vyloučeni byli tedy jedinci trpící juvenilní idiopatickou artritidou, psoriatickou artritidou, ankylozující spondylartritidou a dalšími revmatickými autoimunitními nemocemi. Ze studie byli také vyloučeni pacienti, kteří užívali cílenou léčbu již před rokem 2002. Skupina pacientů s revmatoidní artritidou byla rozdělena na dvě podskupiny. První podskupinu tvořili pacienti, kteří neužívali cílenou léčbu. Tato podskupina čítala celkem 37 982 jedinců. Druhou podskupinu naopak tvořili jedinci, kteří podstupovali cílenou léčbu. Tato podskupina čítala 10 800 jedinců. Ke každému nemocnému bylo přiřazeno až pět zdravých kontrol, které byly vybrány ze švédského národního populačního registru. Zdravou kontrolní skupinu tak tvořilo celkem 175 972 jedinců.
Výsledky studie
Pacienti s revmatoidní artritidou nepodstupující cílenou léčbu jsou ve srovnání s obecnou populací 4,2× častěji ohroženi vznikem tuberkulózy (HR = 4,2; 95%; CI: 2,7–6,7). Toto riziko se během celého výzkumu nijak nezměnilo. Naproti tomu riziko tuberkulózy u jedinců podstupujících cílenou léčbu během výzkumu výrazně pokleslo. Na počátku výzkumu v letech 2002–2006 bylo riziko 7,9× vyšší oproti skupině jedinců bez cílené léčby (HR = 7,9; 95%; CI: 3,3–18,9). V letech 2007–2011 byla stejná skupina pacientů ohrožena vznikem tuberkulózy 2,4× častěji (HR = 2,4; 95%; CI: 0,9–6,1). Vyšší riziko rozvoje tuberkulózy hrozí jedincům, kteří užívají infliximab a adalimumab. Při podávání adalimumabu je riziko 3,1× vyšší než při terapii etanerceptem (HR = 3,1; 95%; CI: 0,8–12,5). Při podávání infliximabu je riziko 2,7× vyšší než při terapii etanerceptem (HR = 2,7; 95%; CI: 0,7–10,9). Při podávání etanerceptu je riziko rozvoje tuberkulózy 1,7× vyšší oproti skupině pacientů, kteří cílenou léčbu vůbec nepodstupují (HR = 1,7; 95%; CI: 0,6–4,6).
Závěr
V posledních letech došlo k výraznému poklesu rizika vzniku tuberkulózy u jedinců podstupujících cílenou léčbu. Riziko je však stále vyšší oproti jedincům, kteří cílenou léčbu nepodstupují. Stále je tedy zapotřebí provádět screeningová opatření a pravidelně kontrolovat pacienty na cílené terapii.
(holi)
Zdroj: Arkema E. V. et al. Are patients with rheumatoid arthritis still at an increased risk of tuberculosis and what is the role of biological treatments? Ann Rheum Dis 2014. doi:10.1136/annrheumdis-2013-204960
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- „Jednohubky“ z klinického výzkumu – 2024/40