Vliv antihypertenziv amiloridu a hydrochlorothiazidu na glukózovou toleranci

Úvod

Na otázku, které z diuretik je optimální pro terapii hypertenze, neexistuje zatím jednoznačná odpověď. Thiazidová diuretika mají příznivý vliv na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu, mohou ale zvyšovat riziko rozvoje diabetu 2. typu. Riziko vyplývající z deplece draslíku však může být odvráceno současným nasazením kalium šetřících diuretik, mezi něž se řadí amilorid. Tato hypotéza vedla k vytvoření studie zabývající se vlivem kombinované antihypertenzní terapie amiloridem a hydrochlorothiazidem na hladinu glukózy v krvi.

Metodika studie

Randomizovaná dvojitě zaslepená klinická studie fáze IV s paralelně uspořádanými skupinami probíhala v letech 2009−2014 v 11 sekundárních a 2 primárních centrech ve Velké Británii. Do studie byli zařazeni jedinci ve věku 18−80 let s naměřeným systolickým tlakem krve > 140 mmHg ve zdravotnickém zařízení a > 130 mmHg v domácím prostředí, kteří užívali inhibitory ACE, sartany, beta-blokátory či blokátory kalciových kanálů. Za určitých okolností byly do studie zahrnuty i dosud neléčené osoby. Současnou podmínkou ke vstupu do studie byla přítomnost alespoň jedné známky metabolického syndromu. Pacienti s diagnózou diabetu v anamnéze byli ze studie vyloučeni.

Účastníci výzkumu byli náhodně rozděleni do tří skupin. Pacienti v první skupině užívali 10 mg amiloridu (n = 145), ve druhé skupině 25 mg hydrochlorothiazidu (n = 146) a ve třetí skupině kombinaci 5 mg amiloridu a 12,5 mg hydrochlorothiazidu (n = 150). Tyto dávky byly po 12 týdnech léčby navýšeny na dvojnásobek. Celková doba terapie činila 24 týdnů. Primárním cílem bylo zjistit vliv podávaných látek na změnu glukózové tolerance ve 12. a 24. týdnu léčby (pomocí orálního glukózového tolerančního testu, oGTT) v porovnání se vstupními hodnotami. Sekundárním cílem studie bylo zhodnotit změnu v systolickém tlaku krve ve 12. a 24. týdnu léčby.

Výsledky studie

Do finální analýzy bylo zahrnuto 132 pacientů podstupujících terapii amiloridem, 134 podstupujících terapii hydrochlorothiazidem a 133 podstupujících kombinovanou terapii. Hladina glukózy v krvi ve 120. minutě oGTT (průměr hodnot ve 12. a 24. týdnu) byla nižší u pacientů užívajících amilorid oproti hydrochlorothiazidu (průměrný rozdíl –0,55 mmol/l; 95% CI –0,96 až –0,14; p = 0,0093) a nižší také ve skupině podstupující kombinovanou terapii oproti monoterapii hydrochlorothiazidem (průměrný rozdíl –0,42 mmol/l; 95% CI –0,84 až –0,004; p = 0,048).

Po 24 týdnech terapie nebyl nalezen signifikantní rozdíl v průměrném snížení systolického tlaku krve mezi skupinami podstupujícími monoterapii amiloridem nebo hydrochlorothiazidem (–12,9 vs. –12,2 mmHg proti vstupním hodnotám). Pokles průměrné hladiny systolického tlaku krve v případě kombinované terapie (–15,6 mmHg proti vstupním hodnotám) však byl signifikantní oproti monoterapii hydrochlorothiazidem (p = 0,0068).

Hyperkalemie byla pozorována u 7 pacientů užívajících amilorid (4,8 %) a 3 pacientů podstupujících kombinovanou terapii (2,3 %). Během terapie se objevilo 13 závažných nežádoucích příhod spojených s léčbou, jejichž výskyt se mezi terapeutickými skupinami signifikantně nelišil.

Závěr

Kombinace amiloridu s hydrochlorothiazidem působí pozitivně v prevenci intolerance glukózy a zlepšuje kontrolu krevního tlaku ve srovnání s monoterapií amiloridem nebo hydrochlorothiazidem. Tato zjištění podporují užití kombinace diuretik amiloridu a hydrochlorothiazidu v terapii hypertenze.

(holi)

Zdroj: Brown M. J., Williams B., Morant S. V. et al. Effect of amiloride, or amiloride plus hydrochlorothiazide, versus hydrochlorothiazide on glucose tolerance and blood pressure (PATHWAY-3): a parallel-group, double-blind randomised phase 4 trial. Lancet Diabetes Endocrinol 2016 Feb; 4 (2): 136−147; doi: 10.1016/S2213-8587(15)00377-0.