Disociativní komponenty v etiopatogenezi deprese, možnosti jejich sledování a terapeutickéhoovlivnění

English info

Dissociative Components in Etiopathogenesis of Depression, Possibilities of Monitoring and The-rapeutic Influence

Dissociation in its historical definition by Pierre Janet represents splitting the stream of consci-ousness in response to a traumatic event or in hypnosis. Dissociation is traditionally consideredan important etiopathogenetic factor of mental diseases and it also explains some psychopatholo-gical phenomena. This mechanism was used definitely for explanation of the group of dissociativedisorders. Influence of dissociation was proved also in other psychiatric disorders and the exi-stence of dissociative continuum from normal dissociation to its pathological forms. Also in de-pression some connections are known which point to dissociative components in depressedpatients, above all dissociation connected with symptoms of posttraumatic stress disorder, pro-bably often in connection with resistance to pharmacotherapy. In this pilot research we tested 22patients with recurrent or bipolar depression by means of DES, BDI-II and in this group 11patients wen also tested with SDQ-20.Psychic dissociation measured by means of the DES score has a median 9.48 that is more thantwice as high as dissociation in the normal population. Median BDI-II was 36.5 and it representsmajor depression. Somatoform dissociation measured by means of SDQ-20 has a median of 28 andis near to the lower limit for dissociative disorders. Correlation between DES and BDI-II is notclose but correlation between DES and SDQ-20 is a very close correlation between measuredvalues of psychic (DES) and somatoform dissociation (SDQ-20) and its value being 0.9. For BDI-II>30 (n=16) the median was DES 16.58 and median BDI-II was 40.25. For BDI-II>40 (n=9) medianwas DES 22.36 and median BDI-II was 45. Along with increasing depression dissociation measu-red by the DES also increases. 3 patients from the whole group (13.6%) probably have criteria fordissociative disorders (DES>25) and it corresponds with findings which prove that 15% of allpsychiatric patients have dissociative disorders. Treatment of these patients thus representsa clinical problem which can be resolved only by means of special diagnostic and therapeuticmethods also with respect to danger of resistance of treatment in these patients.

Key words:
dissociation, depression, posttraumatic stress disorder, treatment resistance.

Autoři: P. Bob; P. Zvolský; I. Paclt; M. Páv; J. Pavlát; Z. Vyhnánková; T. Uhrová; I. Žukov
Působiště autorů: Psychiatrická klinika 1. LF UK, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Raboch, DrSc. Psychiatrická léčebna Bohnice, Praha, ředitel MUDr. Z. Bašný
Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Psychiat., , 2002, No. 2, pp. 81-85.
Kategorie: Články

Souhrn

Souhrn:
Disociace již ve své historické definici u Pierra Janeta znamená rozštěpení proudu vědomí v reakci na traumatickou událost nebo v hypnóze. Disociace je tradičně chápána jako důležitýetiopatogenetický faktor psychických onemocnění a zároveň umožňuje pochopení a výklad některých psychopatologických fenoménů. Definitivně byl tento mechanismus použit k výkladu skupiny disociativních onemocnění, ale byl také potvrzen vliv disociace i u řady jiných psychiatrickýchonemocnění a zároveň s tím došlo k potvrzení existence disociativního kontinua od relativně normálních projevů disociace až po její patologické formy. Rovněž pak v případě deprese jsou známyněkteré souvislosti, které poukazují na komponenty disociace u depresivních pacientů, zvláštěpak jde o disociaci vázanou na symptomy posttraumatické stresové poruchy, která bývá takédávána do souvislosti s farmakorezistencí u těchto pacientů. V předběžném výzkumu jsme provedli šetření souboru 22 pacientů s diagnózou rekurentní nebo bipolární deprese prostřednictvímDES a BDI-II a z tohoto souboru 11 pacientů bylo také dotazováno prostřednictvím SDQ-20.Psychická disociace měřená prostřednictvím DES skóre má median 9,48, což činí více než dvojnásobek ve srovnání s normální populací. Median BDI-II je 36,5, což poukazuje na těžkou depresi.Somatoformní disociace vyjádřená medianem SDQ-20 o hodnotě 28 vykazuje rovněž vyšší skóreblížící se k dolní hranici pro skóre disociativních onemocnění. Korelace mezi DES a BDI-II nenívýznamná, zatímco korelace mezi DES a SDQ-20, představuje velmi významnou korelaci meziměřenými hodnotami psychické (DES) a somatoformní disociace (SDQ-20) a dosahuje hodnoty 0,9.Pro hodnotu BDI-II > 30 (n=16) byl median DES 16,58 a median BDI-II 40,25. Pro hodnotu BDI-II>40 (n=9) byl median DES roven 22,36 a median BDI-II 45. Zároveň s tíží deprese dochází tedyke zvýšení disociace měřené prostřednictvím DES. Z celkového počtu celkem tři pacienti (13,6 %)pravděpodobně splňují kriteria pro disociativní onemocnění (DES>25), což řádově odpovídá poznatkům, podle kterých má přibližně 15 % všech psychiatrických pacientů disociativní onemocnění. Jejich léčba tak představuje významný klinický problém realizovatelný prostřednictvímspeciálních diagnostických postupů a terapeutických metod, zvláště pak se zřetelem k riziku farmakorezistence u těchto pacientů.

Klíčová slova:
disociace, deprese, posttraumatická stresová porucha, farmakorezistence.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.

V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.