Vliv preexistujícího autoimunitního onemocnění na průběh myelodysplastického syndromu
U 10–30 % pacientů s myelodysplastickým syndromem (MDS) se vyskytuje preexistující autoimunitní onemocnění (AIO). Studie, které porovnávaly výsledky léčby MDS u pacientů s AIO a bez něj, přinesly rozporuplné výsledky. Odborníci z Vermontské univerzity proto provedli s využitím dat z databáze Medicare SEER (Surveillance, Epidemiology, and End Results), pokrývající 28 % obyvatel USA, populační analýzu s cílem definovat dopad AIO na průběh MDS.
Metodika a cíle analýzy
Do analýzy byli zařazeni pacienti ve věku ≥ 66 let s nově zjištěným histologicky potvrzeným MDS v období mezi lednem 2007 a prosincem 2017. Bylo u nich identifikováno 31 systémových či orgánově specifických autoimunitních onemocnění, jejichž přítomnost byla definována jako nejméně 1 AIO popsané při nejméně 1 hospitalizaci nebo nejméně 2 ambulantních vyšetřeních s odstupem alespoň 30 dní během ≥ 12 měsíců před stanovením diagnózy MDS.
Primárním sledovaným parametrem bylo celkové přežití (OS) od stanovení diagnózy MDS do úmrtí nebo konce sledování, sekundárním sledovaným parametrem byla progrese do akutní myeloidní leukémie (AML) popsaná při nejméně 1 hospitalizaci nebo nejméně 2 ambulantních vyšetřeních, a to kdykoliv po stanovení diagnózy MDS.
Hodnocená populace pacientů
Identifikováno bylo 15 227 pacientů s MDS splňujících vstupní kritéria, z nichž mělo 16 % preexistující AIO. Nejčastěji se jednalo o revmatoidní artritidu, kterou mělo 23,7 % nemocných s MDS a preexistujícím AIO a 3,8 % všech pacientů s MDS. AIO s prevalencí > 1 % v populaci všech pacientů dále zahrnovala perniciózní anémii (3,4 %), revmatickou polymyalgii (1,7 %), imunitní trombocytopenickou purpuru (1,6 %) a psoriázu (1,2 %). Pacienti s AIO byli mladší, častěji se jednalo o ženy a častěji u nich byly potřebné transfuze. Systémovou imunosupresivní léčbu před diagnózou MDS užívalo 6,9 % zařazených. Medián sledování činil 19 měsíců (rozmezí 5,7–44,3 měsíce). Zemřelo 82,8 % sledovaných a k transformaci do AML došlo u 12,3 %.
Výsledná zjištění
Vliv AIO na celkové přežití po stanovení diagnózy MDS
Přítomnost AIO byla spojena s 11% poklesem rizika úmrtí (poměr rizik [HR] 0,89; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,85–0,94; p < 0,001). Naopak expozice systémovým imunosupresivům před diagnózou MDS byla spojená s 10% zvýšením rizika úmrtí (HR 1,10; 95% CI 1,02–1,18; p = 0,009).
Na přežití mělo ale nejvýraznější vliv histologické riziko MDS: v porovnání s pacienty s nejnižším rizikem měli pacienti se středním rizikem 1,5× vyšší (95% CI 1,42–1,59; p < 0,001) a pacienti s vysokým histologickým rizikem 3,2× vyšší riziko úmrtí (95% CI 3,02–3,49; p < 0,001).
Vliv AIO na riziko transformace do AML
Vliv přítomnosti AIO na leukemickou transformaci se lišil v závislosti na histologii MDS. U pacientů s nízkým histologickým rizikem byla přítomnost AIO spojena s 1,9násobným zvýšením rizika AML (HR 1,87; 95% CI 1,17–2,99; p = 0,008), zatímco u pacientů se středním a vysokým histologickým rizikem nebyl významný efekt AIO na riziko leukemické transformace zjištěn.
Závěr a diskuse
Tyto výsledky ukazují, že preexistující AIO ovlivňuje přežití pacientů s MDS a je spojené s nižší mortalitou. Vliv AIO na prodloužení přežití byl patrný rovněž u podskupiny s nízkým histologickým rizikem MDS, a to i přes vyšší riziko progrese do AML zjištěné v této podskupině. To naznačuje, že hematopoéza řízená zánětem je spojená s méně agresivními fenotypy MDS a klonální expanzí, což si žádá další výzkum.
(zza)
Zdroj: Adrianzen-Herrera D., Sparks A. D., Singh R. et al. Impact of preexisting autoimmune disease on myelodysplastic syndromes outcomes: a population analysis. Blood Adv 2023 Nov 28; 7 (22): 6913–6922, doi: 10.1182/bloodadvances.2023011050.
2007-CZ-2400034
Zkrácenou informaci o přípravku naleznete zde.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
