Sesterská sekce

POPÁLENINA – ÚRAZ, KTERÝ MĚNÍ ŽIVOT

M. Prokešová, J. Vojíková

Klinika anesteziologie a resuscitace, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha, Česká republika

Úvod: Popáleninové trauma představuje po dopravních nehodách a utonutí třetí nejčastější typ úrazu způsobující úmrtí v dětském věku. Zároveň patří mezi úrazy nejbolestivější a nejzávažnější, jež svými následky zasahují do všech oblastí života.

Cíle: Cílem přednášky je představit problematiku popáleninového traumatu u dětí z pohledu anesteziologické sestry a prezentovat možné komplikace spojené s opakovanými anesteziemi, včetně akutního příjmu.

Metody: Sdělení vychází z přehledu současné odborné literatury vztahující se k dané problematice a její aplikace v naší praxi. Sdělení je po souhlasu zákonných zástupců doplněno fotodokumentací.

Výsledky: Péče o dítě s popáleninovým traumatem je multidisciplinární úkol. Léčba probíhá ve třech etapách: období neodkladné – léčba popáleninového šoku, období akutní – obnovení kožního krytu a období rekonvalescence, kdy se i se značným odstupem od traumatu provádějí rekonstrukční operace. Specifický problém představuje zajištění žilního vstupu, zabezpečení dýchacích cest, opakované anestezie, které interferují s perorálním příjmem, riziko infekce, anemie, poruch vnitřního prostředí. Většina anestezií je podávána v režimu neodkladných výkonů, kdy stav dítěte by byl běžně kontraindikací plánovaných operací. Specifický problém představují analgezie a analgosedace mezi výkony, a to jak u dětí s umělou plicní ventilací, tak i u spontánně dýchajících dětí. Dítě i jeho doprovod jsou ohroženy posttraumatickou stresovou reakcí. Nelze od sebe oddělovat péči anesteziologickou a chirurgickou, optimální je mít sestavený trvalý tým se zkušeností v léčbě popálenin.

Závěr: Anesteziologická sestra je nedílnou součástí týmu pečujícího o popálené dítě, svými odbornými znalostmi a praktickými zkušenostmi je schopna neočekávané situace předvídat a následně řešit.

Literatura:

1. Fedora M. a kol. Dětská anesteziologie. NCO (Národní entrum ošetřovatelství), 2012.

2. Königová R, Bláha J. a kol. Komplexní léčba popáleninového traumatu. Praha: Karolinum, 2010.

HODNOCENÍ BOLESTI A SYNDROMU Z ODNĚTÍ LÉČIVA

M. Bašková

Klinika dětského a dorostového lékařství, Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Součástí komplexní péče o kriticky nemocné dítě je na jednotce intenzivní péče optimální sedace a léčba bolesti. Na našem oddělení je ročně hospitalizováno přibližně 250 dětských pacientů, z nichž je přibližně 150 novorozenců. Více než polovina hospitalizovaných pacientů vyžaduje ventilační podporu a různé jiné invazivní postupy. U některých pacientů vzniká v důsledku vysokých dávek sedativ a analgetik syndrom z odnětí po ukončení farmakologické léčby. Stupeň sedace, komfort a bolest hodnotíme v praxi pomocí COMFORT-B skóre u dětí a pomocí COMFORT-NEO u novorozenců. Syndrom z odnětí hodnotíme pomocí skórování SOS. Na JIRP je proškolen zdravotnický personál v používání hodnotících systémů/škál. Zavedením uvedených skórovacích škál se na oddělení podařilo významně snížit spotřebu sedativ a analgetik. Na postupném zavádění skórování na naše oddělení se úspěšně systematicky pracuje a je užitečné při každodenní klinické praxi.

Podporováno grantem RV VFN 64-165/2012.

ECMO U DĚTÍ

M. Bašková

Jednotka intenzivní a resuscitační péče, Klinika dětského a dorostového lékařství, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

ECMO je život zachraňující metoda, která se používá v léčbě těžkého respiračního a oběhového selhání. Péče o pacienta na ECMO je vysoce specializovaná, multioborová a komplexní. Je nutné adekvátní přístrojové, materiální, ale personální zajištění pracoviště. Pro napojení pacienta na ECMO musí být splněna indikační kritéria dle věkové kategorie. Metoda ECMO je zvolena dle klinického stavu. Rozlišují se dva základní metody zapojení V-V (veno-venozní) a V-A (veno-arteriální). Ošetřovatelskou péči o pacienta na ECMO je nutné rozdělit na dvě části – napojení a odpojení pacienta a ošetřovatelská péče během ECMO.

Literatura:

1. Vobruba V. a kol: ECMO (extrakorporální membránová oxygenace) v léčbě respiračního a oběhového selhání u novorozenců a dětí. Čes-slov Pediat 2012; 67 (Suppl 1): 6–12.

Podporováno grantem RV VFN 64-165/2012.

I NOVÝ JIČÍN MÁ SVÁ SPECIFIKA ANEB OŠETŘOVATELSKÁ PÉČE O DĚTI A MLADISTVÉ VYŽADUJÍCÍ PLAZMAFEREZU A IMUNOADSORBCI

I. Mikulenková, L. Tisovská, P. Bartosiková

Dětská jednotka intenzivní péče, Nemocnice Nový Jičín a.s., Česká republika

Rychlý rozvoj medicíny nabízí pacientům stále nové možnosti léčby. Zatímco plazmafereza je uznávanou léčebnou metodou a její použití u dětí se spíše upřesňuje, je imunoadsorbce v tomto veku metodou relativně novou. Tyto metody dávají další naději našim pacientům zejména z Centra atopické dermatitidy, u kterých dostupná léčba selhala.

Cíle:

• indikace obou metod
• kontraindikace
• technické provedeni
• zřízeni a rozvoj našeho Pracoviště plazmaferezy a imunoadsorbce
• naše dosavadní zkušenosti a výsledky

NÁROČNOSŤ STAROSTLIVOSTI O DIEŤA S CDH V KONTEXTE S NOVÝMI LIEČEBNÝMI POSTUPMI

I. Tóthová¹, S. Pekarová^1,2

¹Detská klinika anesteziológie a intenzívnej medicíny, Detská fakultná nemocnica s poliklinikou, Bratislava, Slovenská republika

²Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave, Slovenská republika

Úvod: Kongenitálna diafragmatická hernia je zriedkavá VVCH, no z hľadiska prognózy, liečby a ošetrovateľskej starostlivosti závažné ochorenie s vysokou mortalitou. Zdokonalovanie nových prístupov a postupov je zamerané na zníženie chorobnosti a úmrtnosti detí s touto VVCH. Celá pozornosť sa sústreďuje na obdobie pôrodu, stabilizáciu dieťaťa, intenzívnu predoperačnú, pooperačnú a komplexnú ošetrovateľskú starostlivosť. V roku 2010 CDH EURO konzorcium vydalo konsenzus s cieľom zjednotiť a teda štandardizovať popôrodnú liečebnú starostlivosť o deti s CDH v rámci Európy – CDH EURO Consortium Consensus 2010.

Cieľ: Poskytnúť pomocou kazuistiky novorodenca s touto diagnózou pohľad na intenzívnu ošetrovateľskú starostlivosť a jej zmeny, ktoré prebiehajú v kontexte s novými liečebnými postupmi.

Záver: Prax potvrdzuje, že kvalitná starostlivosť o deti s CDH si vyžaduje špecializované centrá s vysokoodborným, erudovaným, kvalifikovaným a technicky zručným tímom sestier a lekárov. Je nevyhnutné vytvoriť jednotný štandardizovaný postup pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti o deti s CDH v rámci SR.

Literatúra:

1. Reiss I, et al. Standardized Postnatal Management of Infants with Congenital Diaphragmatic Hernia in Europe: The CDH EURO Consortium Consensus. Neonatology 2010; 98: 354–364.

2. Pýcha K. Brániční kýly. In: Šnajdauf J., Škába R. a kol. Dětská chirurgie. Praha: Galén, 2005: 141–150.

INFEKČNÍ MYOKARDITIDA V DĚTSKÉM VĚKU – KAZUISTIKA

K. Bradáčová, M. Huliaková, S. Hardtová

Jednotka intenzivní a resuscitační péče, Klinika dětského a dorostového lékařství, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika

Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdeční svaloviny. Myokarditida je buď infekční (nejčastěji virová), autoimunitní nebo idiopatická. Diagnostika tohoto onemocnění je obtížná. Projevy jsou velice pestré, od minimálních symptomů až po těžké, prudké, vedoucí k smrti. Začátek onemocnění má většinou nespecifické příznaky. Zajímavé je, že toto onemocnění patří k diagnosticky nejobtížněji rozpoznatelným chorobám, především právě z důvodu velice rozmanitých projevů. Výskyt v populaci je poměrně vzácný. V našem sdělení jsou prezentovány dvě kazuistiky dětských pacientů s myokarditidou, kteří byli hospitalizováni na našem oddělení JIRP. Jedná se o děti ve věku 1–2 roky v době hospitalizace. Část prezentace bude zaměřená na specifika ošetřovatelské péče o tyto pacienty.

Podporováno grantem RV VFN 64-165/2012.

PÉČE O PACIENTA PO TRANSPLANTACI JATER

D. Kobesová

Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a TNsP, Praha, Česká republika

Úvod: V roce 1995 byl v IKEM v Praze zahájen program transplantací jater u dospělých a ještě v tomtéž roce byla provedena i první transplantace u dítěte. Redukovaný štěp byl poprvé transplantován v roce 1998, téhož roku byla provedena i první splitová transplantace. Štěp od živého dárce byl transplantován v roce 2003. Od roku 2007 byl transplantační program jater u dětí rozšířen i na skupinu nejmenších dětí s hmotností pod 10 kg. V průběhu let se měnila též technika operace, od transplantace celého štěpu, přes redukovaný štěp, až po redukovaný štěp od živého dárce, či techniku splitování štěpu dvěma příjemcům, která je v současné době využívána nejčastěji.

Cíle: Cílem přednášky je poukázat na závažnost problematiky dětských transplantací jater. Kromě náročné ošetřovatelské péče v pooperačním období vyžadují děti po úspěšné OLTx celoživotní medikamentózní léčbu, dispenzarizační péči a režimová opatření.

Metody: Prezentace účelově vybraných kazuistik demonstrujících vývoj dětských transplantací jater v ČR.

Výsledky: V přežití štěpů i samotných pacientů bylo postupně dosaženo srovnatelných výsledků s ostatními světovými centry, celkové přežití po elektivních výkonech je 89 % a po urgentních transplantacích 58 %. Od roku 2007 bylo v ČR provedeno 18 úspěšných transplantací u dětí s hmotností pod 10 kg a 10 dětí bylo mladších 1 roku.

Závěr: Transplantace jater u dětí jsou jedním z nejsložitějších výkonů v dětské medicíně a vyžadují multioborovou spolupráci nejen dětských pracovišť. Zavedení a stabilizace transplantačního programu jater u dětí včetně nejnižší věkové kategorie trvala celkem 13 let.

SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE O DĚTSKÉHO PACIENTA S POPÁLENINOVÝM ÚRAZEM NA PEDIATRICKÉ JIRP

P. Švarcová, M. Sklářová, K. Kolářová

Klinika dětského a dorostového lékařství VFN, oddělení JIRP, Praha, Česká republika

Popáleniny a opařeniny jsou 3. nejčastější příčinou smrtelných úrazů u dětí. Pacienti s tímto úrazem jsou léčeni na specializovaném pracovišti – v popáleninovém centru dle spádu, pokud rozsah úrazu vyžaduje hospitalizaci. Popáleninové centrum zajišťuje komplexní a kontinuální péči o pacienty s popáleninovým úrazem. V některých specifických případech (potřeba RRT, při MODS) je nutná hospitalizace na pediatrickém JIRP. V tomto sdělení chceme prezentovat naše zkušenosti při ošetřování a léčbě těchto pacientů, nastínit specifika ošetřovatelské péče, se kterými jsme se potýkali. Část prezentace bude věnována i převazům a transplantaci kůže, které bylo nutné provést u pacientů na našem oddělení. Závěr sdělení bude obsahovat přehled dětských pacientů s popáleninovým úrazem hospitalizovaných na našem oddělení v posledních dvou letech.

Podporováno grantem RV VFN 64-165/2012.

BOJ O ŽIVOT

V. Dvořák^1,2, L. Pešatová¹

¹Klinika dětské chirurgie a traumatologie 3. LF UK a TNsP, Jednotka intenzivní a resuscitační péče, Praha, Česká republika

²Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje

Úvod: Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí v dětském věku. Autoři přednášky popisují pacientku po polytraumatu s ISS 45 bodů. Jednalo se o závažná skeletární i orgánová poranění, s následným rozvojem septického šoku a multi-orgánového selhání.

Cíle: Cílem prezentace je poukázat na závažnost problematiky polytraumat u dětí. Na možné celoživotní následky a omezení, vyplývající z těžkého úrazu.

Metody: Retrospektivní popis událostí od příjmu až po současný život pacientky.

Výsledky: Informativní kazuistická prezentace polytraumatu po dopravní nehodě.

Závěr: Péče o pacientku si vyžádala úsilí a součinnost několika zdravotnických týmů i zdravotnických zařízení. Díky tomuto úsilí a součinnosti se podařilo pacientku vrátit do aktivního života.

Literatura:

1. Novák I, et al. Intenzivní péče v pediatrii. Praha: Galén, 2008: 477–488.

2. Prchlík M. Polytrauma u dětí – urgentní ošetření a zajištění. Čes-slov Pediat 2010; 65 (5): 313–314.

ODDĚLENÍ INTENZIVNÍ PÉČE – MŮJ DOMOV

J. Jiránková, R. Kunzmannová

Klinika dětského a dorostového lékařství, Všeobecná fakultní nemocnice, Praha, Česká republika

Nemocnice tvoří vlastní mikrosvět. Nemoc je nevítanou součástí našeho života. Dlouhodobá hospitalizace je poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav vyžaduje soustavnou ošetřovatelskou a léčebnou péči. Je důležité uspokojovat základní lidské potřeby (dýchání, hydratace, výživa, vyprazdňování, hygiena, pohodlí, odpočinek, spánek, bezbolestné bytí). Ale je nutno zajistit i psychosociální potřeby (potřeba informací a podnětů, smysluplného světa s pravidly, životní jistoty, bezpečí, pomoci, vlastní identity a vůle, budoucnosti, perspektivy). Také potřeba domova a vlastního zázemí patří k potřebám člověka.

Na našem odděleni (pediatrická jednotka intenzivní a resuscitační péče) jsou někdy pacienti, kteří vyžadují dlouhodobou hospitalizaci z důvodu selhávání některé ze životních funkcí a nemožnosti péče v domácím prostředí. Tito pacienti často vyžadují monitoring základních životních funkcí nebo umělou plicní ventilaci a nebo specifickou zdravotní péči. U těchto pacientů uspokojujeme nejen tělesné a fyziologické potřeby, ale i potřeby psychosociální. Snažíme se vytvářet podmínky a zajistit speciální pomůcky užitečné pro další vývoj pacientů, spolupracujeme s rodiči a fyzioterapeuty a dalšími členy zdravotnického týmu. Nakonec uvádím kazuistiku 3,5letého chlapce s diagnózou kongenitální myopatie, který je dlouhodobě hospitalizován na našem oddělení.

DIABETICKÁ KETOACIDÓZA JAKO ŽIVOT OHROŽUJÍCÍ STAV

L. Simulíková, L. Jánská

Oddělení JIRP Dětské kliniky, Fakultní nemocnice Plzeň, Česká republika

Cílem této prezentace, je upozornit na rizika diabetické ketoacidózy jako akutní metabolické komplikace diabetu 1. typu, který je hlavní příčinou morbidity a mortality dětí s touto diagnózou.

Rizikový je hlavně rozvoj edému mozku. Proto je nutná hospitalizace na JIP, kde je možný trvalý monitoring vitálních funkcí a častá opakovaná kontrola laboratorních hodnot.

Diabetická ketoacidóza je často typickým projevem prvního záchytu diabetu, zapříčiněná absolutním či relativním nedostatkem inzulinu. Často však bývá způsobena hrubým narušením léčby samotným diabetikem, ve smyslu špatného dávkování inzulinu nebo poruchou příjmu potravy provázené záchvaty přejídání. Zvýšené riziko je u diabetiků používajících inzulinové pumpy. Významným faktorem je rovněž dodržování léčebného režimu v období puberty. Důležitý je také vliv prostředí, ve kterém diabetik žije.

Musíme proto dbát na prevenci, která spočívá v důkladné edukaci pacienta i rodiny, zaměřené na samotnou regulaci všech složek terapie diabetu, především inzulinoterapie. Neodmyslitelnou součástí je selfmonitoring glykémie a testování ketonů v moči.

Důležitou součástí je spolupráce s psychologem, protože naším cílem je navrátit diabetika zpět k plnohodnotnému životu.

PÉČE O RÁNY U PACIENTŮ S AKUTNÍ LYMFOBLASTICKOU LEUKÉMIÍ

P. Veselá

JIP pro kojence a větší děti, Dětská klinika, FN Hradec Králové, Česká republika

Cíl: Prezentace zajímavých zkušeností s péčí o rány u leukemiků.

Autorka prezentuje několik kazuistik špatně se hojících ran u pacientů s akutní lymfoblastickou leukémií (ALL). Tito pacienti jsou vzhledem k své základní diagnóze a k léčbě cytostatiky a kortikoidy náchylní ke vzniku komplikovaných ran, jejichž hojení je velmi dlouhé a obtížné a komplikuje i průběh léčby samotného základního onemocnění. Prezentováno je použití různých moderních materiálů pro péči o rány a technik v různých fázích hojení, včetně fotodokumentace.

SIMULAČNÝ TRÉNING KARDIOPULMONÁLNYCH RESUSCITÁCIÍ PRE SESTRY

D. Klamová, Ľ. Škrabková

Detské oddelenie anestéziológie a intenzívnej medicíny, NÚSCH a.s., Detské kardiocentrum, Bratislava, Slovenská republika

Úvod: Vedecké štúdie potvrdzujú, že pravidelný tréning pomocou resuscitačných simulácií zlepšuje schopnosť reagovať v reálnych kritických situáciách. Tento fakt bol na našom pracovisku podnetom pre vznik resuscitačného tímu, ktorého hlavnou úlohou je sústavné vzdelávanie zdravotných pracovníkov v kardiopulmonálnej resuscitácii (KPR) v prednemocničných aj nemocničných podmienkach. Cieľom práce je predstaviť naše iniciálne skúsenosti s pravidelným simulačným tréningom sestier Detského kardiocentra.

Metódy: Vyhodnotili sme program tréningu sestier v KPR pomocou simulácií od januára 2014 až doteraz. Simulačným modelom bolo torzo dospelého a detského pacienta určené pre základnú a rozšírenú KPR s počítačovým programom vyhodnocujúcim správnosť dýchania a kompresií hrudníka. Pri simuláciách sa kládol dôraz na trénovanie individuálnych zručností a vedomostí, vytrvalosť, ale aj na vzájomnú koordináciu dvojíc.

Výsledky: Výučba sa uskutočňovala v 4-členných skupinách s využitím klinickej simulácie na modeloch, praktického tréningu kompresií hrudníka, predychávania, defibrilácie a interaktívnej diskusie. V laickej a rozšírenej KPR bolo zaškolených 45 sestier Oddelenia anestéziológie a intenzívnej medicíny v dvoch cykloch. V prvom cykle program vyhodnotil u väčšiny sestier nedostatky v technike kompresií a spôsobe dýchania. V druhom cykle sme zaznamenali v oboch technikách zlepšenie. Spätná väzba ukázala, že tréning zvyšuje pocit sebaistoty sestier pre zvládnutie kritických situácií a potvrdil ich záujem pokračovať v tejto forme vzdelávania. Následne sa simulačný program KPR rozšíril aj na jednotky intenzívnej starostlivosti, Kardiologické oddelenie a Kardiochirurgické oddelenie Detského kardiocentra.

Záver: Dôsledná organizácia pravidelných nácvikov KPR pomocou simulácií s novými odporúčaniami sú vzdelávacím prostriedkom na získanie technických zručností a zvyšovania sebaistoty zdravotníckeho personálu pre riešenie život ohrozujúcich situácií.

Literatúra:

1. Nolana JP, Soarb J, Zidemanc DA, et al. European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010, European resuscitation council, Belgicko.

2. Andreatta P, Saxton E, Thompson M. Simulation-based mock codes significantly correlate with improved pediatric patient cardiopulmonary arrest survival rates. Pediatr Crit Care Med 2011; 12: 33–38.

Za obsahovou a jazykovou stránku textu odpovídají autoři.