Perzistence na anti-TNF terapii u pacientů s revmatoidní artritidou
V červencovém čísle časopisu Journal of Rheumatology byla publikována zajímavá práce amerických autorů věnovaná problematice perzistence na anti-TNF terapii a predikci ukončení této terapie u pacientů s revmatoidní artritidou (RA).
V červencovém čísle časopisu Journal of Rheumatology byla publikována zajímavá práce amerických autorů věnovaná problematice perzistence na anti-TNF terapii a predikci ukončení této terapie u pacientů s revmatoidní artritidou (RA).
Autoři zmiňované práce provedli retrospektivní analýzu dat získaných z observačního registru pacientů s RA (RADIUS1), přičemž zkoumali dobu a důvody ukončení terapie při prvním a druhém podávání etanerceptu, infliximabu a adalimumabu. První cyklus terapie byl definován jako první expozice anti-TNF terapii, druhý cyklus pak jako reexpozice anti-TNF terapii po jejím prvním přerušení. K posouzení perzistence byla použita Kaplan-Meierova analýza přežití, k porovnání jednotlivých terapií pak byla použita metoda log-rank testu. Ke zhodnocení potenciálních prediktorů přerušení léčby byl použit Coxův model proporcionálního rizika.
Do této analýzy bylo zahrnuto celkem 2 418 pacientů. Průměrná doba perzistence na léčbě byla podobná u všech typů terapie [první cyklus: etanercept 51 %, infliximab 48 %, adalimumab 48 % (doba sledování byla 54 týdnů u etanerceptu a infliximabu a 42 týdnů u adalimumabu); druhý cyklus: etanercept 56 %, infliximab 50 %, adalimumab 46 % (doba sledování byla 36 týdnů u etanerceptu a infliximabu a 30 týdnů u adalimumabu)]. K přerušení prvního cyklu terapie v důsledku neúčinnosti léčby došlo u všech typů terapie v podobném procentu (etanercept 19 %, infliximab 19 %, adalimumab 20 %). K přerušení léčby z důvodu nežádoucích účinků však došlo signifikantně méně často u etanerceptu (p = 0,0006) než u infliximabu (etanercept 14 %, infliximab 22 %, adalimumab 17 %). Dle univariační analýzy k prediktorům přerušení terapie patřil vyšší výskyt přidružených onemocnění (etanercept), ženské pohlaví (infliximab), Clinical Disease Activity Index > 22 (infliximab) a skóre dotazníku Stanford Assessment Questionnaire > 0,5 (adalimumab).
V dané populaci byla perzistence na léčbě podobná u všech tří anti-TNF protilátek. V případě etanerceptu však došlo k prvnímu ukončení terapie z důvodu nežádoucích účinků méně často než u infliximabu.
(mik)
Zdroj: Markenson J. A. et al. Persistence with Anti-Tumor Necrosis Factor Therapies in Patients with Rheumatoid Arthritis: Observations from the RADIUS Registry. J Rheumatol. 2011 Jul; 38 (7): 1273–81.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Polibek, který mi „vzal nohy“ aneb vzácný výskyt EBV u 70leté ženy – kazuistika
- Tisícileté topoly, mokří psi, stárnoucí kočky a ospalé octomilky – „jednohubky“ z výzkumu 2024/41
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- AI může chirurgům poskytnout cenná data i zpětnou vazbu v reálném čase