Hypnotika v terapii nespavosti (nejen) u starší populace

Nespavost

Nespavost si můžeme definovat jako neschopnost navodit noční spánek a/nebo jej za příhodných podmínek udržet. Podle příčiny ji můžeme rozdělit na primární a sekundární. V případě sekundární nespavosti je spánek narušen četnými psychickými nebo somatickými příčinami, např. u úzkostí, depresí či závislostí. Léčba zde spočívá v adekvátním řešení příčiny. V případě primární nespavosti se může jednat o tzv. psychofyziologickou insomnii − stav, kdy pacient měl problémy s usnutím a obává se, že tyto potíže se budou opakovat. Bojí se, že se mu nepodaří usnout, a tím se dostává do neustále se prohlubující psychické tenze, která mu již nedovolí usnout.

Nefarmakologická léčba 

V první fázi je vhodné s pacientem probrat možné vlivy, které mohou negativně narušovat spánek. Jaký je denní režim pacienta? Spí pacient i přes den? Má pro spánek vhodné podmínky (světlo, hluk)? Konzumuje pacient před spaním alkohol, kávu nebo čaj? Snažíme se s ním projít zásady spánkové hygieny, naučit relaxaci apod.

Farmakologická léčba 

V praxi se bohužel většinou neobejdeme bez farmakologické léčby nespavosti. Armamentarium hypnotik můžeme rozdělit do několika generací:

• Hypnotika 1. generace: barbituráty, které jsou pro své četné nežádoucí účinky v humánní medicíně již opuštěné. 
• Hypnotika 2. generace: benzodiazepiny, na něž však může při dlouhodobějším užívání vznikat tolerance.
• Hypnotika 3. generace: tzv. Z-hypnotika (zolpidem, zaleplon, zopiklon).
• Ostatní: některá antidepresiva (např. trazodon či mirtazapin), starší generace antihistaminik (např. promethazin), některá antipsychotika.

Hypnotika 2. generace

Hypnotika 2. generace, např. alprazolam či bromazepam, se mimo uvedené riziko tolerance dávky a akumulací metabolitů do tukové tkáně vyznačují i relativně dlouhým biologickým poločasem, kdy zejména starší pacienti mohou pociťovat útlum přetrvávající i do dalšího dne. Úloha těchto léčiv může být významná zejména v případě neschopnosti udržet spánek.

Hypnotika 3. generace

Při neschopnosti spánek navodit jsou s výhodou užívána hypnotika 3. generace, z nichž suverénně nejvyužívanější molekulou je zolpidem. Mimo efekt na spánkovou latenci snižují i počet probuzení, prodlužují délku spánku a zlepšují jeho kvalitu bez ovlivnění architektury spánku. Vyznačují se krátkým biologickým poločasem, proto by nežádoucí účinky ve smyslu ranní ospalosti měly být minimální. Účinek se dostavuje za 10−15 minut a přetrvává přibližně 5 hodin. Maximální denní dávka je 10 mg, zejména u starších pacientů je však vhodné začínat s dávkou poloviční a při dostatečném efektu na ní i zůstat.

Závěr

Řešení potíží pacientů s nespavostí se v našich ordinacích velmi často zjednodušuje na prostou preskripcí hypnotik. Léčba však musí být vždy komplexní, její základ tvoří režimová opatření a psychoterapeutické metody. V případě nutnosti použití farmakoterapie můžeme zejména u geriatrických a křehkých pacientů využít dostupných modernějších molekul, např. zolpidemu, který se vyznačuje méně nežádoucími účinky a je obvykle dobře snášen.

(zem)

Zdroje:
1. Pretl M., Smolík P., Konštacký S. Nespavost. Novelizace 2017. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Praha, 2017.
2. Polách L. a kol. Příručka duševního zdraví. SYMEDIS PRO, Holešov, 2016.
3. SPC Stilnox. Aktuální revize textu 18. 2. 2020. Dostupné na: www.sukl.cz/modules/medication/download.php?file=SPC153610.pdf&type=spc&as=stilnox-spc