Zánětlivé střevní onemocnění po jaterní transplantaci pro primární sklerozující cholangitidu

Na průběhu zánětlivého střevního onemocnění (IBD) po transplantaci jater (JT) z indikace primární sklerozující cholangitidy (PSC) se podílí hned několik navzájem se ovlivňujících faktorů. Jsou to faktory specifické jak pro onemocnění IBD a PSC, tak i pro samotnou transplantaci.

Přibližně u jedné třetiny pacientů s již potvrzenou diagnózou IBD dochází po transplantaci jater z důvodu PSC ke zlepšení stavu, u další třetiny se však paradoxně průběh nemoci zhorší. U aktivního IBD může být přerušení terapie 5-aminosalicyláty (5-ASA) v době JT a imunosuprese na bázi takrolimu spojeno s nepříznivým průběhem IBD po JT. Přibližně u 14–30 % pacientů s PSC může po 10 letech od JT dojít de novo k rozvoji IBD. JT bývá také spojena s vysokým rizikem pouchitidy po provedení ileo-pouch-anální anastomózy. Na rozdíl od pacientů, kteří podstupují JT z jiné indikace než PSC, zůstává u jedinců s PSC i po JT riziko vzniku kolorektálního karcinomu vysoké. Toto riziko je pak vyšší u pacientů s kombinací PSC–IBD. IBD neovlivňuje nepříznivě přežití pacienta po JT, i když riziko recidivy PSC v jaterním štěpu může být vyšší u jedinců s IBD a intaktním nálezem na tlustém střevě v době provedení JT.

Standardní terapie 5-ASA a/nebo terapie azathioprinem může být vhodnou léčbou aktivní IBD po JT a zároveň také k udržení remise. Inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa jsou sice efektivní, ale měly by být používány s opatrností vzhledem k vyššímu riziku nežádoucích účinků. Management IBD po JT vyžaduje nepochybně blízkou spolupráci odborníků v oblasti IBD a jaterní transplantace.

(mik)

Zdroj: Singh S., Loftus E. V. Jr., Talwalkar J. A. Inflammatory bowel disease after liver transplantation for primary sclerosing cholangitis. Am J Gastroenterol. 2013 Sep; 108 (9): 1417–25; doi: 10.1038/ajg.2013.163.