Jak správně vysazovat benzodiazepiny?

Úvod

BZD jsou vysoce účinnými anxiolytiky a sedativy. Posilují inhibiční účinek kyseliny gama-aminomáselné, hlavního inhibičního neurotransmiteru v mozku. Působí rychle, a proto akutní exacerbace úzkosti nejrychleji reaguje na jejich podání. Dlouhodobé užívání BZD je však nevhodné, protože je spojeno s rozvojem závislosti, zvýšeným rizikem autohavárií či narušením kognitivních funkcí.

Syndrom z vysazení

Vážným problémem je vznik tzv. syndromu z vysazení, který se objeví prakticky u všech léčených při náhlém ukončení podávání BZD. Je častější a vážnější u léků s krátkým poločasem (alprazolam, lorazepam), při vyšší terapeutické dávce či závažnější psychopatologii. Výrazněji se objevuje u žen, při problémech s alkoholem a při vyšším skóre neuroticismu. Během rychlého vysazování BZD se může objevit i epileptický záchvat, nejvyšší riziko je při vysazení alprazolamu.

Nejvhodnější strategie vysazování BZD

Několik studií zkoumalo různé strategie vysazováni BZD. Jako nejúčinnější se zdá postupná redukce dávek s psychologickou intervencí. Okolo 25−50 % pacientů dlouhodobě užívajících BZD je schopno léky postupně vysadit i při relativně nenáročné intervenci (např. dopis praktického lékaře s jednoduchým doporučením) během 6−21 měsíců. První polovina dávky se zpravidla vysazuje jednodušeji než druhá, a proto se doporučuje rychlejší vysazení první poloviny dávky a další vysazování by nemělo překročit 10−20 % snižování během 3−5 dnů. V průběhu vysazování se doporučuje dopřát pacientovi tzv. plató období, kdy dávku nesnižujeme.

Obecná pravidla vysazování BZD

• Před začátkem vysazování zvážíme terapeutická rizika a benefity.
• Zvážíme vzorce užívání léku. Užívání ad hoc při úzkosti často vede ke zvyšování dávky, protože většina příznaků úzkosti se objevuje v průběhu celého dne, nikoliv jen v ojedinělých stavech zhoršení. Pokud jsou hladiny BZD v průběhu dne vyrovnány, nenastává jo-jo efekt, kdy po poklesu hladin dochází k nárůstu tenze. Zpravidla snižujeme ranní dávku, poté polední a nakonec večerní, následně opět začínáme se snížením dávky ranní.
• Vytvoříme si s pacientem terapeutický vztah. Ubezpečíme ho, že medikace se bude snižovat postupně, aby nedošlo k nárůstu úzkosti nebo syndromu z vysazení.
• Dávku snižujeme postupně (v závislosti na farmakokinetice) se zpomaleným snižováním před úplným vysazením. U dlouhodobě působících BZD sledujeme opožděný syndrom z vysazení (o 2−4 týdny později).
• Pacienta ujistíme, že při postupném snižování jsou příznaky z vysazení mírné, zvladatelné a trvají krátce.
• Zvážíme alternativní léčbu (kognitivně-behaviorální terapii, alternativní léčiva). 
• Ujistíme pacienta, že syndrom z vysazení je přirozeným procesem, nikoliv chybou nemocného či lékaře.

Závěr

Při vysazování BZD je nutno pacienta edukovat o nebezpečí jejich dlouhodobého užívání, dávky snižovat postupně, sledovat reakce nemocného a v neposlední řadě podporovat jeho úsilí.

(raj)

Zdroj: Praško J., Látalová K., Grambal A. et al. Vysazování benzodiazepinů u pacientů s úzkostnými poruchami. Psychiatrie 2012; 16 (1): 37–41.