Stanovení ovariální rezervy u žen se SLE na základě hladin Antimüllerova hormonu

Studie měla za cíl stanovit ovariální rezervu u žen se SLE pomocí měření hladin AMH a jejich porovnání s hodnotami u zdravých žen.

Systémový lupus erythematodes (SLE) představuje autoimunitní onemocnění s nejasnou etiologií a heterogenními příznaky, které je charakterizováno tvorbou protilátek poškozujících řadu orgánů. SLE postihuje především ženy v reproduktivním věku, jejichž fertilita může být negativně ovlivněna aktivitou samotné nemoci, ale také vedlejšími účinky použité léčby. Ovariální funkce žen se SLE může být snížena následkem autoimunitní oophoritidy, která může přejít do ovariálního selhání. Důkazy o gonadotoxickém vlivu cyklofosfamidu, metotrexátu a vysokých dávek kortikosteroidů užitých v terapii SLE byly již publikovány v odborné literatuře.

Termín „ovariální rezerva“ definujeme jako zbývající funkční kapacitu vaječníků, která vypovídá o fertilitě ženy. Je vypočítána na základě počtu a kvality folikulů v určitém časovém období. Antimüllerův hormon (AMH) je dimerický glykoprotein, který patří ke skupině transformujících růstových faktorů beta (TGF-β) a je vylučován buňkami granulózy rostoucích folikulů v ovariu. Sérové hladiny AMH jsou považovány za spolehlivý ukazatel ovariální rezervy, během menstruačního cyklu zůstávají hodnoty AMH relativně stabilní.

Použití hladin AMH jako markeru ovariální rezervy u pacientek se SLE může pomoci při rozhodování o použití určitých léků se známým gonadotoxickým efektem. Některé vědecké práce udávají, že plodnost žen se SLE by měla být stejná jako u zdravých žen ve stejném věku. Cílem kontrolované klinické studie, publikované v časopisu Lupus v roce 2015, bylo vyšetřit ovariální rezervu u žen se SLE pomocí měření hladin AMH a jejich porovnání s hodnotami u zdravých žen.

Studie se zúčastnilo celkem 80 premenopauzálních žen, 40 z nich splňovalo kritéria American College of Rheumatology z roku 1997 pro diagnózu SLE, 40 zdravých žen tvořilo kontrolní skupinu. Sérové koncentrace AMH v periferní žilní krvi byly stanoveny pomocí kitu AMH Elisat (Cusabio, Wuhan, China). Z výsledků vyplynulo, že hodnoty AMH se významně nelišily mezi skupinou pacientek se SLE a kontrolní skupinou (22,79 ± 17,32 ng/ml versus 21,41 ± 16,22 ng/ml; p = 0,7), hodnoty AMH byly podobné i při hodnocení dle věku (21,03 ± 2,074 ng/ml versus 23,97 ± 2,71 ng/ml; p = 0,5). Ve studii rovněž nebyla prokázána signifikantní korelace mezi AMH hladinami a délkou trvání SLE (r = 0,2; p = 0,3), body mass indexem (r = 0,2; p = 0,2), stupněm aktivity nemoci vyjádřeném pomocí skóre SLEDAI (r = 0,1; p = 0,7) a stupněm poškození na základě kritérií SLICC (r = 0,1; p = 0,7). Žádná asociace nebyla nalezena mezi hodnotami AMH a etnickým původem žen, jejich současným nikotinismem či předchozím užíváním cyklofosfamidu nebo jiného imunosupresiva.

Závěrem autoři studie konstatovali, že u žen se SLE byly nalezeny podobné hodnoty AMH jako u zdravých žen z kontrolního souboru, což potvrzuje zachovanou ovariální rezervu u žen s tímto autoimunitním onemocněním.

(moa)

Zdroj: Gasparin A. A., Souza L., Siebert M. et al. Assessment of anti-Müllerian hormone levels in premenopausal patients with systemic lupus erythematosus. Lupus 2015 Jul 28; pii: 0961203315598246 [Epub ahead of print].