Účinnost léčby hypertenze kombinací sartanů s hydrochlorothiazidem

Většina pacientů s hypertenzí potřebuje k léčbě kombinaci léčiv. Pokud jsou hodnoty systolického TK > 160 mmHg nebo diastolického TK > 100 mmHg, mělo by být dle odborných doporučení k monoterapii inhibitory ACE, beta-blokátory nebo sartany přidáno diuretikum či další léčivo s komplementárním mechanismem působení. Thiazidová diuretika představují první volbu do kombinační léčby, neboť bylo potvrzeno, že se účinek sartanů, beta-blokátorů a inhibitorů ACE přidáním thiazidového diuretika potencuje.

Analýza faktoriálových studií

Faktoriálové studie hodnotí, zda je fixní kombinace léčiv účinnější než látky podávané samostatně. Většinou jsou tyto studie předkládány regulačním autoritám, mají specifický design a jsou považovány za dostatečně průkazné pro ověření bezpečnosti a účinnosti kombinací. 

Následující práce prezentuje analýzu randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studií faktoriálového designu kontrolovaných placebem z databází Medline, Embase a Biosis, ve kterých byli pacienti léčeni sartany nebo hydrochlorothiazidem (HCT) samostatně, v kombinaci nebo ve fixní kombinaci.

Primárním cílem studií byla změna ve středním diastolickém TK během 8 týdnů léčby, další cíle zahrnovaly např. změnu systolického TK a procento pacientů, kteří odpovídali na léčbu. Hodnota TK se měřila v době přibližně 24 hodin od podání léku.

Parametry sledovaného souboru pacientů

Byly nalezeny 4 faktoriálové studie, kterých se zúčastnilo od 502 do 871 pacientů. Průměrný věk se pohyboval v rozmezí 52−55 let, zastoupení mužů dosahovalo 56−65 %. Systolický TK se na počátku klinických studií pohyboval v rozmezí 151−156,6 mmHg, diastolický TK pak mezi 100 a 104,4 mmHg.

Výsledky

Podávání HCT v dávce 12,5 mg v monoterapii vedlo k poklesu diastolického TK o 6,2−10,2 mmHg (po korekci na účinek placeba o 2,0−3,5 mmHg). Pokles systolického TK činil 6,9−9,6 mmHg (po korekci 4,0−6,6 mmHg). Při léčbě sartany v kombinaci s HCT došlo k většímu poklesu TK než u monoterapie HCT (absolutně až o 10 mmHg, po korekci o 5 mmHg), větší pokles byl rovněž zaznamenán u fixních kombinací oproti podávání obou léčiv samostatně. Podle očekávání také kombinace HCT a sartanu snížila TK více než monoterapie sartany. Navíc zvýšení dávky HCT na 25 mg v kombinaci se sartanem vedlo k většímu poklesu TK než u dávky HCT 12,5 mg. Počet pacientů, kteří odpovídali na léčbu, se u kombinační léčby pohyboval v rozmezí 34−39 % pro nejnižší komerčně dostupnou dávku a 50−54 % pro dávku nejvyšší. 

Fixní kombinace sartanů a HCT byly dobře snášeny a výskyt nežádoucích účinků se nelišil od monoterapie sartany. Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky zahrnovaly závrať, bolesti hlavy a infekce horních cest dýchacích.

Závěr

Faktoriálové studie prokázaly lepší účinky fixních kombinací sartanů a HCT, než mají odděleně podávané látky. Jak diastolický, tak systolický tlak se ve srovnání s počátečními hodnotami po léčbě výrazně snížil. Významný se ukázal také podíl pacientů, kteří na léčbu odpovídali, např. požadované snížení diastolického tlaku bylo zjištěno u 63 % pacientů při dávce 40 mg telmisartanu / 12,5 mg HCT. Fixní kombinace dále může umožnit snížení dávek jednotlivých léčiv a to má za důsledek menší výskyt nežádoucích účinků. V neposlední řadě zvyšuje také adherenci pacientů k léčbě.

(imt)

Zdroj: Ram C. V. S. Antihypertensive efficacy of angiotensin receptor blockers in combinantion with hydrochlorothiazide: a review of the factorial-design studies. Medscape News & Perspectives 2004. Dostupné na: https://www.medscape.com/viewarticle/491106