IEC 2023: Mezi zásadní výzvy u pacientů s epilepsií patří status epilepticus i management úzkosti

Poddiagnostikovaný, a přitom zásadní faktor

Významu úzkosti u epilepsie byl věnován přednáškový blok. Neurologové a epileptologové by měli pečlivě naslouchat svým pacientům a věnovat pozornost spouštěčům, zejména těm, které se týkají úzkosti. Upozornila na to neuroložka dr. Heidi M. Mungerová Claryová z Wake Forest Baptist Medical Center ve Winstonu-Salemu v USA. Podle jejích poznatků příznaky úzkosti znamenají velký problém v životě epileptiků a jejich rodin. Je to dáno pocity rozpaků, bezmoci a obav souvisejícími s faktem, že záchvaty přicházejí nečekaně a kdykoliv.

Úzkost u epileptických jedinců je přitom poddiagnostikovaná – dokládá to metaanalýza, v níž byla prevalence úzkostných poruch v nestrukturovaném hodnocení lékařů pouze 8,1 % (95% interval spolehlivosti [CI] 5,7–11,4 %), zatímco podle výsledků strukturovaného klinického rozhovoru 27,3 % (95% CI 22,1–33,3 %).¹ Studie ovšem naznačují i opačnou souvislost – epilepsie zvyšuje riziko úzkostné poruchy, ale také existuje zvýšené riziko rozvoje epilepsie u osob s úzkostí.^{2, 3}

Ověřování přítomnosti úzkosti a její léčba u pacientů s epilepsií

Míra psychických obtíží u dětí a mladých lidí s epilepsií je mnohem vyšší než u jejich vrstevníků bez epilepsie a děti často mají více úzkostných poruch současně.⁴ K hodnocení úzkosti u dětí se podle klinické psycholožky z dr. Sophie Bennettové UCL Great Ormond Street Institute of Child Health v Londýně doporučují obecnější klinické dovednosti a flexibilnější protokoly (například dotazník SDQ, stupnice RCAD, on-line rozhovor DAWBA, klinické rozhovory používané k určování priorit a cílů léčby).

Psychiatr dr. Gaston Baslet z Harvardovy univerzity v Bostonu dodal, že poruchy úzkosti u nemocných s epilepsií mohou být snadno ověřeny v klinické praxi a spolehlivá anamnéza může pomoci diagnostikovat typ úzkosti. Její řešení úzkosti potom může pozitivně ovlivnit mnoho aspektů kvality života pacienta. U lidí s epilepsií je však nutné mít na zřeteli i pozitivní a negativní účinky protizáchvatových léků. Účinná léčba úzkostné poruchy při epilepsii zahrnuje psychoterapii a psychofarmaka. V současnosti jsou pro 1. linii psychofarmakoterapie dostupné selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI).

V panelové diskusi bylo zdůrazněno, že je důležité ujistit pacienty, že některé příznaky, jež zažívají, jsou zvládnutelné, uklidnit je, zdůraznit, že existuje léčba, a věnovat dostatek času debatě s nimi a jejich edukaci.

Rozvoj epilepsie po status epilepticus

V programu IEC 2023 samozřejmě nemohlo chybět téma status epilepticus (SE). Prezentována byla například studie, z níž vyplývá, že několik faktorů po epizodě SE u pacientů bez epilepsie v anamnéze, například změny na elektroencefalogramu (EEG) a periiktální magnetické rezonanci (MRI), bylo spojeno s rozvojem pozdní epilepsie. Střední věk 230 účastníků činil 65,9 roku; u 86,1 % měl SE akutní symptomatickou etiologii, u 13,9 % kryptogenní. Během 2,8 roku trvajícího sledování se u 55 z nich vyvinuly nevyprovokované záchvaty (většinou do 2 let po epizodě) a 175 bylo bez záchvatů. S vývojem nevyprovokovaných spontánních a zpožděných záchvatů korelovaly přítomnost superrefrakterního SE, zpoždění v léčbě SE, specifický vzorec v EEG a kryptogenní etiologie.⁵

Strojové učení pro predikci rekurence záchvatů po SE de novo

Retrospektivní monocentrická studie provedená v univerzitní nemocnici Vall D'Hebron v Barceloně zkoumala schopnost strojového učení predikovat rekurenci záchvatů po SE de novo (dnSE). Algoritmus strojového učení vyšel z různých klinických proměnných, ale i literatury (např. pohlaví, věk, etiologie stavu, doba od stanovení diagnózy SE po zahájení léčby). Algoritmy byly vyškoleny v 70 % vzorku a potvrdily predikci zbývajících 30 %.

V souboru 268 pacientů 67 % nemělo rekurentní záchvaty po 2 letech, u 27,2 % došlo k rekurenci do 1 roku a u 5,6 % za 1–2 roky. Akutní symptomatická etiologie se jevila jako ochranný faktor, zatímco progresivní etiologie jako relevantní rizikový faktor pro výskyt záchvatu. Zásadní byly i vzorce v EEG a zpoždění léčby (o > 1,5 hodiny). Technologie strojového učení měly při předpovídání 2leté rekurence záchvatů lepší výsledky než logistická regrese.⁶

Midazolamem proti záchvatům již 12 let

Účinnou možnost jak zastavit prodloužené záchvaty představuje první bukální záchranná terapie midazolamem schválená pro léčbu prodloužených akutních konvulzivních záchvatů u kojenců, batolat, dětí a adolescentů (od 3 měsíců do 18 let věku) již před 12 lety.⁷ Bukální cesta podání usnadňuje administraci; nástup účinku a dosažení efektivní kontroly přicházejí rychle – s mediánem 8 minut oproti 15 minutám při podání rektálního diazepamu.⁸ Dostupná je také edukační podpora, a sice videoinstruktáže správné administrace, demonstrační soupravy a materiály pro pacienty.

(esr)

Zdroje:
1. Scott A. J. et al. Anxiety and depressive disorders in people with epilepsy: a meta-analysis. Epilepsia 2017; 58 (6): 973–982.
2. Hesdorffer D. C. et al. Epilepsy, suicidality, and psychiatric disorders: a bidirectional association. Ann Neurol 2012; 72 (2): 184–191.
3. Adelöw C. et al. Hospitalization for psychiatric disorders before and after onset of unprovoked seizures/epilepsy. Neurology 2012; 78 (6): 396–401.
4. Davies S. et al. A population survey of mental health problems in children with epilepsy. Dev Med Child Neurol 2003; 45 (5): 292–295.
5. Roberg L. E. et al. Prediction of long-term survival after status epilepticus using the ACD score. JAMA Neurol 2022; 79 (6): 604–613.
6. Rodrigo-Gisbert M. et al. Prediction of long-term unprovoked seizures after status epilepticus. Epilepsia 2023; 64 (9): 2399–2408.
7. SPC Buccolam. 
8. McIntyre J. et al. Safety and efficacy of buccal midazolam versus rectal diazepam for emergency treatment of seizures in children: a randomised controlled trial. Lancet 2005; 366: 205–210.