Kryokonzervace embryí

Kryokonzervace lidských embryí je rutinní metoda, která se provádí už více než 25 let v mnoha laboratořích center reprodukční medicíny. Velký rozmach zaznamenala kryokonzervace především v souvislosti s širokým využitím IVF (in vitro fertilizace). Při zisku více než tří embryí, která nelze přenést pro riziko vícečetného těhotenství, je možno zbylá embrya kryokonzervovat a ponechat k pozdějšímu transferu.

Dalším důvodem šetrného zmražení embryí jsou například situace, kdy se u pacientky na základě laparoskopického nálezu doporučuje embryotransfer odložit pro riziko mimoděložního těhotenství. Po chirurgickém zákroku podstoupí pacientka transfer rozmrazených embryí. Jinou indikací ke kryokonzervaci je stav, kdy se u ženy vyvine ovariální hyperstimulační syndrom. V tomto případě je vhodné vzhledem k možným komplikacím odložit transfer do doby úplného zklidnění vaječníků. U pacientek před radioterapií nebo chemoterapií se doporučuje uchovávat embrya s výhledem budoucího těhotenství.

Je možné kryokonzervovat zygoty nebo embrya těsně po oplození ve stadiu 2 až 8 buněk nebo později ve stadiu blastocysty po pěti až sedmidenní kultivaci. Protokoly o zmrazení přesně definují složení a množství použitých kryoprotektiv. Nejběžnějším je 1,2-propandiol (v kombinaci se sérem a sacharózou). Ten je mnohem šetrnější a bezpečnější než dříve užívaný DMSO (dimethylsulfoxid). Postupným a především pomalým zamrazováním se teplota vzorků dostává na –100 až –180° C. Poté jsou vzorky uchovány v kontejnerech s tekutým dusíkem.

K přežití embryí po zamrazení a rozmrazení dochází v 60 až 80 %. Implantace embrya pak závisí na kvalitě embrya po rozmrazení a podle dostupných údajů je patnácti až dvacetiprocentní šance na každý transfer. Na základě současného stavu vědomostí není po kryokonzervaci známo zvýšené riziko abnormalit nebo vrozených vývojových vad. Úspěšnost těhotenství se zamrazenými embryi je přibližně stejná jako při standardním IVF.

(nes)

Zdroj: Michelmann HW, Nayudu P. Cryopreservation of human embryos. Cell Tissue Banking 2006;7(2):135–141.