Porovnání efektu indapamidu a hydrochlorothiazidu na lipidový profil u pacientů s hypertenzí
Studie z posledních let ukazují, že thiazidová diuretika ve vysokých dávkách nepříznivě ovlivňují lipidový profil – dochází k nárůstu poměru celkového cholesterolu k HDL o asi 15 %. Indapamid údajně tento nepříznivý efekt nemá. V dřívějších studiích, které popisovaly nežádoucí účinky thiazidů, však byly použity vysoké dávky léčiva. Není proto jasné, zda je metabolická výhoda indapamidu skutečná a zda by byla prokázána i při použití thiazidových diuretik v nižších dávkách.
Studie z posledních let ukazují, že thiazidová diuretika ve vysokých dávkách nepříznivě ovlivňují lipidový profil – dochází k nárůstu poměru celkového cholesterolu k HDL o asi 15 %. Indapamid údajně tento nepříznivý efekt nemá. V dřívějších studiích, které popisovaly nežádoucí účinky thiazidů, však byly použity vysoké dávky léčiva. Není proto jasné, zda je metabolická výhoda indapamidu skutečná a zda by byla prokázána i při použití thiazidových diuretik v nižších dávkách.
Záměrem prezentované studie bylo zjistit, zda má indapamid méně nežádoucích účinků na lipidový profil v porovnání s hydrochlorothiazidem (HCTZ). Primárním cílem bylo zhodnocení poměru celkového cholesterolu k HDL, neboť bylo prokázáno, že je to silnější prediktor rizika než hodnocení absolutních hladin lipidů. Dále byl studován efekt léčby na hladiny lipidů, výšku krevního tlaku, srdeční frekvenci, glykemii a koncentraci elektrolytů.
Design a metodika studie
Pacienti byli rozdělení do dvou skupin – první skupina dostávala indapamid v dávce 2,5 mg/den, druhá skupina pak 25 mg/den HCTZ. Takto stanovené dávky léčiv byly považovány za rovnocenné z hlediska efektu v terapii hypertenze. Dávka HCTZ byla zároveň na spodní hranici dávek, u kterých se v minulosti prokázal negativní metabolický efekt.
Do studie byli zařazeni nemocní ve věku 18–75 let s mírnou až středně těžkou esenciální arteriální hypertenzí (STK 160 mmHg, DTK 95–105 mmHg). Pacienti nesměli mít diagnostikovány závažné kardiovaskulární ani cerebrovaskulární komplikace.
V průběhu prvního měsíce probíhaly pravidelné kontroly každé dva týdny, dále pak jednou měsíčně po dobu 6 měsíců. První měsíc pacienti dostávali placebo a poté následovalo podávání léčiv trvající 6 měsíců.
Výsledky
Studii dokončilo celkem 39 pacientů, z toho 18 užívalo indapamid a 21 HCTZ. Jak indapamid, tak HCTZ snížily plazmatickou koncentraci draslíku (p < 0,001) a zvýšily hladinu kyseliny močové (p < 0,05) oproti stavu před zahájením léčby, mezi léčivy však nebyl statisticky signifikantní rozdíl. Ten nebyl zaznamenán ani při srovnání hodnot HDL, LDL a podílu HDL k celkovému cholesterolu.
Jediný signifikantní rozdíl se projevil na úrovni triacylglycerolů (TAG). Pokud byla hodnocena celá randomizovaná studijní kohorta (tzv. intention to treat analýza), u pacientů užívajících indapamid došlo k poklesu TAG o 0,45 ± 0,73 mmol/l a naopak u pacientů s HCTZ došlo k nárůstu o 1,53 ± 0,45 mmol/l (p < 0,05).
Závěr
Předchozí porovnání indapamidu a HCTZ byla prováděna na základě hodnocení dříve provedených výzkumů. Výsledky porovnávaly hodnoty z různých studií a užívaná množství léků pravděpodobně nebyla ekvivalentní. Pokud se v terapii hypertenze použijí ekvivalentní dávky léčiv, není rozdíl ve výsledném poměru celkového cholesterolu k HDL signifikantní.
(idav)
Zdroj: Spence J. D., Huff M., Barnett P. A. Effects of indapamide versus hydrochlorothiazide on plasma lipids and lipoproteins in hypertensive patients: a direct comparison. Can J Clin Pharmacol 2000; 7 (1): 32−37.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.