Pooperační hojení ran

V rámci adekvátní terapie je důležitý nejen výsledek samotné operace, ale také pooperační období a péče o vzniklou ránu. Ošetřující personál musí dbát na pravidelné kontroly rány, udržování defektu v čistotě a krytí vhodným krycím materiálem. Důležité je též včasné rozpoznání případných komplikací.

Tři fáze hojení

Každá rána se bez ohledu na mechanismus svého vzniku hojí ve třech fázích: zánět, proliferační a remodelační fáze.

Zánět je přirozenou reakcí organismu na poranění. Rozvíjí se bezprostředně po vzniku léze. Dochází ke zvýšené tvorbě zánětlivých mediátorů, vazodilataci kapilár a zvýšenému prokrvení dané oblasti. Díky tomu je umožněn influx buněk (neutrofilů či makrofágů), které se účastní zánětlivé reakce. Nastává čištění rány a přechod do proliferační fáze, kdy se obnovuje poškozená tkáň.

Během proliferační fáze se tvoří granulační tkáň, která obsahuje kolagen a extracelulární matrix. Granulační tkáň vyplní defekt a díky produkci růstových faktorů je umožněna angiogeneze. Rána se kontrahuje a dochází k epitelizaci a uzavření defektu. Následuje remodelační fáze, kdy se kolagenová vlákna reorganizují a získávají pevnost v tahu.

Většina chirurgických ran se hojí tzv. primárním hojením. Dochází pouze k minimálním ztrátám tkáně, epitelizace je rychlá a vznikají jen minimální jizvy. Při otevřeném hojení (například z důvodu sekundární infekce rány nebo po rozsáhlé excizi kožního krytu a nemožnosti ránu uzavřít) se tvoří granulační tkáně a epitelizace je pomalejší, vznikají velké jizvy. V tomto případě mluvíme o sekundárním hojení.

Pooperační péče o ránu

Cílem pooperační péče je urychlit hojení a snížit riziko komplikací. Nejčastějšími komplikacemi jsou infekce a dehiscence rány. Lézi je vždy nutné udržovat v čistotě – aplikujeme antiseptika, rány se dotýkáme co nejméně a volíme vhodný krycí materiál.

Pokud došlo k rozvoji infekce, je nutné aplikovat antibiotika. Nejprve volíme empirickou terapii dle předpokládaného původce. Pro výběr vhodné iniciální terapie je důležitá znalost očekávaných patogenů. U břišních operací předpokládáme přítomnost gramnegativních, anaerobních nebo streptokokových infekcí. U výkonů na hrudníku, v oblasti hlavy či krku, neurochirurgických, kardiochirurgických nebo ortopedických operacích předpokládáme výskyt Staphylococcus aureus nebo koaguláza-negativních stafylokoků. Po provedení stěrů měníme terapii dle citlivosti.

Vhodné krytí rány je třeba zvolit kvůli udržení adekvátního prostředí. V terapii chronických ran se doporučuje tzv. vlhké hojení, které urychluje epitelizaci a brání rozvoji infekce.

Závěr a shrnutí

Pooperační péče je velmi důležitou součástí terapie a rekonvalescence pacienta. Základem úspěšné léčby je pravidelná kontrola rány, čištění, krytí vhodným materiálem a včasné rozpoznání komplikací. 

(idav)

Zdroj: Yao K., Bae L., Yew W. P. Post-operative wound management. Aust Fam Physician 2013 Dec; 42 (12): 867–870.