Výsledky 4letého sledování 555 pacientů s neovaskulární formou věkem podmíněné makulární degenerace léčených ranibizumabem
Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) představuje hlavní příčinu nevratné ztráty zraku u starších lidí bílé rasy. Bylo prokázáno, že intravitreální injekce ranibizumabu (inhibitor vaskulárního endotelového růstového faktoru) zlepšuje u většiny pacientů s VPMD a choroidálními neovaskularizacemi výsledné zrakové funkce.
Cílem předkládané retrospektivní studie bylo zjistit výsledné zrakové funkce, oční komplikace, mortalitu a důvody přerušení léčby u 555 pacientů s neovaskulární formou VPMD, kteří byli sledováni po dobu 4 let.
V roce 2007 byla u 600 očí 555 pacientů započata v nemocničním prostředí léčba neovaskulární formy VPMD ranibizumabem aplikovaným intravitreálně. Data pacientů byla vyhodnocena za období 2007 až 2011. Jedinci, u kterých byla léčba pro neaktivitu onemocnění ukončena, byli opětovně vyšetřeni. Nejlépe korigovaná zraková ostrost (NKZO) určovaná na Snellenových optotypech, počet intravitreálních injekcí, příčiny přerušení léčby, oční komplikace a standardizovaná míra úmrtnosti byly hlavními sledovanými parametry.
192 očí (32 %) bylo i po uplynutí 4 let aktivně léčeno a jejich průměrná NKZO zůstala od začátku léčby nezměněna (výchozí hodnota 0,30, po 4 letech sledování 0,32; p > 0,3). Zraková ostrost po třetí aplikaci léčiva byla statisticky významněji asociována s konečným výsledkem (p < 0,0001) a tvořila lepší prognostický faktor než výchozí zraková ostrost. Průměrný počet injekcí činil 5,5 za rok. U 408 (68 %) očí byla léčba přerušena z následujících čtyř důvodů: nedostatečná odpověď na léčbu (28 %), pacient se nedostavil na vyšetření (11 %), úmrtí (9 %) a zastavení aktivity onemocnění (20 %, 120 očí). U 18 % pacientů ze skupiny se zastavenou léčbou pro neaktivitu bylo nutné přistoupit k jejímu obnovení. V roce 2012 bylo opětovně vyšetřeno 67 očí ze skupiny pacientů s neaktivním onemocněním. Od doby přerušení léčby u nich došlo k signifikantnímu snížení zrakové ostrosti z 0,38 na 0,15 (p = 0,001). Po aplikaci celkem 7 584 injekcí vznikla endoftalmitida u 2 očí. 125 pacientů zemřelo, což odpovídalo 75 % průměrné mortality v dané skupině obyvatel.
V souhrnu byla tedy po 4 letech jedna třetina očí stále aktivně léčena a měla stabilní zrakovou ostrost. U jedné třetiny párových (rizikových) očí byla během 4 let léčba započata. Léčbu zastavenou pro neaktivitu bylo nutné obnovit u jedné pětiny očí, z čehož vyplývá, že pacienti s léčbou přerušenou z důvodu její neaktivity by měli být pečlivě sledováni. Míra očních komplikací činila 0,2 % a míra úmrtnosti byla nižší, než se očekávalo.
(lis)
Zdroj: Rasmussen A. et al. A 4-year longitudinal study of 555 patients treated with ranibizumab for neovascular age-related macular degeneration. Ophthalmology. 2013 Dec; 120 (12): 2630–6.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
