Psychogenní erektilní dysfunkce: příčiny a možnosti terapie
Poruchy erekce jsou nejčastější sexuální dysfunkcí mužů. Psychosociální obtíže přitom hrají důležitou roli nejméně v polovině těchto případů. V patogenezi se nejčastěji uplatňuje zvýšená aktivita sympatiku a porucha uvolňování neurotransmiterů. V terapii je tak vedle medikamentózní terapie nutné uplatňovat i psychoterapeutické postupy.
Etiologie a patogeneze
Erektilní dysfunkce se tradičně řadí podle etiologie do tří skupin, a to na poruchy erekce organické, psychogenní a smíšené. Psychické a sociální vlivy mohou být příčinou erektilní dysfunkce, ale také u zřejmých organických poruch mohou zastávat roli podpůrného faktoru. Selhání erekce může způsobit každá negativní emoce, která ruší prožitek sexuálního vzrušení, snižuje sexuální vzrušivost a apetenci. Mezi nejčastější příčiny patří poruchy partnerských vztahů, deprese a komplexy méněcennosti. Mezi další příčiny psychogenní erektilní dysfunkce patří pocit viny, úzkost, pozitivní anamnéza sexuálního zneužívání, vysoce restriktivní sexuální výchova, psychóza a další poruchy vzrušení nebo orgasmu, mezi které se řadí například hypoaktivní porucha sexuální touhy nebo postorgasmický syndrom.
Za patogenezi erektilní dysfunkce je nejčastěji označována zvýšená aktivita sympatiku a inhibice uvolňování neurotransmiterů. Zvýšená aktivita sympatiku je totiž součástí stresové reakce, která je vyvolána výše zmíněnými psychosociálními faktory. Tímto mechanismem je narušen klíčový moment erekce, což je relaxace hladkých svalových topořivých těles. Inhibice sympatiku lze dosáhnout pomocí centrálních sympatolytik nebo blokátorů periferních α- a β-adrenergních receptorů, zejména beta-blokátorů.
Diagnostika a vyšetřovací metody
Pro správnou diagnózu je nezbytná důkladná sexuální anamnéza, navázat terapeutický vztah s dysfunkčním pacientem však nebývá snadné. O sexuálním životě a preferencích pacienta lze někdy získat všechny důležité informace až po opakovaných schůzkách. Kromě důkladné sexuální anamnézy je k dispozici řada diagnostických a vyšetřovacích metod, jež se soustředí na vyloučení jiných příčin erektilní dysfunkce. Vyšetřovací proces je individualizován vzhledem k věku a možným komorbiditám pacienta, je nutné vyloučit vaskulární, neurologické, endokrinologické a urogenitální příčiny erektilní dysfunkce. Také některé léky mohou způsobit poruchy erekce, nejčastěji se jedná o antidepresiva z kategorie SSRI.
Možnosti terapie
Základem moderní léčby psychogenní erektilní dysfunkce je psychoterapie, ať už ve formě klasické párové sexoterapie, nebo individuální terapie u samotného muže. Individuální terapie se uplatňuje zejména v případě lehčích poruch, způsobených například úzkostmi nebo sexuální miskoncepcí, a její úspěšnost závisí na důvěře mezi ošetřujícím lékařem a pacientem. Párová sexoterapie je též důležitým psychoterapeutickým přístupem. Dobře spolupracující dvojice je klíčem k úspěchu léčby, navíc i ženu mohou sužovat některé obtíže způsobující poruchu sexuálního vztahu, například vaginální suchost nebo snížené libido. Psychoterapii lze doplnit medikamentózní terapií, která bude uzpůsobena potřebám konkrétního pacienta.
(holi)
Zdroj: Shoshany O., Katz D. J., Love C. Much more than prescribing a pill – assessment and treatment of erectile dysfunction by the general practitioner. Aust Fam Physician 2017 Sep; 46 (9): 634–639.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
