Sedmdesátiny doc. MUDr. Jana Vokurky, CSc.
Vyšlo v časopise:
Otorinolaryngol Foniatr, 72, 2023, No. 1, pp. 43-44.
Kategorie:
Zprávy z ORL společnosti
Jan Vokurka se narodil 30. března 1953 v Brně. Vyrůstal v lékařském prostředí, jeho matka i otec byli internisté, děda byl prof. MUDr. Jan Hybášek, DrSc. V roce 1968 začal v Brně studovat na gymnáziu, kde profesoři byli až do normalizace v sedmdesátých letech lidé svobodomyslní, vzdělaní a dobří pedagogové, kteří rozvíjeli v žácích ideály jara 1968. Avšak s nástupem normalizace počátkem sedmdesátých let se atmosféra v republice zhoršila, rodiče ztratili zaměstnání, a Jan Vokurka měl proto problémy s přijetím na studia medicíny. V roce 1972 byl přijat na LF UK v Hradci Králové, kterou zakončil s červeným diplomem. Promoval v roce 1978. Svoji kariéru lékaře začal na ORL klinice v Hradci Králové, která byla dosud personálně oslabena v souvislosti s tehdejším režimem v návaznosti na období normalizace. Pod vedením tehdy doc. Ivana Hybáška, DrSc., skládá Vokurka v roce 1982 atestaci I. stupně z otorinolaryngologie a v roce 1986 atestaci II. stupně. Možnosti dosáhnout vědeckých a pedagogických specializací však bylo možné až po roce 1989. V roce 1992 získává titul kandidáta věd a v roce 1995 obhajuje habilitační práci na téma „Funkční endonazální chirurgie“ a je jmenován docentem. V roce 1995 se stává přednostou ORL kliniky LF UK a FN Hradec Králové a jako člen komise pro doktorská studia v oboru ORL podporuje vědecký rozvoj, šest lékařů kliniky získává titul Ph.D. V roce 2010 přechází Vokurka do Prahy na Kliniku ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK v Motole. V roce 2013 odchází do Švédska na univerzitní kliniku do Umeå a stává se vedoucím týmu lékařů, kteří se věnují rinologii včetně lební baze a chirurgie obličeje. Po sedmi letech se vrací do České republiky a dále pracuje v Praze a v nemocnici v Náchodě.
Ve své odborné činnosti se věnoval postupně vestibulologii, alergologii, rinologii a chorobám slinných žláz, sleep apnoe syndromu aj. Jeho velkou zásluhou bylo zavedení metodiky chirurgie štítné žlázy s identifikací vratného nervu. Tyto výkony u nás tehdy vykonávali pouze všeobecní chirurgové. Od první operace na ORL klinice v Hradci Králové v roce 1986 se každoročně zvyšoval počet operovaných, techniku operací štítné žlázy pomáhal Vokurka zavádět i na dalších pracovištích u nás i v zahraničí. V roce 1989 jubilant absolvoval studijní pobyty v tehdejší SRN za účelem seznámit se s novou metodou funkční endoskopické endonazální chirurgie (FESS). Po návratu do vlasti vykonal první operace a ORL klinika v Hradci Králové se začátkem devadesátých let stala chirurgickým a školicím centrem FESS v České republice i pro zahraničí. Její podmínkou byly nové poznatky fyziologie, rozvoj technického vybavení a nástup výpočetní tomografie a magnetické rezonance. O rozvoj a uvedení zobrazovacích metod VDN a lební spodiny do praxe se mimo jiné zasloužil i dr. Markalous, tehdy působící v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Až do konce sedmdesátých let se chirurgie VDN ve světě i u nás prováděla klasickou zevní cestou. Pro svůj nefyziologický a destruktivní charakter nevedla k uspokojivým výsledkům, a byla proto spojena s řadou pooperačních komplikací. Rozvoj FESS v našem státě byl ve svých počátcích poznamenán trnitou cestou, provázenou odbornými diskuzemi stran indikací, techniky a metodiky na seminářích v Hradci Králové i celostátních kongresech, kterým byli Vokurka s Markalousem vystaveni. Současně publikovali první články o FESS a zobrazovacích metodách lební spodiny. Vokurka neúnavně propagoval FESS, zasloužil se i o zavedení endoskopické adenotomie u dětí (ročně v ČR okolo 26 000 výkonů) přístupem přes ústní dutinu s užitím endokamery a monitoru a o rozšíření FESS na lební bazi včetně hypofýzy. Jubilant uskutečnil celkem 34 kurzů FESS, působil i jako lektor v zahraničí. Vytvořil svoji mezinárodní školu FESS. Po více než třiceti letech, kdy je FESS pevně zakotvena do standardních léčebných postupů ve světě i v naší republice, je zřejmé, že počáteční nevůle k jejímu rozvoji nebyla namístě.
Vědecká činnost jubilanta je pestrá, publikoval 89 prací, z toho je 5 monografií, jedna z nich vyšla v zahraničí, a je spoluautorem tří učebnic. Přispěl i do eOtorinolaryngologie profesora Hybáška. Vokurka s kolektivem úspěšně zakončili více než desítku grantových výzkumných úkolů MZd ČR nebo UK. Čtyřikrát mu byla udělena cena České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Byl členem Neurootologické sekce ORL společnosti a zakládal a léta vedl Rinologickou sekci. Byl členem výboru České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, vědeckým sekretářem a členem redakční rady časopisu Otorinolaryngologie a foniatrie. Významné je jeho členství v prestižním Collegium Otorhinolaryngologicum Amicitiae Sacrum. V roce 1995 byl zakládajícím členem mezioborových Rinologických dnů v Karlově Studánce pod názvem RAPL, které se konají dosud. V roce 1997 se stal i zakládajícím členem Evropské společnosti neurootologie a chirurgie lební baze, je často zván jako „invited speaker“ na řadu kongresů u nás i do zahraničí. V roce 1998 byl jmenován čestným členem Slovenské společnosti pro ORL a chirurgii hlavy a krku a v roce 2003 čestným členem i České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku.
Drahý jubilante Jane Vokurko, dovol, abychom Ti jménem Tvých početných učitelů, žáků, kolegů, přátel a nespočetného zástupu Tvých uzdravených pacientů vyslovili poděkování za Tvoji celoživotní obětavou tvůrčí činnost v otorinolaryngologii, za zásluhy o nejen rozšíření našeho oboru, ale zejména o jeho prezentaci a zviditelnění v široké lékařské i laické veřejnosti. Přejeme Ti mnoho zdraví, elánu, radosti a neutuchajícího optimizmu v životě i ve Tvém dalším působení v obci otorinolaryngologů, které bylo a bude pro nás vždy inspirující.
prim. MUDr. Bohumil Markalous
Ušní, nosní a krční oddělení
Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s.
prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc.,
emeritní přednosta
ORL kliniky LF UK a FN Hradec Králové,
emeritní profesor Univerzity Karlovy
25. 1. 2023, Jindřichův Hradec
Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie OtorinolaryngologieČlánek vyšel v časopise
Otorinolaryngologie a foniatrie
2023 Číslo 1
- Isoprinosin je bezpečný a účinný v léčbě pacientů s akutní respirační virovou infekcí
- Pacienti s infekcemi HPV a EBV a možnosti léčebné intervence pomocí inosin pranobexu
- Dupilumab a zánět 2. typu − krok vpřed v cílené léčbě CHOPN
- Doc. Jiří Kubeš: Zásadní přínos protonové terapie spočívá v ochraně zdravých tkání
- Inosin pranobex v léčbě chřipky a dalších respiračních infekcí virové etiologie
Nejčtenější v tomto čísle
- Zkušenosti se sekundární implantací hlasových protéz na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ve Fakultní nemocnici Olomouc v letech 2016–2021
- Výtěžnost sluchové zkoušky šepotem společně s vyšetřením screeningových otoakustických emisí v záchytu nedoslýchavosti
- Funkční hodnocení laryngoskopického vyšetření a souvislost s kvalitou hlasu a parametry hlasového pole
- Heerfordtův syndrom – vzácná manifestace sarkoidózy z pohledu ORL lékaře
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Kardiologické projevy hypereozinofilií
nový kurzVšechny kurzy