O kontinuitě

Zachovávání tradic a zvyklostí, pokračování podle zavedených pravidel – to je nepochybně důležitý princip života každé společnosti, byť má své meze. Natura non fecit saltus a ani my v redakci jsme neměli v úmyslu způsobit nějaký přeryv. Leč stalo se. Současná změna vedoucího redaktora, odborného redaktora i vydavatele vedla k pochybení v něčem tak samozřejmém, jako je průběžné stránkování vědeckého periodika. Za upozornění jsme vděční členovi redakční rady profesoru Vladimíru Paličkovi, všem autorům i čtenářům se omlouváme. Vytištěná čísla již změnit nelze, ale uveřejňujeme opravené stránkování článků uveřejněných v číslech 2 až 4 a v tomto vydání na ně již navazujeme.

Na diskontinuitu v povaze a příčinách častých onemocnění, která představují hlavní zátěž zdravotnických systémů, upozorňuje ve svém úvodníku garantka tohoto čísla a ředitelka Kanceláře WHO v České republice MUDr. Alena Šteflová. Veřejné zdravotnictví, které představujeme spolu s oborem sociálního lékařství, stojí mimo pozornost většiny klinických lékařů sice pochopitelně, ale nesprávně. Věřím, že toto číslo ČLČ alespoň trochu přispěje k nápravě tohoto stavu.

Osobně jsem velmi přivítal přehledové sdělení o alternativních léčebných metodách a doufám, že ho ocení většina čtenářů. V době evidence-based medicine totiž nelze na tyto aktivity hledět jako na neškodný kolorit našeho vědou podloženého konání, ale jako na praktiky pro naše pacienty potenciálně a leckdy i reálně nebezpečné. Samozřejmě nemůžeme svéprávným lidem nic zakazovat, ale měli bychom být schopni předložit argumenty, proč tu či onu „metodu“ odsuzujeme.

Petr Sucharda