Frekvence mutací v genech predisponujících ke karcinomu ovaria v české populaci
Autoři české studie, která hodnotila výskyt mutací v nádorových predispozičních genech pro karcinom ovaria, vyšli z předpokladu, že pokud by byl jejich výskyt u pacientek s touto diagnózou významný, mohla by identifikace nosiček těchto mutací vzhledem k absenci jiného screeningového nástroje pomoci snížit prevalenci a mortalitu na toto onemocnění.
Úvod
Karcinom ovaria je v Česku diagnostikován každý rok u zhruba 1000 žen a kolem 700 žen tomuto onemocnění každoročně podlehne. Incidence stoupá s věkem, prevalence dosahuje maxima mezi 6. a 7. dekádou. Dědičná forma karcinomu ovaria přitom představuje asi 20 % případů. Současná klinická doporučení uvádějí zvýšené riziko karcinomu ovaria (relativní riziko [RR] > 5) u nosiček mutací v 10 genech: BRCA1, BRCA2, BRIP1, EPCAM, MLH1, MSH2, MSH6, RAD51C, RAD51D a STK11.
Analýza a výsledná zjištění v české populaci
Autoři do své analýzy zařadili 1057 žen s karcinomem ovaria (medián věku 52,6 roku) a 617 zdravých kontrol (ženy starší 60 let bez osobní a rodinné anamnézy maligních nádorů). U všech byl vyšetřen stejný panel genů pomocí sekvenování nové generace na platformě Illumina.
Patogenní dědičná mutace genů s predispozicí ke karcinomu ovaria byla zjištěna u 30,6 % pacientek s tímto tumorem. V 19,9 % se jednalo o mutaci v genu BRCA1, v 7,1 % v genu BRCA2, po 1 % v genech RAD51C, RAD51D a BRIP1 a v 0,9 % v genech způsobujících Lynchův syndrom (MLH1, MSH2, MSH6). V kontrolní skupině byly patogenní mutace v uvedených genech zachyceny pouze u 0,7 % žen.
Nejvyšší výskyt mutací ve vyšetřovaných genech měly ženy s duplicitou karcinomu prsu a ovaria (59,4 %). U solitárního karcinomu ovaria mělo uvedené mutace 24,8 % žen. U pacientek s pozitivní rodinnou anamnézou karcinomu ovaria byly mutace přítomné v 53,9 % případů a téměř výhradně se jednalo o mutace genů BRCA1/2. Mutace byla zachycena rovněž u 18,2 % pacientek s negativní rodinnou anamnézou.
Překvapivým zjištěním byl 3× vyšší výskyt mutací uvedených genů u pacientek starších 70 let (21,0 %) v porovnání s pacientkami ve věku do 30 let (6,7 %). Nejnižší průměrný věk v době diagnózy měly nosičky mutace v genu MSH2 (42,2 roku), následovaly mutace v genech RAD51C (49,2 roku), MLH1 (49,9 roku), BRCA1 (50,3 roku), RAD51D (53,9 roku), BRIP1 (54,4 roku), BRCA2 (57,6 roku) a MSH6 (62,0 let).
Interpretace
Vzhledem k omezeným možnostem časné diagnostiky karcinomu ovaria je u nosiček mutací v těchto genech doporučena preventivní salpingo-ooforektomie (RRSO − risk-reducing salpingo-oophorectomy). Protože se jedná o zákrok s řadou vedlejších efektů, je důležité jeho správné načasování podle průměrného věku v době diagnózy karcinomu u jednotlivých mutací nebo podle věku při vzniku onemocnění v rodině. Frekvence predispozičních mutací zjištěná u českých pacientek ukazuje, že racionální indikace RRSO může přispět ke snížení počtu úmrtí na karcinom ovaria v Česku.
(zza)
Zdroje:
1. Soukupová J., Lhotová K., Zemánková P. a kol. Přínos masivního paralelního sekvenování pro diagnostiku dědičných forem nádorů ovaria v České republice. Klinická onkologie 2019; 32 (Suppl. 2): 2S72–2S78.
2. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Dostupné na: http://uzis.cz
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
