Porodnicko-gynekologicky orientované texty v díle Jana Černého

Patnácté a 16. století je často nazýváno stoletím herbářů, které vedle popisů rostlin přinášely i návody na jejich léčebné využití (1, 2). Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář lékaře a kněze Jednoty bratrské Jana Černého není výjimkou (obr. 1). Kromě různých receptů na řadu zdravotních potíží zde najdeme texty mající vztah k ženskému lékařství, zejména v podobě různých rad či předpisů na zhotovení léků. Význam této knihy spočíval především v jejím rozšíření mezi laickou veřejností, oproti knihám určených zejména osobám „odborným“ (3).

Jan Černý se narodil v pražské kališnické rodině kolem roku 1456. Studoval na pražské univerzitě, kde dosáhl bakalářského gradu. Lékařství studoval pravděpodobně soukromě. Praktické zkušenosti získal u Mistra Václava (nám blíže neznámého lékaře), o kterém se zmiňuje. Lékařskou praxi začal provozovat v Litomyšli. Díky své lékařské proslulosti si získal širokou klientelu za hranicí Litomyšle. Stal se také osobním lékařem Viléma z Pernštejna a jeho manželky Johanky z Liblic. V Litomyšli zažil roku 1495 morovou epidemii. Snaha pomoci lidem jej vedla k sepsání jeho proslulé knihy Spis o nemocech morních, která vyšla roku 1506. Druhým místem jeho působení byl Prostějov, kde řídil léčebný dům bratrského sboru. Jan Černý zemřel v Prostějově, přesný rok jeho úmrtí není znám, ale je známo, že nežil již v září roku 1530.

Knieha lékarská, kteráž slove herbář aneb zelinář vyšla v Norimberku roku 1517 redakcí a nákladem Mikuláše Klaudyána, lékaře v Mladé Boleslavi. Mikuláš Klaudyán učinil některé úpravy, které si mohli nakladatelé v té době dovolit, úpravy se týkaly hesel a ilustrací (obr. 2). Herbář vytiskl významný norimberský knihtiskař Hieronymus Höltzel (1, 3–5, 7). Knihu lze pokládat za publikaci zastupující domácího lékaře. Kniha je psaná česky, srozumitelným jazykem, což umožnilo její rozšíření mezi širšími vrstvami obyvatelstva.

Léčebné prostředky jsou v herbáři řazeny podle abecedního pořádku. Vedle českého názvu je u většiny bylin uveden i název latinský a německý. V uvedených receptech autor uvádí látky rostlinného, živočišného a nerostného původu. U rostliny je uveden její popis, místo výskytu a informace, kterou část rostliny lze využít k přípravě medikamentu.

Autor radí jakým způsobem zhotovit bylinný odvar, pilule, mast, čípek, flastr, obklad, bylinný olej, zásyp či tzv. vodu. Odvary se připravovaly vařením jedné nebo více bylin ve vodě. Velmi často se setkáváme s vyvařením různých bylinných směsí ve víně či pivě. Odvary se aplikovaly perorálně či ve formě obkladů, výplachů, napařování nebo jako přísady do koupelové lázně. K vnitřnímu užívání (k polykání) byly určeny pilule, k jejichž přípravě jsou vedle kvalitativních údajů uvedeny také údaje kvantitativní. Trociška (Trochisci), předchůdce pastilek, byla určena k rozpuštění v ústech. Ke zhotovení léčebného tamponu, jenž se měl zavést zřejmě do pochvy (v knize je uveden pojem „luono“ a „matka“, což bylo označení pro dělohu, je však velmi nepravděpodobné, aby si žena zavedla tampon až do dělohy), Černý doporučoval použít bavlnu, která se měla smočit v odvaru či oleji obsahující bylinný extrakt (3, 8). Zvláštní druh tamponu představoval kořen (např. divizny, pivoňky), omotaný bavlnou a smočený v roztoku obsahující různé bylinné výtažky. Jeden z návodů na přípravu léčebných tamponů: „Vezmi kus bavlny, omoč ji v uoleji bobkovém aneb liliovém, posyp ambrú a trochu muškum, vstrčiž do luona“ (3). Léčebný čípek doporučoval připravovat z vosku. K přípravě masti autor doporučuje použít jako základ olej, vosk či vepřové sádlo. Nacházejí se zde recepty na přípravu mastí na osutie franské (vyrážka při syfilidě) nebo na franské vředy, ve kterých je jako hlavní složka uvedena v té době hojně používaná rtuť (3, 6). Z receptů na olej stojí za zmínku růžový olej, který byl doporučován těhotným ženám k potírání břicha. Některé rozdrcené usušené byliny se aplikovaly na břicho, nebo se v nich obalovaly tampony, které byly určeny k zavádění do pochvy. Zajímavou formou aplikace byl zahřátý, zvlhčený pytlík, naplněný směsí bylin, na němž Černý (při některých gynekologických potížích) doporučoval sedět či držet ho mezi nohama. Setkáme se zde s použitím horkého kamene, na kterém po nanesení účinných látek bylo doporučeno ženě sedět. Velmi často Černý doporučuje podkuřovat ženu předepsanou směsí bylin.

U některých receptů jsou vedle kvalitativních hodnot, uvedeny hodnoty kvantitativní. Z hmotnostních jednotek autor uvádí čtvrtec (cca 7 dkg), lot (cca 16 g), kventík (cca 4 g), žejtlík (0,48 l).

V knize se setkáváme s termíny, kterými autor označuje symptomy, které mohly mít různou příčinu. Vyskytují se zde výrazy – matku čistí ode všech nečistot, ženské nečistoty z matky vypuzuje, matku od (bílých) nečistot vyprazdňuje, tok bílý ženský, tok matky. „Tok krve z matky“ mohl označovat krvácení různého původu. Určitou pozornost věnuje autor častým potížím provázejících graviditu, jako jsou zvláštní chutě v těhotenství nebo bolest žaludku. Ke snadnému porodu doporučuje vnitřně užívat víno, obsahující různé bylinné výtažky (např. hruškové jmelí, liliové semeno, skořici). Trocišky zhotovené ze skořice měly zmírnit porodní bolesti. V herbáři se nachází velké množství receptů na přípravu bylinných odvarů k vyhnání mrtvého plodu. Najdeme zde také návody na přípravky, které jsou doporučovány na vypuzení lůžka. Nechybí recepty na různé poporodní komplikace, z nichž jedna je popsaná jako stav, kdy po porodu, ženám matka zhuoru k srdci se zdvihne a těžkost, bolest i dušnotu činí, i zástavu. Kojícím ženám doporučuje, aby se vyvarovaly požívání konopí. Na podporu tvorby mléka radí vlašský kopr nebo lociku. V knize najdeme doporučované byliny na podporu plodnosti. Na podporu plodnosti byla doporučována např. komonice, máčka (Eryngium), petržel, rojovník a vratič. Najdeme zde také byliny, kterým byly přisuzovány antikoncepční účinky. Plodnosti měly zabránit např. kapradí, pepř nebo vrba. Nejsou opomenuty recepty na opožděnou menstruaci, kterou autor nazývá zástava ženská. Doporučovány jsou přípravky obsahující např. hořec, skořici, kokořík nebo pivoňku. V herbáři jsou uvedeny některé byliny, které autor označil jako abortiva např. paštrnák (pastinák), u kterého je připojeno „dávati ženám omylně těhotným“ (3). Nelze přehlédnout autorovo velmi přímé vyjádření, že se jedná o prostředek, kterému byly přisuzovány abortivní účinky.

Díky knize Jana Černého jsme obeznámeni s různými léčebnými metodami, dobovým označením některých chorob či jejich symptomů a v neposlední řadě s tehdejšími znalostmi bylin a jejich využití.

ADRESA PRO KORESPONDENCI

Mgr. Alexandra Surá

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2

e-mail: alexandrafi@seznam.cz