Pacient se symptomatickou hypomagnezemií způsobenou průjmem navozeným podáváním metforminu
Kazuistika upozorňuje na možnost rozvoje klinicky významné malabsorpce způsobené chronickým průjmem vyvolaným podáváním metforminu.
Metformin je základním perorálním léčivem používaným v terapii diabetu mellitu (DM) 2. typu. Mezi jeho typické na dávce závislé nežádoucí účinky patří průjem. Jak DM, tak průjem jsou častými příčinami hypomagnezemie. I když některé preklinické studie popisovaly příznivý vliv biguanidů na hladiny hořčíku, v klinických studiích byla určitá deplece hořčíku v souvislosti s jejich podáváním zjištěna.
Předkládaná kazuistika popisuje případ 57letého bělošského pacienta léčeného pro DM 2. typu metforminem, u něhož se na základě chronického průjmu rozvinula symptomatická hypomagnezemie. DM 2. typu mu byl diagnostikován v roce 1996, léčba byla zahájena glipizidem. Dále byl léčen pro ischemickou chorobu srdeční, hypertenzi a gastrointestinální reflux. Metformin byl do terapie DM přidán v roce 1999. Jeho dávka byla postupně navýšena na 1 g podávaný se snídaní a 0,5–1 g s večeří. Již před zahájením léčby metforminem uváděl pacient tendenci k řídké stolici.
V březnu 2008 byla pacientovi praktickým lékařem na základě křečí v lýtkách a zápěstích, parestezie rtů, rukou a chodidel a malátnosti diagnostikována hypomagnezemie (Mg 0,33 mmol/l), hypokalcemie (Ca 1,97 mmol/l) a hypokalemie (K 3,4 mmol/l). Pacient popisoval chronický průjem a jeho zhoršení (čtyři řídké stolice/den) v posledním měsíci. Daný problém však sám nedával do jednoznačné souvislosti se zahájením terapie metforminem nebo zvýšením jeho dávky. V této době dále užíval glimepirid, metoprolol, izosorbidmononitrát, ramipril, atorvastatin, klopidogrel, aspirin a lansoprazol. Z dalších aktuálních laboratorních hodnot mimo fyziologické rozmezí uvádí kazuistika HbA1c 7,1 %, glykemii 9,9 mmol/l a tlak krve 192/100 mmHg.
Lékař došel k závěru, že pacientův aktuální stav byl s největší pravděpodobností navozen dlouhodobým průjmem vyvolaným metforminem. Ten byl tedy vysazen a byla zahájena suplementace draslíkem a hořčíkem. Pacient následně uvedl, že během několika dnů po vysazení metforminu došlo k výraznému zlepšení konzistence stolice.
Při kontrole po třech týdnech byly hladiny minerálů v normě, kompenzace DM však byla neuspokojivá. Proto byla navýšena dávka glimepiridu, do léčby byl přidán sitagliptin a znovu nasazen metformin v redukované dávce 0,5–1 g/den. Při kontrole v srpnu 2008 se pacient necítil dobře. Po opětovném nasazení metforminu se u něj znovu objevil průjem, proto ho po několika dnech sám zcela vysadil. Jeho glykemie dosahovaly hodnot 10–20 mmol/l. Léčba perorálními antidiabetiky tedy byla zcela ukončena a byl nasazen inzulin NPH ve dvou denních dávkách. V prosinci 2008 již byla kompenzace DM uspokojivá, sérové hladiny elektrolytů byly v normě a problémy s řídkou stolicí byly minimální. Dva měsíce před touto kontrolou pacient sám vysadil suplementaci K a Mg. Při poslední kontrole v září 2009 byl jeho stav stále dobrý.
Podle autora kazuistiky se jedná o první prezentaci případu hypomagnezemie způsobené průjmem při užívání metforminu. Přestože gastrointestinální obtíže typu průjmu působí široká škála léčiv, málokdy dojde až ke klinicky významným následkům. Zdravotníci by si však měli být vědomi, že u pacientů s chronickým průjmem může potenciálně nastat až život ohrožující malabsorpce.
(the)
Zdroj: Svare A. A patient presenting with symptomatic hypomagnesemia caused by metformin-induced diarrhoea: a case report. Cases J 2009; 2: 156.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.