Porovnání fixních kombinací látek v iniciální léčbě závažné hypertenze

Hypertenze je nejčastějším kardiovaskulárním rizikovým faktorem. Bez ohledu na věk či etnickou příslušnost má výskyt hypertenze přímou souvislost s incidencí iktu, infarktu myokardu, náhlé smrti, srdečního selhání, onemocnění periferních tepen a renálního selhání v konečném stadiu. Adekvátní léčba hypertenze má naopak za následek 35% pokles rizika vzniku iktu a 20% pokles rizika rozvoje infarktu myokardu.

Nejvhodnější kombinace antihypertenziv dle doporučení

Současná Evropská doporučení udávají, že pro úvodní i udržovací léčbu hypertenze je možné vybrat látku ze kterékoli ze základních skupin antihypertenziv, jimiž jsou diuretika, beta-blokátory, blokátory vápníkových kanálů (CCB), blokátory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory receptorů pro angiotenzin II (ARB), a to buď jako monoterapii, nebo v kombinaci.

V případě závažné hypertenze (systolický tlak > 160 mmHg, diastolický tlak > 100 mmHg) a u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem není monoterapie dostatečně účinná, a je proto doporučeno použít kombinační léčbu již pro iniciální terapii. Bylo také prokázáno, že použití fixní kombinace léčiv je účinnější a vede k lepší adherenci k léčbě než současné užívání dvou různých přípravků. Podle současných doporučení patří k nejvhodnějším dvojkombinacím: ACEi + CCB, ARB + thiazidová diuretika, ACEi + thiazidová diuretika, ARB + CCB a thiazidová diuretika + CCB.

Fixní kombinace pro úvodní léčbu

Cílem prospektivní studie italských autorů bylo vyhodnotit, která z dostupných fixních kombinací látek je nejúčinnější a nejbezpečnější pro úvodní léčbu pacientů se závažnou hypertenzí nebo s vysokým kardiovaskulárním rizikem. Do studie, jejíž výsledky byly následně retrospektivně vyhodnoceny, bylo vybráno celkem 852 pacientů, kteří vyhovovali vstupním kritériím, jimiž byly závažná hypertenze, vysoké kardiovaskulární riziko, úvodní léčba fixní kombinací antihypertenziv a dostupné výsledky klinického a echokardiografického vyšetření získané v průběhu 6měsíčního sledování.

Bylo sledováno 6 kohort pacientů (n = 142) vybraných metodou propensity score párování. Každá ze skupin užívala jednu ze šesti fixních kombinací látek: enalapril 20 mg + hydrochlorothiazid 12,5 mg, enalapril 20 mg + lerkanidipin 10 mg, ramipril 2,5 mg + hydrochlorothiazid 12,5 mg, perindopril 5 mg + amlodipin 5 mg, olmesartan 40 mg + hydrochlorothiazid 12,5 mg a telmisartan 40 mg + hydrochlorothiazid 12,5 mg.

Výsledky studie

Po 4 týdnech léčby bylo cílových hodnot krevního tlaku dosaženo u 624 ze 852 pacientů (73,2 %), z nichž si po 6 měsících léčby udrželo cílovou hodnotu 90,1 % pacientů (562/624). Nežádoucí příhody byly po 4 týdnech léčby zaznamenány u 2,8 % pacientů.

Po 6měsíční léčbě byl počet pacientů s adekvátní kontrolou krevního tlaku statisticky významně vyšší (p = 0,05) ve skupinách užívajících kombinaci perindoprilu s amlodipinem a enalaprilu s lerkanidipinem (69 % a 68,3 %), a to zejména mezi pacienty s diabetem mellitem. Ve stejných skupinách také došlo k nejvýznamnějšímu (p = 0,03) poklesu diastolického tlaku (19,9 ± 4,6 mmHg a 19,8 ± 3,2 mmHg). V ovlivnění systolického tlaku nebyl mezi jednotlivými dvojkombinacemi látek zjištěn významný rozdíl.

Echokardiografickým vyšetřením se zjistilo, že největší regrese remodelace levé komory byla navozena podáváním kombinací, které obsahovaly ACEi.

Závěr

Použití fixní dvojkombinace antihypertenziv pro úvodní léčbu závažné hypertenze a u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem bylo účinné a vykazovalo nízkou incidenci nežádoucích účinků. Nejlepší klinické a echokardiografické výsledky byly zjištěny při podávání kombinací perindoprilu s amlodipinem, která je dostupná i u nás, a enalaprilu s lerkanidipinem.

(blu)

Zdroj: Angeloni E., Vitaterna A., Lombardo P. et al. Single-pill combination therapy in the initial treatment of marked hypertension: a propensity-matched analysis. Clin Exp Hypertens 2015; 37 (5): 404−410; doi: 10.3109/10641963.2014.987395.