Anafylaktická reakce

Anafylaktická reakce je závažná život ohrožující alergická reakce s akutním začátkem, která vyžaduje okamžitou léčbu. Diagnóza je stanovena na základě projevů a příznaků, přičemž nejčastější je kožní manifestace (vyrážka, angioedém, erytém, pruritus). Léčba vyžaduje okamžité podání adrenalinu i. m. na laterální stranu stehna, a to i v případě nejisté diagnózy. Noradrenalin zde nemá žádné kontraindikace. Každého pacienta je po podání adrenalinu třeba rychle dopravit do nemocnice. U všech pacientů po prodělané anafylaktické reakci je vhodné zvážit odborné vyšetření na alergologii nebo imunologii. Dlouhodobá léčba zahrnuje edukaci ohledně vyhýbání se spouštěčům, poskytnutí autoinjektoru s adrenalinem (Epipen^®) a vypracování individuálního plánu řešení anafylaxe.

Příčiny

Anafylaxe je definována jako akutní závažná život ohrožující alergická reakce s rychlým začátkem. Platí, že čím rychleji se rozvine, tím je závažnější. Anafylaktická reakce je často velmi náhlá a neočekávaná a vyžaduje okamžitou léčbu. Nejčastěji vzniká imunitním mechanismem prostřednictvím imunoglobulinu E (IgE) s následnou aktivací žírných buněk a bazofilních leukocytů a vyplavením zánětlivých mediátorů (histamin, prostaglandiny aj.). Anafylaxi může vyvolat jakákoliv látka. Nejčastěji ale jde o potraviny (zejm. oříšky, ryby, kravské mléko, vejce a mouku), léky (zejm. antibiotika), vosí a včelí jed a přírodní latex. Dalšími spouštěči můžou být fyzická zátěž, kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antirevmatika, opioidy, radiokontrastní látky, topické léky či transfuze. Anafylaxe může být i idiopatická.

Projevy a diagnóza

Anafylaxe je generalizovaná reakce projevující se kožními (vyrážka, angioedém, erytém, pruritus) gastrointestinálními (nauzea, zvracení, bolest břicha, průjem), respiračními (nosní kongesce, sípání, chrapot, kašel, otok rtů, jazyka, patra, laryngální edém, bronchospasmus, tíže na hrudi) a kardiovaskulárními příznaky (hypotenze, závratě, tachykardie, synkopa), ale i zmateností či úzkostí. Pacienti někdy popisují pocit blížící se smrti. Bez přítomnosti kožních projevů je diagnóza nejistá. Příznaky se typicky objevují do několika minut po expozici alergenu, někdy i později (po 1 hodině). Obvykle má reakce monofázický průběh a příznaky během několika hodin odezní. Asi ve 20 % případů je reakce bifázická a příznaky se znovu vrátí po 1–8 hodinách. Smrt nastává obvykle z důvodu respirační obstrukce nebo kardiovaskulárního kolapsu. Závažnost anafylaktické reakce může zvýšit průvodní astma nebo kardiovaskulární onemocnění.

Diagnóza vychází z projevů a příznaků. Později je třeba zjistit látku, která reakci vyvolala. Provádějí se také kožní testy a/nebo stanovení specifických IgE protilátek. V diferenciální diagnóze je třeba odlišit vazodepresorickou reakci (hypotenze, bledost, bradykardie, slabost, nauzea, zvracení), astmatický záchvat, vdechnutí cizího tělesa, plicní embolii, akutní panickou ataku, dysfunkci myokardu, akutní otravu, hypoglykémii a záchvatovitá onemocnění.

Terapie

Léčba vyžaduje zajištění volných dýchacích cest, dýchání a cirkulace. Každému pacientovi i jen se suspektní anafylaktickou reakcí je třeba okamžitě podat adrenalin v dávce 0,01 mg/kg, maximálně 0,5 mg i. m., každých 5–20 minut podle potřeby. Nejvhodnějším místem aplikace je laterální strana stehna z důvodu rychlejší absorpce a vyšší dosahované plazmatické koncentrace. U pacientů léčených β-blokátory lze zvážit současné podání glukagonu. Pacient by měl být uložen do polohy vleže se zvednutými dolními končetinami, pokud se nedusí nebo nezvrací. Všechny pacienty po akutním podání adrenalinu je třeba převézt do nemocnice, nejlépe RZT. Za hospitalizace je v případě potřeby možná oxygenoterapie a i. v. doplnění objemu. Jako podpůrnou léčbu lze využít inhalační β₂-agonisty (při bronchospasmu) a antihistaminika (ke kontrole kožních příznaků), nikdy ale nesmí nahradit podání adrenalinu. Pokud při této léčbě nedojde ke zmírnění příznaků, je někdy nutné podat adrenalin v i. v. infuzi. Po akutní léčbě je třeba pacienta sledovat alespoň 4 až 6 hodin.

U pacientů po anafylaktické reakci je vhodné zvážit odborné vyšetření. Všichni tito pacienti by měli být vybaveni adrenalinem v autoinjektoru pro akutní i. m. podání, poučeni o jeho použití a o tom, jak se vyhýbat spouštěčům. U každého pacienta je vhodné vypracovat individuální akční plán pro případ anafylaktické reakce.

(zza)

Zdroj: Kim Harold, Fisher D, Anaphylaxis. Allergy Asthma Clin Immunol 2011; 7 (Suppl 1): S6