Subkutánní vs. intravenózní imunoglobuliny u pacientů s CLL
Sekundární protilátková imunodeficience patří mezi běžné komplikace pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL) a infekce jsou nejčastější příčinou smrti těchto pacientů spolu se sekundárními malignitami. Hypogamaglobulinémii lze řešit podáváním substituční imunoglobulinové terapie (IGRT). Kromě klasické intravenózní formy (IVIG) je dostupná také forma subkutánní (SCIG). Porovnání jejich účinnosti u sekundárního imunodeficitu pacientů s CLL se věnovala retrospektivní italská studie zveřejněná v časopisu Current Oncology .
Cíle studie
Hlavním cílem této studie bylo porovnání výskytu bakteriálních a mykotických (prokázaných či pravděpodobných) infekcí před substituční imunoglobulinovou terapií a po ní.
Mezi další cíle patřilo porovnání SCIG a IVIG z řady hledisek:
- koncentrace IgG, IgA a IgM v séru
- kumulativní incidence infekcí
- roční incidence infekcí během IGRT, bez ohledu na jejich tíži
- nežádoucí příhody během IGRT
- ukončení léčby
- switch mezi SCIG a IVIG
- krvácení u pacientů léčených také ibrutinibem
Metodika a průběh studie, hodnocená populace pacientů
Do studie byli zařazeni pacienti starší 18 let s CLL v jakékoliv fázi léčby, kterým byla IGRT podávána nejméně 3 měsíce a zároveň nedostávali konkomitantní imunosupresivní medikaci mimo terapii CLL. Výběr mezi SCIG a IVIG byl v kompetenci ošetřujícího lékaře, hodnocení koncentrace Ig v séru pak proběhlo do 3 měsíců před zahájením terapie (baseline) a poté 3., 6. a 12. měsíc během IGRT. IVIG byly podávány každé 3 nebo 4 týdny.
Analyzována byla data celkem 116 pacientů s mediánem věku 69 let, z 54 % šlo o muže. Medián doby od diagnózy CLL k zahájení IGRT byl 10 let, zároveň 91 % pacientů již bylo po alespoň jedné linii léčby CLL, z toho 78 % byla podávána monoklonální protilátka anti-CD20, 25 % užívalo ibrutinib a 3,4 % dostávalo venetoklax. Z hlediska prognostických faktorů mělo 16 % pacientů mutaci či deleci TP53 a 48 % nemutovaný IGVH.
Ve skupině IVIG bylo zahrnuto 49 nemocných, ve skupině SCIG 88 pacientů včetně 28, u kterých proběhl switch z IVIG. Obě skupiny byly z hlediska klinických i biologických faktorů srovnatelné, s výjimkou věku (účastníci dostávající SCIG byli starší). Podávány byly 2 formy SCIG, a to 16% formulace a 20% formulace. Medián měsíční dávky imunoglobulinů činil 15,0 g/l u IVIG a 18,8 g/l u SCIG (p < 0,0001).
Výsledná zjištění
Koncentrace IgG v séru se zvýšila u obou skupin, nicméně při měření v 6. a 12. měsíci byla vyšší u pacientů, kterým byly podávány SCIG (medián ∼6 g/l), přičemž nebyly rozdíly mezi zvolenou formulací SCIG. Koncentrace IgA a IgM zůstaly stabilní.
Celkem bylo zaznamenáno 254 infekcí, z toho 94 % bakteriálních a 6 % mykotických. Nejčastěji šlo o respirační infekce včetně pneumonie. Počet infekcí u SCIG skupiny během léčby poklesl (z 2,59 na 1,42 události/pacientorok), naopak u IVIG skupiny stoupl (z 2,31 na 3,14 události/pacientorok). Kumulativně se první infekce vyskytla významně později u jedinců, kteří po 6 měsících terapie dosáhli koncentrace IgG > 6 g/l.
Celkem 71 % pacientů ukončilo terapii IVIG, a to z důvodu přechodu na SCIG pro rekurentní infekce (83 %), úmrtí (13 %) či reakce na infuzi (4 %). Účastníci, kteří přešli na SCIG, následně byli schopni dosáhnout vyšších koncentrací IgG (po alespoň 6 měsících podávání) než ti, kteří na IVIG zůstali. Ve skupině SCIG terapii ukončilo 36 % nemocných, a to pro úmrtí (81 %) a opakované lokální reakce (19 %). Žádný z účastníků nepřešel ze subkutánní formy na intravenózní.
Z hlediska bezpečnosti byla IGRT obecně dobře tolerovaná, nežádoucí příhody spojené s infuzí se vyskytovaly častěji u pacientů na terapii IVIG. Četnost hematomů nebyla u nemocných na terapii ibrutinibem v kombinaci IGRT zvýšená.
Závěr
Pacienti na terapii subkutánními imunoglobuliny v porovnáním s intravenózními dosáhli v retrospektivní observační studii vyšších koncentrací IgG v séru, menšího počtu nežádoucích příhod a nižšího výskytu infekcí, zejména pokud IgG v séru dosáhl ≥ 6 g/l.
(jala)
Zdroj: Visentin A., Molinari M. C., Pravato S. et al. A retrospective study on the efficacy of subcutaneous immunoglobulin as compared to intravenous formulation in patients with chronic lymphocytic leukemia and secondary antibody deficiency. Curr Oncol 2022; 30 (1): 274−283, doi: 10.3390/curroncol30010022.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.