Terapie behaviorálních, psychologických a spánkových obtíží spojených s demencí

BPSD jsou léčitelné

Demence je provázena třemi základními skupinami symptomů: narušením kognitivních funkcí, narušením aktivit denního života a behaviorálními a psychologickými příznaky (BPSD). BPSD mohou předcházet až o 3 roky okamžik stanovení diagnózy demence. Znamenají obrovský stres jak pro pacienta, tak pro pečující osoby. Výskyt BPSD navíc způsobuje negativní hodnocení celkového stavu nemocného a mnohdy i zanedbání péče o somatický stav a kognitivní funkce. Je proto extrémně důležité BPSD rozpoznat a léčit.

Behaviorální symptomy

Behaviorální symptomy jsou běžné a k jejich identifikaci postačí sledování pacienta. Zahrnují verbální či brachiální agresivitu, agitovanost, bloudění, nepřiléhavé jednání, sexuální dezinhibici, vykřikování, ale i špehování, shromažďování zbytečných předmětů a hašteřivost.

S blouděním se setkáváme až v polovině případů demence. Jedná se o projev dezorientace v neznámém prostředí či prostředí, které se jako neznámé nemocnému jeví. Rizikem je proto jakákoliv změna v běžném stereotypu. Jedná se jak o hospitalizaci, tak o přijetí do různých zařízení sociální péče. Tento fenomén podporuje nedostatečná motivace, stimulace pacienta, osamocení a separace. Umožňuje-li to situace, je nejvhodnějším řešením vyhýbat se těmto rizikovým faktorům.

Pro prevenci rozvinutého agitovaného stavu, verbální či brachiální agresivity platí několik zásad. Je správné eliminovat stresové situace a výkony. Dojde-li k rozvoji agresivního chování, pak je třeba reagovat klidně, nenechat se vyprovokovat k náhlým obranným reakcím. Měli bychom se vyhnout přímému vizuálnímu kontaktu a nesplnitelným slibům. Cílem by mělo být odvedení pozornosti pacienta a nastolení klidného prostředí. Někdy je bohužel nevyhnutelné použití psychofarmak nebo fyzického omezení.

Psychologické symptomy

Psychologické (psychiatrické) symptomy většinou odhalíme na základě cíleného psychiatrického vyšetření nebo na základě otázek kladených příbuzným pacienta. Jde o poruchy nálady (anxietu, depresi), dále poruchy vnímání (halucinace) a poruchy myšlení (bludy).

Výskyt bludů je odhadován nejednotně mezi 10 a 75 %. Bludy u demence bývají komplexní, velmi často mají charakter perzekuční, vztahovačný. Zvláště v nefunkčních rodinách bychom však stížnosti pacienta na okrádání či zanedbávání neměli vždy vysvětlovat pouze bludným přesvědčením.

Halucinace se vyskytují až u 50 % případů demence. Nejčastěji se jedná o halucinace zrakové, kdy pacient vidí ve svém okolí cizí osoby.

Poruchami nálady trpí přibližně polovina pacientů s demencí. Zahrnují zejména depresi, úzkost, fobie, méně často mánii, respektive tupou elaci nálady.

Poruchy spánku

Jedním z průvodních jevů BPSD je změna cirkadiánního rytmu. Zpozornět bychom měli zejména při inverzi spánek/bdění, tedy pokud je nemocný v noci vzhůru a přes den pospává. Na tomto stavu se podílí mimo jiné narušené vnímání světla. Světlo působí jako hlavní synchronizátor 24hodinového rytmu, ovlivňuje sekreci melatoninu a dalších působků. Pro zachování rytmicity je třeba zajistit přes den dostatečné osvětlení místnosti, ve které pacient pobývá. Za patologické se považují také následující symptomy:

• tendence uléhat do postele dříve, než byl jedinec doposud navyklý;
• prodloužení doby strávené na lůžku před usnutím;
• častější buzení v noci;
• typické předčasné ranní buzení a vstávání;
• tendence usínat během dne.

Poruchy spánku mohou být provázeny depresí, úzkostmi a představují významnou somatickou i psychickou zátěž. Nestačí-li režimová opatření, případně kognitivně-behaviorální terapie či jiná forma psychoterapie, je vhodné zvážit farmakologickou léčbu.

Nebenzodiazepinová hypnotika (např. zolpidem) působí specificky pouze na centrální benzodiazepinové receptory. Zkracují usínání, snižují počet a délku nočních probouzení a prodlužují celkovou délku spánku. Riziko vzniku závislosti je nižší než u benzodiazepinů. Antidepresiva se sedativním efektem by měla být využívána pouze u pacientů trpících současně depresí.

Závěr

BPSD představují pro nemocného i jeho okolí významný problém a zátěž. Řadu symptomů lze ovlivnit a jejich léčba je více než žádoucí.

(dos)

Zdroj: Pirdman V., Kolibáš E. Změny jednání seniorů. Galén, Praha, 2005.