Současné postupy v terapii atopické dermatitidy

Emoliencia

Emoliencia tvoří základ každodenní terapie, a to i v případě, že pacient nevykazuje známky kožních lézí a zánětu. Emoliencia jsou totiž považována za standard v terapii a prevenci onemocnění. Nahrazují ztráty kožních lipidů, čímž obnovují porušenou kožní bariéru, zjemňují a hydratují pokožku, zvyšují protizánětlivé působení lokálních kortikosteroidů a tím snižují jejich spotřebu. Řada přípravků obsahuje hydratující substance, nejčastěji močovinu (urea), která navíc vykazuje i mírné antipruriginózní účinky. Přípravky s ureou jsou některými odborníky doporučované až od 3 let věku a za vhodnější alternativu se považuje glycerol nebo dexpanthenol. Lipofilní složky emoliencií, například vazelína nebo ceramidy, pomáhají s obnovou lipidové složky a taktéž přispívají k hydrataci pokožky. Pacient by tedy měl mít vždy k dispozici dostatečné množství neparfemovaných emoliencií k zajištění pravidelné hydratace kůže.

Lokální kortikosteroidy

V terapii atopické dermatitidy se v první linii léčby užívá celá řada lokálních kortikosteroidů. Většinou se podle účinku rozdělují do 4 skupin na slabé, středně silné, silné a velmi silné. Třída účinnosti by měla být volena podle závažnosti onemocnění. Slabé kortikosteroidy se užívají v terapii mírných forem AD, středně silné v terapii středně závažných forem AD, silné a velmi silné v terapii závažných forem AD. Léčebný algoritmus doporučuje u dětí i dospělých nasazení lokálních kortikosteroidů co nejdříve, nejlépe při prvních kožních projevech. Lokální kortikosteroidy se aplikují pouze na místa aktivní AD a místa, kde byl za posledních 48 hodin přítomen zánět. Kortikosteroidy se většinou aplikují až do vymizení příznaků. Užitečná a bezpečná se zdá být i dlouhodobá intermitentní aplikace.

Inhibitory kalcineurinu

Inhibitory kalcineurinu (takrolimus, pimekrolimus) snižují rozsah a závažnost projevů AD u dětí i dospělých. Nejsou však vhodné pro léčbu mírných forem AD a současně nejsou vyhrazeny jako lék první linie. Vzhledem k jinému mechanismu účinku nevykazují nežádoucí účinky kortikosteroidů, a tudíž mohou být užity v oblastech s tenčí pokožkou, tedy na očních víčkách, obličeji a intertriginózních oblastech.

Přípravky obsahující dehty a ichtamol

Dehtové přípravky sice vykazují léčebný efekt, jejich užití však limituje nízká compliance. Dehty vykazují protisvědivé a protizánětlivé účinky a mohou být používány v monoterapii nebo v kombinaci s lokálními kortikosteroidy. Hlavní nevýhodou těchto přípravků jsou zápach a skvrny, které zanechávají na oblečení. Ichtamol je bezpečnější a pouze o něco málo méně účinný než klasické dehtové přípravky. Své uplatnění nalézá i v terapii AD u dětí, zejména k doléčení zánětu.

Další léčebné postupy

Nezbytnou součástí terapie jsou i lokální antibiotika a antiseptika, jež nalézají své uplatnění v přítomnosti sekundární bakteriální infekce, zejména pyogenními stafylokoky. Perorální antihistaminika se používají k mírnění svědění. Neúčinkují však u všech pacientů, a proto by neměla být nasazována rutinně. Pro krátkodobou léčbu závažných případů AD jsou vyhrazeny celkové kortikosteroidy a imunosupresiva. V chronickém a subakutním stadiu nalézá své uplatnění také fototerapie s UVB zářením o vlnové délce 311 nm, která se obvykle kombinuje s lázeňskou léčbou. Mezi doplňkové postupy patří pobyt na horách a u moře.

V terapii AD existuje mnoho léčebných postupů, o jejichž volbě rozhoduje především tíže kožního nálezu a klinických symptomů. Lék první volby pro většinu případů představují lokální kortikosteroidy v kombinaci s emolienciemi a další doplňkovou terapií.

(holi)

Zdroj: Hašek J. Péče o pacienta s atopickou dermatitidou – doplnění doporučeného postupu ČLnK. Prakt. lékáren. 2014; 10 (2): 53–60.