S atopickou dermatitidou souvisejí mutace genů kódujících strukturu epidermis i imunitní systém

Častý výskyt atopické dermatitidy u monozygotních dvojčat v porovnání s dizygotními a malý vliv přítomnosti atopické dermatitidy u rodiče na výskyt tohoto onemocnění u potomků svědčí pro existenci specifických genů. Mezi možné chromozomální lokusy spojené s atopickou dermatitidou patří 3q21, 1q21, 16q, 17q25, 20p a 3p26. Největší souvislost byla zjištěna u chromozomu 1q21, který kóduje skupinu epiteliálních genů zvanou epidermální diferenciační komplex. U evropských a japonských pacientů s atopickou dermatitidou byla zjištěna mutace ve smyslu ztráty funkce genu pro filagrin (FLG) na chromozomu 1q21.3. Mutace FLG se objevuje zejména v iniciálním stadiu atopické dermatitidy a je spojena se sklonem k tomuto onemocnění. Mutace FLG byly ale zjištěny jen u 30 % pacientů s atopickou dermatitidou.

Další kandidátní geny u atopické dermatitidy se nacházejí převážně na chromozomu 5q31-33 a kódují cytokiny zapojené do syntézy imunoglobulinů (IgE). Tyto cytokiny jsou produkovány dvěma typy T-lymfocytů: pomocné T-lymfocyty 2 (Th2) tvoří interleukin (IL)4, IL5 a IL13, zvyšující tvorbu IgE, zatímco pomocné T-lymfocyty 1 (Th1) vytvářejí hlavně IL12 a interferon-γ, které tvorbu IgE potlačují a stimulují tvorbu IgG. Příčinou nerovnováhy imunitní odpovědi mezi Th1 a Th2 může být polymorfismus genu kódujícího IL18, který vede k přesměrování imunitní odpovědi ve prospěch aktivity Th1, nebo polymorfismus genů kódujících receptory pro imunitní systém. U osob s atopickou dermatitidou vede geneticky podmíněná dominance Th2 k narušení diferenciace B-lymfocytů a preferenční tvorbě IgE nikoliv IgM.

Tyto poznatky svědčí pro zapojení geneticky determinovaných změn epidermální bariéry a imunitní odpovědi v patogeneze atopické dermatitidy.

(zza)

Zdroj: Bieber T. Atopic Dermatitids. N Engl j Med 2008; 358: 1483–1494.