Vliv fixní kombinace amlodipinu a perindoprilu na parametry orgánového poškození u hypertoniků

Úvod

Hypertenze je významným kardiovaskulárním rizikem. Kontrola tlaku krve výrazně snižuje výskyt infarktu myokardu, cévní mozkové příhody a srdečního selhání, ale i dalších nemocí. Adekvátním řešením může být volba vhodné fixní kombinace léčiv se synergickým působením. Účinnost inhibitoru angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) perindoprilu a blokátoru kalciového kanálu (BKK) amlodipinu v terapii hypertenze a ischemické choroby srdeční (ICHS) byla prokázána v klinických studiích, a to jak v monoterapii, tak ve vzájemné kombinaci.

Studie EPHES (Evaluation of influence of fixed dose combination perindopril/amlodipine on target organ damage in patients with arterial hypertension with or without ischemic heart disease) měla za cíl porovnat efekt fixní kombinaci perindoprilu a amlodipinu na pokles tlaku krve a dynamiku orgánového poškození u hypertoniků s ICHS nebo bez ní.

Metodika studie

Studie se zúčastnilo 60 pacientů starších 30 let. První skupinu tvořilo 30 jedinců s hypertenzí a ICHS, druhou skupinu 30 jedinců s hypertenzí bez ICHS. Doba sledování byla 12 měsíců. Všichni pacienti v den randomizace dostali počáteční dávku léku 5/5 mg 1× denně. Pokud se nedařilo dosáhnout cílové hodnoty TK < 140/90 mmHg, každé 2 týdny byla dávka zvýšena až na 10/10 mg, popřípadě byl do medikace přidán indapamid v dávce 1,5 mg. Celkem 66,7 % pacientů z první skupiny a 96,7 % pacientů ze druhé skupiny současně užívalo beta-blokátory.

Výsledky

U všech pacientů nezávisle na přítomnosti ICHS došlo k efektivnímu a bezpečnému poklesu ambulantně měřeného, průměrného denního, denního, nočního a středního tlaku krve. U pacientů s ICHS nebo bez ní nebyl signifikantní rozdíl v počáteční hodnotě augmentačního indexu upraveného na srdeční frekvenci 75 tepů za minutu (Aix75). U obou skupin došlo k signifikantnímu poklesu hodnoty Aix75, který byl více vyjádřen ve skupině pacientů s ICHS nejspíše v důsledku častější konkomitantní terapie beta-blokátory.

Terapie vedla v obou skupinách k významnému snížení parametrů poškození cílových orgánů. Došlo ke zlepšení elastických vlastností aorty a diastolické funkce levé komory, ke snížení hodnot albuminurie, hypertrofie levé komory a velikosti levé síně. U pacientů s ICHS došlo k signifikantnímu poklesu rychlosti pulzové vlny oproti pacientům bez ICHS (2,5 ± 0,2 m/s vs. 4,4 ± 0,5 m/s). Navzdory stejnému stupni redukce masy levé komory bylo zlepšení diastolické funkce levé komory více vyjádřeno u pacientů s ICHS (zvýšení parametru E/A o 64,4 % a snížení E/E´ o 54,1 %) oproti jedincům bez ICHS (39,8 % a 23,2 %). Maximální hodnota tloušťky intimy a medie byla signifikantně snížena pouze u pacientů s ICHS.

Terapie nevedla k významným změnám biochemických parametrů a byla pacienty dobře snášena. Nežádoucí účinky byly hlášeny u 2 osob v první skupině (6,5 %) a 3 osob ve druhé skupině (10 %). U pacientů s ICHS došlo k významnému snížení počtu záchvatů anginy pectoris za týden (z 2,5 ± 0,4 na 1,2 ± 0,2; p < 0,01).

Závěr

Fixní kombinace perindoprilu a amlodipinu vede nezávisle na přítomnosti ICHS k signifikantnímu poklesu hodnot tlaku krve a parametrů orgánového postižení u hypertoniků.

(holi)

Zdroj: Radchenko G. D., Mushtenko L. O., Torbas O. O. et al. Comparison of fixed dose combination perindopril/amlodipin influence on target organ damage in patients with hypertension and ischemic heart disease and without it (results of EPHES study). Arterialnaja gipertenzija 2016; 49 (5): 11−26, doi: 10.22141/2224-1485.5.49.2016.83861.