Lymeská borelióza

Lyme Borreliosis

Lyme borreliosis is a systemic infectious disease caused by Borrelia burgdorferi sensu lato transmitted by certain ticks of the genus Ixodes. Clinical spectrum of the disease includes mainly cutaneous (erythema migrans, lymphocytoma borreliensis, acrodermatitis chronica atrophicans), nervous, cardiovascular and locomotor systems. The diagnostics is based on direct and indirect proof of Borrelia infection. Indirect tests must correlate with the clinical manifestation, as to a high positivity of borrelial antibodies in health people, and negativity of borrelial antibodies during advanced infection. The antibiotic therapy is chosen according to the stage of the disease and the involved organ, as well. Therapy can fail as cystic forms of Borrelia burgdorferi or autoimmune reaction can develop. Some other bacteriae, namely Anaplasma phagocytophilum, can take part in the cutaneous manifestation of Lyme borreliosis. The etiopathological relationship of Borreliae to other dermatoses (morphoea, lichen sclerosus et atrophicus), and to their possible terratogenic effect on the fetus are still under discussion.

Key words:
lyme borreliosis – Borrelia burgdorferi sensu lato – Ixodes ricinus – erythema migrans – borrelial lymphocytoma – acrodermatitis chronica atrophicans – diagnostics – therapy

Autoři: J. Hercogová; N. Dobrá; D. Vaňousová
Působiště autorů: Dermatovenerologická klinika UK 2. LF a FN, Praha přednostka prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
Vyšlo v časopise: Čes-slov Derm, 80, 2005, No. 6, p. 309-320
Kategorie: Souborné referáty (doškolování lékařů)

Souhrn

Lymeská borelióza je infekční systémové onemocnění, jehož původcem je Borrelia burgdorferi sensu lato, přenášená klíšťaty rodu Ixodes. Klinické projevy onemocnění postihují zejména kůži (erythema migrans, lymphocytoma borreliensis, acrodermatitis chronica atrophicans), nervovou soustavu, kardiovaskulární systém a pohybový aparát. Diagnostika je založena na metodách přímého a nepřímého průkazu boreliové infekce. Nepřímé testy musí být v korelaci s klinickým obrazem pro vysokou pozitivitu protilátek u zdravých jedinců a naopak pro možnou negativitu i u pokročilé infekce. Schéma antibiotické terapie se řídí stadiem onemocnění a typem postiženého orgánu. Úspěšnost terapie je vysoká, příčinou selhání léčby může být tvorba cystických forem borelií či spoluúčast autoimunitních mechanismů. Kromě borelií se mohou na klinickém obrazu kožní formy onemocnění podílet i jiné baktérie, a to Anaplasma phagocytophilum. O úloze borelií v etiopatogenezi dalších dermatóz (morfea, lichen sclerosus et atrophicus) i o jejich možném teratogenním vlivu na plod se stále diskutuje.

Klíčová slova:
lymeská borelióza – Borrelia burgdorferi sensu lato – Ixodes ricinus – erythema migrans – lymphocytoma borreliensis – acrodermatitis chronica atrophicans – diagnostika – terapie