Úvodník po volbách aneb programové miniprohlášení předsedy ČIS

V listopadu 2013 a v únoru 2014 proběhly dvoukolově volby nového výboru ČIS ČLS JEP a následně pak i volby funkcionářů České internistické společnosti. Nový výbor bude pracovat ve složení, které máte k dispozici na konci tohoto úvodníku.

Za sebe, ale i za další kolegy chci především poděkovat všem za důvěru, kterou nám dali a kterou se pokusíme nezklamat. To, že volilo přes 700 členů, svědčí o tom, že naši členové mají o dění ve společnosti opravdu zájem. Za nás, kteří budeme v práci ve výboru díky volebnímu výsledku pokračovat v dalším volebním období, bych chtěl poděkovat obzvlášť. Chci věřit, že tato opakovaná elekce je výrazem toho, že směr, kterým se snažíme Českou internistickou společnost vést, je v souladu s názorem mnoha dalších kolegů. A to je pro nás moc důležité.

Samozřejmě, že nový výbor společnosti předloží a projedná svůj plán na příští volební období. Nicméně bych rád využil příležitosti a alespoň nastínil, možná trochu chaoticky (ale na „učesání“ bude ještě čas) svou představu o základních cílech společnosti v příštích letech.

Především budeme vycházet z principů Národního programu komplexní interní péče, který jsme představili v loňském roce.

Hlavní ale bude odpovědět si na otázku: co je pro ČIS (a pro celou internu) v příštích letech nejdůležitější? Odpověď je myslím jednoduchá: hájení zájmů interny jako oboru (a samozřejmě internistů), „zviditelnění“ interní medicíny jak mezi odbornou, tak i laickou veřejností, zdůraznění role interny jako páteřního oboru českého zdravotnictví a prosazení interny jako jednoho z vůdčích oborů medicíny. Vím, že to někomu bude znít jako fráze, možná příliš obecná a bude si přát stanovení konkrétnějších úkolů. Já se však naopak domnívám, že pokud se nám podaří prosadit INTERNU jako komplexní obor, jako skutečný pilíř medicinae universae, pak bude ony dílčí úkoly možno řešit nesrovnatelně snadněji, a to ať už jde o jednání s pojišťovnami nebo s ministerstvem zdravotnictví o úhradách, o preskripci léků se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, o postgraduálním vzdělávání a mnoha dalších otázkách). A právě tento globální přístup by měl zajistit výbor a struktury naší společnosti.

Jaké ale máme v současné době nástroje k prosazování a zviditelnění našeho oboru? Docela příhodné mi připadá srovnání s válečnou námořní flotilou.

Vlajkovou lodí každé společnosti je výroční kongres, který už tradičně pořádáme střídavě v Brně a Praze. Kongres se každoročně rozrůstá jak počtem přednášejících, tak počtem ostatních účastníků a je jednou z největších lékařských odborných akcí u nás. Kvalitu nechci hodnotit, ale hodně o zájmu odborné veřejnosti vypovídají vždy plné sály a krom přestávek pak prázdnější foyer.

Křižníkem, který hájí zájmy interny na moři mediálním, je časopis Vnitřní lékařství, věřím, že s novým vydavatelem se podaří vrátit lesk i sílu, které toto periodikum tradičně mělo.

Mateřskou letadlovou lodí interny budiž vedení společnosti podpořené sekretariátem, který bude sloužit jako základna pro všechny členy ČIS. Zde bude i báze informační, včetně elektronických medií ČIS.

Fregat, torpédoborců i dalších má ČIS k dispozici celou řadu a bude-li třeba, postavíme nové. Kromě skupiny krajských konzultantů bude pokračovat pravidelné setkávání s primáři interních oddělení, krom již fungujících sekcí ambulantních internistů a mladých internistů budeme podporovat vznik dalších. Sám si dovedu představit minimálně sekci nemocničních internistů, ale možná i sekce oborově zaměřené. Jestli jsem zmínil sekci mladých internistů, je potřeba ji maximálně podpořit. ČIS mládne, přibývají nejmladší kolegové, a dokonce i studenti, je třeba jejich zájem o náš obor podchytit a udržet.

„Rychlými čluny“ vzdělávání nechť jsou semináře organizované výhradně ČIS, jako jsou např. vzdělávací cykly Interna informans nebo semináře vznikající ve spolupráci s dalšími subjekty. V tomto směru se interna nesmí bránit novým tématům, jako jsou například vzácná onemocnění apod.

Velmi významnou roli v ukotvení role interny představuje mezinárodní spolupráce. Česká interna nebude už nadále jen v pasivní roli „příjemce“ toho, co nabídnou mezinárodní společnosti (EFIM, ISIM a další), ale bude sama nabízet vlastní aktivity pro zahraniční partnery.

Samostatnou kapitolou je potom prezentace ČIS, ale především oboru interní medicína na veřejnosti. Nelze se smířit se situací, že běžná populace ví, kdo je endokrinolog, diabetolog nebo kardiolog, ale pod pojmem internista si nic konkrétního představit nedokáže. To je úkol nás všech. Nakonec i řada mediálně známých osobností medicíny je ve skutečnosti internista + (tedy například internista kardiolog nebo internista endokrinolog), ale na veřejnosti se prezentují pouze oním „+“.

Vážení kolegové, to co je nastíněno na předcházejících řádcích, není komplexní program, je to jen načrtnutí základních myšlenek a směrů, kam by mohla naše odborná společnost směřovat a jakých prostředků k tomuto směřování využít. ČIS je společností otevřenou. Otevřenou pro všechny názory, návrhy, připomínky i kritiku. Za sebe budu velmi rád, když nás seznámíte se svou představou o budoucnosti ČIS ČLS JEP i české interny.

Věřím, že společně to dokážeme a posuneme internu na místo, které jí náleží.