K sedmdesátinám profesora Klenera

Jméno prof. MUDr. Pavla Klenera, DrSc. je vyslovováno nejen v lékařských, ale i v laických kruzích s úctou, jež mu náleží. Prof. Klener se narodil v roce 1937 a dostal do vínku všestranný talent, pracovitost, lásku k rodině a k vlasti, skromnost, smysl pro čest a spravedlnost, ale i touhu po poznání. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze a postupně získal nejvyšší odbornou kvalifikaci v oborech vnitřního lékařství, hematologie a transfuzní služby, klinické onkologie a organizace a řízení zdravotnictví. Prof. Klener je světově uznávaný odborník, muž velkého formátu s nepředstavitelnou šíří záběru a obdivuhodnou výkonností. Jeho zejména knižní publikace, ať je to Vnitřní lékařství či Klinická onkologie, představují vrchol ve svém oboru. Výčet všech společenských, odborných, vědeckých i pedagogických aktivit prof. Klenera je prakticky nekonečný a souhrnně lze říci, že u nás není mnoho tak vysoce angažovaných osobností s tak rozsáhlými zásluhami o rozvoj přírodních věd a našeho zdravotnictví.

Prof. Klener je přednosta 1. interní kliniky VFN v Praze, profesor 1. LF UK v Praze, vedoucí katedry klinické onkologie IPVZ, člen Učené společnosti ČR a rozhodně ne v poslední řadě ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze. Byl dlouholetým prorektorem UK, poslancem za OF a prvním polistopadovým ministrem zdravotnictví.

Jako významný vědecký pracovník se prof. Klener uplatnil mimořádně i v činnosti WHO, byl členem „Executive Board WHO“, „Drug Policy“ a UNICEF/WHO Joint Committee.

Vedle své náročné a úspěšné práce lékaře a vědeckého a pedagogického pracovníka se prof. Klener věnuje činnosti na akademické půdě, působí v řadě vědeckých a redakčních rad zahraničních odborných periodik, kde důstojně reprezentuje naši zemi a její odbornou úroveň. Výrazem ocenění jeho práce, schopností a entuziasmu bylo svěření organizace devíti prestižních vědeckých mezinárodních akcí.

Prof. Klener je odborník na protinádorovou chemoterapii, vždy ho bavila především biochemie a vědomosti z chemie mu byly k užitku v době, kdy do republiky chemoterapii nádorových onemocnění přivedl.

Jak se všechny uvedené aktivity dají vůbec stíhat? Hospodařit s časem se pan profesor učil již od svých studií, pracoval jako pomocná vědecká síla a byl předsedou sekce internistů ve Studentské vědecké společnosti. Také mu určitě pomáhá bezvadné rodinné zázemí. Již přes 20 let tráví s rodinou „volný“ čas v chaloupce u lesa v západních Čechách, kde na půdě rozkládá dokumenty a sepisuje vědecké monografie. Chaloupku, kde se scházívali Josef Václav Sládek a Jan Černý Rokyta, proměnil za ta léta v jakousi „dekompresní“ stanici pro stohy odborných publikací. Sám napsal 11 monografií, u 4 dalších knih je hlavním autorem a editorem. Na velmi ceněné rozsáhlé knize Vnitřní lékařství má 11% autorský podíl a jako autor sestavoval příspěvky dalších spoluautorů.

Prof. Klener patří, jako řada lékařů, k velmi pozorným a zaujatým posluchačům vážné hudby. Medicínu a hudbu vnímá jako dvě vzájemně se ovlivňující a doplňující oblasti. Skloubení emocionálního a racionálního je pro něj jako vědce, člověka s analytickým myšlením velmi přitažlivé. Hudba je pro něj také určitou kompenzací lékařské praxe, v níž je mnoho stresujících momentů, okamžiků, které nejsou příliš radostné. Hudbu začal aktivně provozovat již v dětství, byl členem Kühnova dětského sboru. Velmi ho těšilo zpívat zejména velká oratorní díla, kde jsou rovněž dětské sbory, např. ve Stabat Mater Antonína Dvořáka. Má rád barokní hudbu, ve které je logika a matematická preciznost a přesnost naprosto evidentní. Asi nejoblíbenějším skladatelem je pro pana profesora Antonín Dvořák. Poslouchá jeho symfonie, komorní skladby, ale i velká oratorní díla. Právě Stabat Mater, ve které také v dětství účinkoval, je pro pana profesora vrcholem. Nevzdává se ovšem ani moderní hudby: Martinů, Janáčka, Rachmaninova. Mezi hudebníky má řadu přátel a působí ve správních radách České filharmonie a Pražského podzimu.

Profesor Klener kladl vždy kromě kliniky velký důraz na výzkum v celé jeho komplexitě, každý klinický pracovník by měl mít v základním výzkumu určité zkušenosti.

Příchod pana profesora do ÚHKT, ústavu, který spojuje klinická a vědecká pracoviště, byl proto mimořádně šťastným okamžikem. ÚHKT představuje integraci vysoce specializované léčebné péče, výzkumu, nadstandardního transfuzního expertního pracoviště a superkonziliární a vzdělávací činnosti. Toto spojení je velkým přínosem zejména pro způsob myšlení a práce jak pro kliniky, tak pro vědce. Profesor Klener výrazně přispěl k prestiži ústavu, k jeho mimořádně úspěšnému rozvoji a k jeho aspiracím na excelentní, mezinárodně uznávané pracoviště. Osobnost pana profesora v sobě spojuje potřebnou spolehlivost a jistotu, profesionalitu a encyklopedické znalosti internisty se schopností skvěle učit, ale také s touhou po objevování nového, stále učit sám sebe a přitom mít radost z poznávání, to vše zároveň se schopností vzít na sebe odpovědnost, řídit a rozhodovat.

Zdá se, že energie pana profesora je nevyčerpatelná a že při svých rozsáhlých aktivitách zůstane dlouho mladý, nebude mít jednoduše čas na to, aby stárnul. Pevně proto věřím, že budeme mít všichni ještě velmi dlouho možnost těšit se z jeho nepřeberných aktivit, které velmi obohacují nejenom lékařskou a vědeckou komunitu.

prof. ing. Jan Evangelista Dyr, DrSc.

www.uhkt.cz

e-mail: Jan.Dyr@uhkt.cz

Doručeno do redakce: 2. 7. 2007