Význam fyzické aktivity a její podpora u pacientů s hemofilií

Přínosy pohybových aktivit

Někteří pacienti s hemofilií mají k fyzické aktivitě rezervovaný přístup kvůli strachu z krvácení nebo nedostatečnému povědomí o významu sportu při této diagnóze. Absence fyzické aktivity ovšem přispívá k pohybovým obtížím i obezitě a u starších pacientů pasivita zvyšuje riziko rozvoje diabetu či hypertenze. Pochopení přínosů i rizik pohybových aktivit je pro hemofiliky stejně důležité jako dodržování léčebného režimu. K hlavním přínosům fyzické aktivity patří posílení svalstva, zlepšení stability kloubů a jejich pohyblivosti, úleva od bolesti i prevence úrazů. Sport působí příznivě také na psychiku – ulevuje od úzkostí, podporuje sebevědomí pacientů i jejich soběstačnost a pomáhá při zapojení do společenského života.

Výběr sportu i vyjádření lékaře jsou podstatné

Každodenní fyzickou aktivitu považuje podle německé studie za důležitou 79 % adolescentů a 81,5 % dospělých s hemofilií. Mnoho z nich se ovšem věnuje sportu jen omezeně, jelikož se obávají častějšího krvácení. Přestože vyšší riziko krvácení může u pacientů s těžkou a středně těžkou hemofilií skutečně souviset s fyzickou aktivitou, významnou roli v něm hraje především osobní anamnéza a typ prováděné aktivity. Riziko je vyšší u náročných a intenzivních fyzických aktivit a je možné ho snížit správným podáváním srážlivého faktoru v profylaktickém režimu nebo v rámci substituční terapie a vhodným výběrem činnosti. K doporučeným fyzickým aktivitám patří individuální sporty, jako je plavání, chůze či cyklistika. Naopak kontaktní sporty, při nichž hrozí kolize či pády, se považují za vysoce rizikové. Ošetřující lékař by měl před zahájením pravidelných sportovních aktivit posoudit konkrétní omezení i schopnosti pacienta, riziko komplikací a poučit hemofilika o adekvátní zátěži i době trvání pohybových aktivit.

Vztah lékař−pacient v podpoře pohybových aktivit

Jednou z metod, jak podpořit aktivní přístup k pohybu, je změna návyků, jejímž cílem je pochopit a přijmout aktivní životní styl. Zde hraje významnou roli edukace pacientů. Důležité je ale také budování dobrého vztahu mezi lékařem a pacientem. Ten může hrát roli při nastavení vhodného pohybového režimu a je založen na pochopení pacientových obav či zkušeností s fyzickou aktivitou i srozumitelném způsobu komunikace. Lékař, který k pacientovi nebude přistupovat s respektem a zájmem, v něm nemusí vzbudit dostatečnou důvěru, která je při úpravě životního stylu nezbytná.

Práce s motivací

Při podpoře motivace k fyzické aktivitě je možné využít různých technik v závislosti na výchozím stupni motivace pacienta. Ta může zcela chybět, u některých pacientů se motivace omezuje na vnější faktory nebo vychází v různých podobách přímo od nich (pacient například považuje sport za zábavný, za svou prioritu nebo je pro něj motivací pocit viny, který by se dostavil v případě nečinnosti). V rámci povzbuzení motivace by měl být kladen důraz na individualitu pacienta i na podporu kvality života. Významnou roli může sehrát také vyzdvižení soběstačnosti. Adherence k dlouhodobě aktivnímu životnímu stylu se někdy neobejde bez psychologického poradenství, stanovení konkrétních cílů nebo vedení osobních záznamů o fyzické aktivitě. Všechny tyto kroky ovšem vyžadují také zpětnou vazbu a hodnocení výsledků, jež bude pro pacienta srozumitelné. Takový přístup se dobře osvědčuje i u dalších diagnóz – například při obezitě, hypertenzi či diabetu.

(pak)

Zdroj: Goto M., Takedani H., Yokota K., Haga N. Strategies to encourage physical activity in patients with hemophilia to improve quality of life. J Blood Med 2016; 7: 85–98, doi: 10.2147/JBM.S84848.