Akalabrutinib v kombinaci s BR u vysoce rizikových pacientů s dosud neléčeným MCL: Co ukazují nejnovější data?
Prvotní analýza studie fáze III ECHO ukázala, že kombinace inhibitoru Brutonovy kinázy akalabrutinibu s chemoimunoterapií režimem bendamustin + rituximab významně zvyšuje dobu přežití bez progrese (PFS) u starších pacientů s doposud neléčeným lymfomem z plášťových buněk (MCL). Jak si ale vede v případě podskupiny pacientů s vysokým rizikem? Tomu se věnovala aktualizovaná analýza, na níž se podíleli i čeští odborníci a jejíž výsledky byly prezentované na výroční konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v listopadu 2024.
Metodika a průběh studie, hodnocená populace pacientů
598 pacientů starších 65 let s výkonnostním skóre dle ECOG 0−2 a s doposud neléčeným MCL bylo náhodně rozděleno do 2 skupin, přičemž první dostávala v rámci terapie MCL kombinaci akalabrutinib (100 mg 2× denně) s bendamustinem a rituximabem (ABR), u druhé bylo místo akalabrutinibu podáváno placebo (PBR). Každé rameno obsahovalo 299 pacientů.
Terapie byla podávaná do progrese onemocnění (PD) či neakceptovatelné toxicity. Aplikace bendamustinu s rituximabem probíhala po dobu 6 cyklů (indukce), následovaná udržovací terapií rituximabem u pacientů, kteří dosáhli alespoň parciální odpovědi (PR). Měřitelná zbytková nemoc (MRD) byla hodnocena každých 24 týdnů z periferní krve při kompletní remisi (CR) či PD, kostní dřeň byla vyšetřena v případě CR.
Analýza se zabývala účinkem terapie a bezpečností u vysoce rizikových pacientů.
Výsledná zjištění
Výchozí zastoupení vysoce rizikových (HR) charakteristik u ABR vs. PBR bylo ve sledované populaci pacientů následující: HR skóre sMIPI u 24,1 vs. 24,4 %, blastoidní histologický obraz u 8,7 vs. 6,7 %, pleomorfní histologický obraz u 5,0 vs. 6,0 %, Ki-67 ≥ 30 % u 46,5 vs. 49,2 % a mutace TP53 u 7,4 vs. 9,7 %.
Medián PFS v rameni s akalabrutinibem činil 22,2 měsíce mezi pacienty, kteří přerušili užívání akalabrutinibu během indukční fáze pro jiné důvody než PD či úmrtí, a 29,4 měsíce u těch, kteří užívání přerušili během udržovací fáze (cykly 7−30) pro jiné důvody než PD či úmrtí. PFS nebylo dosaženo u pacientů, kteří užívali akalabrutinib > 31 cyklů.
Soustředíme-li se na MRD, pacienti, kteří byli MRD-negativní na konci indukční fáze, vykazovali nižší míru přechodu do pozitivity v rameni ABR (5,85 %) než v rameni PBR (15 %). Z nemocných, kteří byli na konci indukce MRD-pozitivní, přešlo během udržovací fáze v rameni ABR do negativity 37,5 %, oproti 20 % v případě skupiny PBR.
Výskyt nežádoucích příhod během indukční fáze byl v obou ramenech obdobný, v udržovací fázi byl vyšší při protokolu ABR a v případě monoterapie akalabrutinibem (cyklus 31+). Míra klinicky relevantních nežádoucích příhod spojených s léčbou (TEAEs) stupně ≥ 3 činila 32,6/100 pacientoroků v rameni ABR a 29,3/100 pacientoroků ve skupině PBR. TEAEs vedoucí k vysazení terapie se vyskytovaly v míře 15,5/100 pacientoroků u režimu ABR a 12,4/100 pacientoroků u PBR.
Závěr
Prezentovaná data ukazují, že akalabrutinib v kombinaci s bendamustinem a rituximabem je účinný i u vysoce rizikových pacientů s doposud neléčeným MCL, a to bez nadměrné toxicity. Nárůst PFS v rameni ABR může být částečně způsoben příspěvkem akalabrutinibu k setrvalé negativitě MRD a hlubší léčebné odpovědi na konci indukce.
(jala)
Zdroj: Dreyling M., Mayer J., Belada D. et al. High-risk subgroups and MRD: an updated analysis of the phase 3 ECHO trial of acalabrutinib with bendamustine/rituximab in previously untreated mantle cell lymphoma. Blood 2024; 144 (Suppl. 1): 1626, doi: 10.1182/blood-2024-200290.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.