Prof. MUDr. Aleš Rejthar, CSc. (1938 – 2015)

Je nevděčným úkolem žáků rozloučit se s osobnostmi, které formovaly jejich profesní život, ale někdy bohužel není zbytí. Profesor Aleš Rejthar, žák profesora Jaroslava Švejdy, nás opustil loni na podzim ve věku nedožitých 78 let. Vůbec poprvé jsem ho viděl jako student třetího ročníku na nepovinné odpolední přednášce v posluchárně patologicko-anatomického ústavu FN u sv. Anny. Jeho přednáška o patologii imunitního systému se nápadně lišila od těch běžných, připomínajících nejvíc ze všeho předčítání ilustrovaného telefonního seznamu. Ukazovala nám tkáň jako dynamický systém, kde se buněčné funkce odrážejí v morfologii. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že se s přednášejícím v budoucnu setkám a budu mít příležitost se od něj naučit ještě daleko víc.

Aleš Rejthar se narodil v roce 1938 v Hrotovicích, v rodině veterináře. Po maturitě na třebíčské jedenáctiletce a roční praxi rentgenového laboranta nastoupil na brněnskou lékařskou fakultu, kterou ukončil v roce 1963. Již během studia pracoval na I. patologicko-anatomickém ústavu FN v Brně a po promoci dostal umístěnku na oddělení patologie v Mostě. V roce 1967 se na svatoanenskou patologii vrátil. Ústav byl tehdy pod vedením prof. Švejdy dynamickým moderním pracovištěm, na které schopný a aktivní mladý lékař dobře zapadl. Seznámil se s celou škálou metod od elektronové mikroskopie po buněčné kultury a zřídil zde Laboratoř nádorové imunologie a tkáňových kultur, kde se úspěšně věnoval výzkumu na modelech myšího transplantabilního mamárního karcinomu. V odborné obci mu to ovšem vyneslo poněkud zavádějící pověst „myšího patologa“.

Že je daleko všestrannější se jasně ukázalo během jeho působení na brněnském onkologickém ústavu, kam nastoupil v roce 1983 jako vedoucí tehdy nově rozšiřovaného a nově vybavovaného Oddělení patologie nádorů. Projevil se jako schopný klinický patolog s citem pro speciální potřeby onkologické diagnostiky. Dokázal skloubit bioptický provoz s výzkumem v těsné spolupráci se sousedícím pracovištěm nádorové imunologie. Oddělení se pod jeho vedením stalo v tehdejších českých poměrech průkopníkem moderních metod klinické onkologické patologie s důslednou orientací na chirurgicko-patologický staging, rutinní makroskopické zpracování nefixovaného materiálu, sbírání nativního materiálu pro výzkum, diagnostické i výzkumné použití imunohistologie, komputerizaci provozu a dvojí čtení diagnostických biopsií. Po roce 1989 obhájil úspěšně docentskou habilitační práci a vedle odborných aktivit se významně angažoval v politickém životě. Práce na patologii Masarykova onkologického ústavu byla bohužel ukončena vynuceným odchodem v roce 1995. Po několikaletém působení na bioptické stanici ve Fakultní nemocnici v Bohunicích a se Aleš Rejthar v roce 2001 se vrátil na „mateřský ústav“ u sv. Anny, již jako přednosta, jmenovaný profesorem v roce 2002. Působil zde až do odchodu do důchodu v roce 2007. Pracoval samozřejmě dál, jako konzultant, v cytologické laboratoři, dlouhou dobu i jako vedoucí redaktor časopisu Klinická onkologie. Typické je, že jediná redakční rada, kterou vynechal, proběhla tři dny před jeho úmrtím. Zůstával aktivní a optimistický, přes všechny nepříjemnosti a onemocnění, které ho v závěru života postihly.

Publikace, monografie a akademické zásluhy by bylo možno vyjmenovat a uvést. Větší důraz bych ale kladl na věci nezměřitelné: otevřenost, empatii, tvořivý a nedogmatický přístup k problémům, sebekritičnost, vytrvalost a v neposlední řadě i schopnost radovat se ze života, které kolem sebe šířil.

Čest jeho památce!

R. Nenutil