Antikoagulační léčbou indukovaná nefropatie – warfarin vs. NOACs
Cílem letos publikovaného systematického přehledu a poolované analýzy studií bylo srovnat riziko iatrogenního poškození ledvin v souvislosti s léčbou warfarinem a novými perorálními antikoagulancii (NOACs) u pacientů s fibrilací síní.
Iatrogenní renální poškození následkem tromboprofylaxe
Fibrilace síní (FiS) patří mezi časté arytmie, celosvětová prevalence se pohybuje okolo 2−3 %. Obávanou komplikací FiS je cévní mozková příhoda (CMP), jejíž riziko je u pacientů s FiS 5× vyšší. Antikoagulace jakožto prevence tromboembolických příhod, zejména CMP, je proto stěžejní součástí terapie pacientů s FiS.
I když dosavadní studie ukazují, že užívání warfarinu může napomoci snížit riziko tromboembolických příhod a celkovou mortalitu pacientů s FiS, u některých zároveň došlo v průběhu této léčby k akceleraci progrese chronického onemocnění ledvin (CKD − chronic kidney disease) a k akutnímu poškození ledvin (ARI – acute renal injury). Toto iatrogenní poškození ledvin bylo klasifikováno jako tzv. warfarinem indukovaná nefropatie vedoucí k nutnosti vysazení antikoagulační léčby.
V současnosti začínají být v profylaxi tromboembolie u pacientů s FiS stále častěji předepisovány přípravky ze skupiny NOACs (např. dabigatran, apixaban, rivaroxaban a edoxaban). Dosavadní studie naznačují jejich tromboprofylaktickou non-inferioritu a nižší riziko výskytu intrakraniálního krvácení. Cílem aktuálně prezentované práce bylo přinést další poznatky ohledně výskytu iatrogenně indukované nefropatie při podávání warfarinu, případně kyseliny acetylsalicylové (ASA), a přípravků ze skupiny NOACs.
Metodika analýzy a sledovaná populace
Zahrnuto bylo 189 483 pacientů z 11 randomizovaných klinických studií a 3 observačních studií, jejichž součástí bylo i zhodnocení vlivu léčby na renální funkce. 119 188 pacientů bylo léčeno přípravkem ze skupiny NOACs, 70 295 dostávalo warfarin nebo ASA.
Primárním výstupem bylo jakékoliv renální postižení, sekundárními výstupy byly úžeji definované renální selhání (zahrnující akutní a chronické renální selhání, prerenální a postrenální selhání) a jednotlivé typy renálního postižení diskutované v závěrech studií. Byla rovněž provedena analýza podskupin s ohledem na typ NOACs, typ studie (randomizovaná kontrolovaná studie vs. observační studie) a různé kontrolní skupiny.
Výsledky
Užívání NOACs bylo podle výsledků této analýzy spojeno s nižším rizikem výskytu iatrogenního renálního poškození (poměr rizik [HR] 0,67; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,62−0,73). Riziko výskytu úzce definovaného renálního poškození bylo rovněž nižší (HR 0,65; 95% CI 0,60−0,71). S výjimkou edoxabanu (HR 0,79; 95% CI 0,30−1,27) bylo riziko renálního poškození v souvislosti s antikoagulací nižší u všech sledovaných léčiv ze skupiny NOACs: apixabanu (HR 0,73; 95% CI 0,59−0,87), dabigatranu (HR 0,64; 95% CI 0,56−0,72) i rivaroxabanu (HR 0,66; 95% CI 0,55−0,77).
Závěr
Výsledky této analýzy naznačují, že tromboprofylaxe u pacientů s fibrilací síní prostřednictvím léčiv ze skupiny NOACs může být ve srovnání s tromboprofylaxí warfarinem nebo kyselinou acetylsalicylovou spojena s nižším rizikem iatrogenního renálního poškození.
(alz)
Zdroj: Zhang C., Gu Z. C., Ding Z. et al. Decreased risk of renal impairment in atrial fibrillation patients receiving non-vitamin K antagonist oral anticoagulants: a pooled analysis of randomized controlled trials and real-world studies. Thromb Res 2019; 174: 16−23, doi: 10.1016/j.thromres.2018.12.010.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.