Rychlá diagnostika deprese v podmínkách primární péče

Deprese obecně

Depresi můžeme definovat jako závažnou dlouhotrvající poruchu psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem. Celoživotní prevalence deprese se u žen udává až 20 % (u mužů je to asi poloviční podíl) a velmi často se pojí i se somatickými onemocněními, zejména chronickými (např. onkologickými, revmatologickými, neurologickými či kardiovaskulárními). Je třeba po depresi i při velmi abstraktních náznacích našich pacientů − a zejména při uvedených chronických onemocněních − aktivně pátrat. Jak to udělat v (časových) podmínkách primární péče?

Screening deprese za 15 vteřin

Při podezření na depresi můžeme použít 2 screeningové dotazy, jejichž použití nás prakticky nezdrží:

1. Trápila (obtěžovala, tížila) vás v období posledního měsíce smutná nebo pokleslá nálada nebo pocity beznaděje?
2. Trápil (obtěžoval, tížil) vás v období posledního měsíce malý zájem nebo malé potěšení při práci a ostatních činnostech?

V případě kladné odpovědi na alespoň jeden ze dvou zmíněných screeningových dotazů je vhodné zvážit potvrzení pomocí validovaného diagnostického dotazníku PHQ-9. 

Somatický syndrom u deprese

Deprese nemusí mít pouze podobu psychických příznaků. Naopak velmi často se může projevovat tzv. somatickými příznaky. Somatický syndrom je definován přítomností alespoň 4 z níže uvedených symptomů:

• ztráta zájmu nebo potěšení v činnostech, které obvykle působí radost;
• buzení se časně ráno, 2 nebo více hodin před obvyklým časem vstávání;
• deprese je horší ráno;
• objektivní průkaz psychomotorického zpomalení nebo neklidu (udávaný druhými osobami);
• zřejmá ztráta chuti k jídlu;
• zřetelné snížení hmotnosti (≥ 5 % za poslední měsíc);
• zřetelné snížení libida.

Pacient má depresi − co dál?

Pokud před námi sedí pacient s depresí, je potřeba provést i komplexní zhodnocení rizikových faktorů, při němž je kromě součtu symptomů nutné posoudit také:

• dobu trvání potíží;
• zda jde o první, nebo opakovanou epizodu;
• závažnost symptomů;
• stupeň funkčního postižení a/nebo disability ve vztahu k možné depresi;
• přítomnost somatického syndromu;
• přítomnost psychotických příznaků;
• výskyt předchozích epizod mánie či hypománie;
• riziko suicidia;
• dostupnost sociální podpory;
• OA a RA s ohledem na výskyt poruch nálady, psychóz, suicidií nebo pokusů o ně.

Po posouzení zjištěné tíže deprese a rizikových faktorů, z nichž jistě nejdůležitější je vyhodnocení rizika suicidia, buď zahajujeme u pacienta léčbu na úrovni primární péče sami, nebo rovnou odesíláme ke specialistovi.

(zem)

Zdroj: Raboch J., Červený R. Deprese. Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, Praha, 2018.