Pokroky v genomickém výzkumu nespecifických střevních zánětů
Akademickému světu v oblasti genetického výzkumu vládnou v současné době studie zabývající se celým genomem a usilující o lepší porozumění patogenezi chorob – kupříkladu nespecifických střevních zánětů (IBD). Posledním trendem výzkumu je slučování individuálních genetických studií, čímž se zvyšuje statistická síla a posiluje asociace daného genu s nemocí.
Jedna ze studií prezentovaných na konferenci Digestive Disease Week (DDW) 2010 představovala metaanalýzu celogenomových studií, která zahrnovala více než 6 000 pacientů s Crohnovou chorobou (Crohn’s disease – CD) a 15 000 kontrol. Z téměř 1 milionu jednoduchých nukleotidových polymorfismů (SNP) bylo identifikováno 52 nových lokusů asociovaných s CD s významností P < 1 . 10-5. Při dalším testování v nezávislé replikační kohortě byla potvrzena asociace 33 lokusů s CD, čímž bylo dosaženo kombinované statistické významnosti P < 5,0 . 10-8, která je všeobecně považována za hodnotu dosahující celogenomové významnosti.
Studie zahrnovala mnoho zajímavých genů, včetně těch, které jsou asociovány s jinými autoimunitními poruchami, jako jsou např. celiakie (TAGAP), diabetes (IL2RA, TAGAP), ankylozující spondylitida (ERAP1), roztroušená skleróza (IL2RA), astma (DENND1B) a revmatoidní artritida (TAGAP), což vede k předpokladu společné biologické dráhy zánětlivých onemocnění. Studie se také zabývala biologickými dráhami, jako např. dráhou IL23/IL17 (již dobře známou v patogenezi IBD), a objasnila vnímavost k CD u genů SMAD3 a TAK2, které se uplatňují v regulaci této biologické dráhy.
V podobné studii s ulcerózní kolitidou (UC), zahrnující přes 50 000 pacientů a kontrol, bylo předběžnou analýzou identifikováno 21 nových lokusů pro UC. Zároveň bylo zjištěno, že přibližně polovina lokusů pro UC je společná s CD. Tyto nové lokusy zahrnovaly epiteliální těsné spoje (GA12) a biologickou dráhu IL23/Th17 jako významné procesy v patogenezi UC.
Jedna z velmi dobře provedených studií kandidátních genů identifikovala RAC1 jako další gen vnímavosti k CD. Tento gen se pravděpodobně uplatňuje jako mikrobicidní faktor fungující na principu volných kyslíkových radikálů a může být důležitým mediátorem v léčebném mechanizmu thiopurinů.
Nové studie přinesly poznatky podporující teorii o poruše imunitních mechanizmů v patogenezi CD. Na poli genetického výzkumu IBD dochází k rapidnímu pokroku, nicméně skutečné klinické využití těchto nových objevů nám zatím uniká.
(mik)
Zdroj:
- Prezentováno na Digestive Disease Week (DDW) 2010, New Orleans, Louisiana, 1.–5. května 2010.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.