Kniha

Pavel Klener, Pavel Klener jr.:

Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii

Praha: Grada Publishing a.s. 2010, 232 s., cena 390 Kč. ISBN 978-80-247-2808-7.

Úvodem chci říci, že jde o publikaci velmi zdařilou, jak po stránce obsahové, tak grafické. Stručně, ale výstižně vysvětluje zásady a obecné principy, kterými se řídí moderní protinádorová terapie. Nejde o „kuchařku“, podle které by se měly léčit různé formy nádorových onemocnění, ale o zásady vycházející z recentních vědeckých poznatků o cílené antitumorózní terapii, založené na molekulové patobiochemii maligně transformovaných buněk. Už v předmluvě k části obecné jsou tři výstižná barevná schémata: První upozorňuje sice na známou, ale často zapomínanou skutečnost, že nádor tvoří heterogenní směs buněk s různou biologickou aktivitou, a tím i s různým významem pro účinnou terapii, druhé pak schematizuje vícestupňový proces kancerogeneze, který je podkladem pro adekvátní léčebnou strategii, a třetí ukazuje na terče a souvislosti cílené terapie. Obecná část pokračuje kapitolou chemoprevence, v níž jsou uvedeny skupiny chemických látek s experimentálně i klinicky prokázaným efektem, jako jsou retinoidy (kupř. vitamin A a jeho deriváty) nebo deltanoidy (především nové skutečnosti o významu vitaminu D). Další kapitola rozebírá význam konvenční protinádorové terapie. Nejvýznamnější poznatky jsou shrnuty do čtyř bodů: 1. Cytostatika působí převážně na buňky nacházející se v buněčném cyklu dělení, a to neselektivně; 2. Buněčný cyklus normálních proliferujících buněk bývá kratší, než tomu je u buněk maligně transformovaných; 3. Jedna dávka chemoterapie zničí vždy stejnou frakci proliferujících buněk; 4. Dosažení klinické remise neznamená úplnou eliminaci vlastních nádorových buněk, pouze pokles pod 10⁹, což je hranice detekovatelnosti pomocí moderních zobrazovacích technik. Autoři dále vysvětlují a na dalších schématech znázorňují rozdíl mezi konvenční terapií a terapií, která by vedla ke kompletní likvidaci i zbytkových nádorových buněk. Zavádějí termíny cílená a „supercílená“ terapie, která potřebuje zatím hledané, experimentálně studované nové prostředky objevené na základě nových poznatků o mechanismu tumorigeneze. Konečným cílem by měla být v současné době velmi propagovaná tzv. terapie „šitá na míru“, terapie pro každého jednotlivého pacienta. Dále je v této kapitole rozebírán význam nádorových kmenových buněk a mikroprostředí, kde jsou v něm schovány jako v „hnízdečku“ (= niche). Dále jsou rozebírány a vysvětlovány molekulové mechanismy, kterými nádorové onemocnění vzniká a kterými se rozvíjí, jako jsou různé formy apoptózy (programovaný zánik buněk) nebo buněčný cyklus dělení a jeho regulátory, jako je transkripční faktor p53 (v roce 1993 označený jako protein roku) a jeho dvojí role v inhibici onkogeneze. Jsou popisovány terapeutické účinky konvenčních antimetabolitů, jako jsou antifolika (kupř. methotrexát), genotoxická cytostatika (kupř. busulfan, cisplatina), antimitotika (kupř. vinblasin nebo teprve testované inhibitory aurora-kináz). Jsou zmiňovány i další možné mechanismy protinádorového účinku jako inhibice degradace proteinů na základě ubikvitin-proteasomového systému. K tomu jsou vždy přiložena instruktivní barevná schémata, vysvětlující mechanismy účinku. Další krátká kapitola je věnována epigenetickým chemoterapeutikům, která ovlivňují nežádoucí modifikace (metylace, demethylace) nekódujících segmentů genové DNA (promotorová část) nebo modifikace (acetylace, fosforylace apod) určitých částí s chromatinem asociovaných proteinů (histonů), které regulují transkripční aktivitu genů. Další kapitoly popisují možnosti fotodynamické terapie, posílení účinku chemoterapie, principy hormonální léčby, možnost nádorové imunoterapie, použití monoklonálních protilátek vázajících se na určité povrchové nádorové antigeny nebo solubilní proteiny. V tomto případě jde především o blokaci receptorů, kterými začíná signální transdukce nežádoucí buněčné aktivity, jako je například nádorová proliferace. V přehledných tabulkách jsou popsány různé typy monoklonálních protilátek s vyznačením, které jsou registrované a používané u nás. Krátká kapitolka upozorňuje na protilátky nové generace.

Velmi důležité jsou kapitoly o cílené terapii, rozdělené na část I a část II. Jde o klíčovou partii celé monografie, se kterou by se měl podrobně seznámit každý lékař, který pečuje o pacienty s nádorovým onemocněním. Jestliže bych nazval předcházející kapitoly jako „slabikář“, který by měli zvládnout všichni, kteří se chtějí orientovat v onkologické problematice, pak tuto kapitolu bych nazval „opakování a nová látka pro pokročilé“. V části I je rozebrán mechanismus terapie cílené na nádorové buňky, především navozením inhibice růstu nádoru (potlačení proliferace blokováním receptorových tyrosin-proteinkináz nebo receptorových proteinů, klíčových molekul nádorových signálních drah, inhibice sebeobnovy, indukce apoptózy apod.). V části II je to pak léčba zaměřená na nádorové mikroprostředí a na potlačení šíření nádoru (inhibice nádorové angiogeneze a inhibice tvorby metastáz). Srozumitelně podaný text je doplněn výstižnými schématy a souhrnnými tabulkami. Další krátká kapitola se zmiňuje o možnostech genové terapie.

Druhý díl monografie (Speciální část) je věnován přehledu nově zaváděných přípravků, které se začínají používat nebo jsou připraveny pro klinickou praxi. Je zde vždy krátce popsána charakteristika léku, jeho indikace, dávkování, nežádoucí účinky a obchodní název. Speciální část je ještě rozšířena o nejnovější přípravky týkající se epigenetických cytostatik, imunomoduláčních látek, nových monoklonálních protilátek, inhibitorů s nádorem spojených signálních přenosů a dalších perspektivních látek. Každá kapitola je zakončena seznamem použité literatury. Seznam zkratek a dosti podrobný rejstřík umožňuje snadnou orientaci v textu.

prof. MUDr. Jaroslav Masopust, DrSc.

V Úvalu 84, 150 06 Praha 5 - Motol