Renesance polymyxinů v terapii bakteriálních infekcí a praktická doporučení pro jejich optimální použití
Polymyxinová antibiotika byla vyrobena již v 50. letech 20. století. Klinické využití těchto látek bylo v nedávné době znovu vzkříšeno a v současnosti zastávají důležitou úlohu v záchranné terapii neléčitelných gramnegativních bakteriálních infekcí. Od jejich opětovného zavedení do antibiotické terapie však vyvstává řada nejasností ohledně postupu léčby. Nové světlo do této problematiky by měla přinést nová klinická doporučení, jež vznikla v součinnosti několika odborných společností.
Úvod
Polymyxinová antibiotika polymyxin E (kolistin) a polymyxin B jsou dostupná od 50. let 20. století, jejich používání ale postupně klesalo kvůli vývoji modernějších antibiotik. Částečně díky méně častému používání těchto antibiotik se ovšem zachovala jejich účinnost proti bakteriím, které se mezitím staly rezistentními vůči běžně používaným ATB. Polymyxiny tak začaly být znovu využívány u pacientů s gramnegativní bakteriální infekcí, u kterých existuje jen málo jiných léčebných možností. Opětovné zavedení polymyxinů do klinické praxe však ukázalo, že je potřeba aktualizovat informace doprovázející tyto přípravky, zejména ohledně dávkování a farmakokinetiky.
Souhrn klinických doporučení
Kolistin je podáván jako neaktivní proléčivo v podobě sodné soli kolistimethátu (CMS). Důležitou otázkou zůstává, zda je při zahájení intravenózní terapie CMS potřeba podat iniciační dávku. Podle nových doporučení je vhodné zahájit terapii intravenózní dávkou přibližně 9 miliony mezinárodních jednotek (IU), což odpovídá 720 mg sodné soli kolistimethátu (aktivitě kolistinu 300 mg). Dávka by se měla podávat po dobu 0,5–1 hodiny a další udržovací dávka by měla být podána po 12–24 hodinách. U kriticky nemocných byl totiž zaznamenán pomalý, postupný vzestup koncentrace kolistinu v krvi v řádu mnoha hodin, nebo dokonce několika dní.
Některé studie sice zaznamenaly rychlý vzestup koncentrace kolistinu, ale tato variace je obecně spjata s rozdílností ve farmakokinetice mezi značkami a šaržemi přípravků. Vliv iniciační dávky na riziko rozvoje akutního renální poškození je nejasný, benefit podání iniciační dávky by tedy měl převažovat případná rizika. První udržovací dávka by měla být podána v souladu s dávkovacím intervalem, tedy při podávání léku po 12 hodinách by měla být podána po 12 hodinách od iniciační dávky.
Druhou důležitou otázkou je, jak vysoká by měla být udržovací dávka u pacientů s normální renální funkcí. U těchto nemocných by se udržovací dávka podle nových doporučení měla pohybovat v rozmezí 300–360 mg aktivity kolistinu (přibližně 9–10,9 milionu IU) denně a měla by být rozdělena do dvou infuzí podávaných po dobu 0,5–1 hodiny v intervalu 12 hodin. Při renální insuficienci je potřeba dávkování snížit podle tabulky, jež byla v doporučeních publikována.
Závěr
Polymyxiny v současnosti zastávají důležitou úlohu v terapii závažných gramnegativních bakteriálních infekcí, u kterých jsou léčebné možnosti omezené. Nová klinická doporučení přinášejí odpovědi na časté otázky týkající se především dávkování a farmakokinetiky těchto antibiotik.
(holi)
Zdroj: Tsuji B. T., Pogue J. M., Zavascki A. P. et al. International consensus guidelines for the optimal use of the polymyxins: endorsed by the American College of Clinical Pharmacy (ACCP), European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases (ESCMID), Infectious Diseases Society of America (IDSA), International Society for Anti-infective Pharmacology (ISAP), Society of Critical Care Medicine (SCCM), and Society of Infectious Diseases Pharmacists (SIDP). Pharmacotherapy 2019 Jan; 39 (1): 10–39, doi: 10.1002/phar.2209.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.