Co nabízí hemofilii genové inženýrství?
Hemofilie A a B jsou způsobeny deficitem koagulačních faktorů – FVIII či FIX. Terapie, zejména u pacientů s těžkou formou hemofilie či s významným krvácivým fenotypem, je založena na podávání koncentrátů koagulačních faktorů.
Hemofilie A a B jsou způsobeny deficitem koagulačních faktorů – FVIII či FIX. Terapie, zejména u pacientů s těžkou formou hemofilie či s významným krvácivým fenotypem, je založena na podávání koncentrátů koagulačních faktorů. I přesto, že zavedení této léčby do klinické praxe vedlo k naprosto zásadním změnám v kontrole onemocnění, dosud tato léčba není účinná tak, aby i při pravidelném profylaktickém podávání koncentrátů vedla k plné prevenci krvácení. Vedle komplikací terapie (zejména tvorba protilátek) je druhým problémem obrovská finanční náročnost léčby. Z vícero důvodů je tedy hemofilie zcela ideálním kandidátem pro genovou terapii.
Asi největší zkušenost je dosud s klinickým genovým transferem používajícím vektory spojené s adenoviry (AAV). AAV vektory jsou odvozeny z nepatogenních virů, a mají tedy velmi dobrý bezpečnostní profil. Jsou dostatečně schopné dosáhnout genového transferu in vivo v různých typech buněk. Práce vědců zejména z University College London, St. Jude’s Children’s Hospital a The Children’s Hospital of Philadelphia and Stanford University s AAV genovým transferem vedla k dosažení poměrně stabilní exprese FIX u několika těžkých hemofiliků B. Někteří z nich mohli opustit konvenční terapii. Jedná se tedy o velmi slibnou metodu. Problémem metody může být mimo jiné preexistující imunita organismu vůči AAV (z důvodů běžných infekcí jinými typy AAV) spojená s neutralizujícími protilátkami a s paměťovými CD8+ T-lymfocyty, které mohou po reaktivaci destruovat transdukované hepatocyty. Dále se zdá, že v průběhu času může být predominantně epizomální AAV genom v rostoucích játrech ztracen.
Studie s AAV vektory jsou spojeny zejména s hemofilií B a FIX. U hemofilie A je situace komplikovanější zejména proto, že FVIII je větší protein, a ukazuje se, že genový transfer je obtížnější – AAV má omezenou kapacitu pro velikost vmezeřených genů a hůře se dosahuje uspokojivé exprese proteinu. Bioinženýrské metody zahrnují manipulaci s DNA či RNA cestou optimalizace kodónu či manipulacemi na proteinové úrovni, které zahrnují změny aminokyselinových sekvencí FVIII za účelem zlepšení exprese a sekrece či redukce velikosti proteinu.
Jinou cestou je využití odlišných vektorů typu lentivirů či tzv. helper-dependentních adenovirových vektorů (HDAd), které neobsahují virové kódující sekvence. Dalšími možnostmi jsou postupy nespojené s virovým transferem in vivo, ale s transdukcí kmenových buněk ex vivo a následně implantací takto modifikovaných buněk. Zkoumány jsou zejména hematopoetické kmenové buňky a dále možnosti exprese spojené s destičkami.
Dosavadní úspěchy i otazníky spojené s genovou terapií u hemofilie A a B ukázaly, že tato cesta je možná, nicméně pro zavedení do klinické praxe ještě poměrně dlouhá.
(eza)
Zdroj: Sarkar D., et al. Gene Therapists Determined to Stop the Bleeding! J Genet Syndr Gene Ther 2012, S: 1; doi: 0.4172/2157-7412.S1-015.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.