Od PGF-2 alfa-isopropyl esteru k latanoprostu: přehled vývoje Xalatanu
Počátek výzkumu, který vedl k použití analog prostaglandinů v redukci nitroočního tlaku, sahá zhruba do počátku osmdesátých let minulého století. Tehdy se ukázalo, že PGF-2-alfa účinně redukuje NOT u opic.
Počátek výzkumu, který vedl k použití analog prostaglandinů v redukci nitroočního tlaku (NOT), sahá zhruba do počátku osmdesátých let minulého století. Tehdy se ukázalo, že PGF-2-alfa účinně redukuje NOT u opic, a protože vliv na NOT byl výrazný a dlouhotrvající, zdálo se žádoucí zjistit, zda by prostaglandiny mohly být využity pro vývoj antiglaukomatických léků. Tehdy také započala plodná spolupráce mezi Kolumbijskou univerzitou v New Yorku a švédskou farmaceutickou skupinou Pharmacia, jejímž výsledkem byl nový lék pro léčbu glaukomu, Xalatan.
Účinná látka latanoprost
Výsledná účinná látka latanoprost se svým účinkem liší od svého původního předobrazu – prostaglandinu PGF-2-alfa. Obě látky mají rozdílný účinek na různé receptory, přičemž latanoprost je ve svém působení více selektivní. Již studie prováděné na opicích ukázaly, že latanoprost má signifikantní vliv na uveosklerální odtok, který se zvyšoval průměrně o 60 % ve srovnání s kontrolami. Trabekulární odtok nitrooční tekutiny však nebyl výrazněji ovlivněn.
Jak je zřejmé také ze strukturních studií, důvodem dobrého terapeutického indexu latanoprostu v oku je jeho farmakologický receptorový profil. Latanoprost je ke svým cílovým prostaglandinovým receptorům FP více selektivní agonista než PGF-2-alfa. Latanoprost je rovněž plným agonistou na receptorech FP a EP1, zatímco na TP receptorech je agonistou parciálním a na ostatní prostaglandinové receptory má minimální nebo nulový účinek.
Koncept použití lokálních hormonů, jako jsou prostaglandiny, pro snižování NOT v léčbě glaukomu je velmi atraktivní. Zdá se přirozené, že takové lokální hormony (autakoidy) by měly mít přirozený účinek v tkáních bez závažných nežádoucích účinků. Určitou nevýhodou je to, že receptory pro tyto lokální hormony jsou v oku široce distribuovány, například FP receptor byl identifikován v rohovkovém epitelu, epitelu čočky, ciliárním svalu a melanocytech duhovky. Vyskytuje se také v různých vrstvách sítnice, ve zrakovém nervu a extraokulárních svalech. Tkáňová selektivita je tedy nízká.
Navzdory tomu se použití analog prostaglandinů včetně latanoprostu ukázalo jako velmi přínosné v léčbě glaukomu, jak v to jeho objevitelé doufali již od počátku osmdesátých let minulého století.
(vek)
Zdroj: Stjernschantz J.W.: Invest Opthalmol Vis Sci. 42, 1134-45, 2001
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
