Mají beta-blokátory stále své místo v léčbě hypertenze?
Beta-blokátory patří mezi nejužívanější kardiovaskulární léčiva již více než 45 let. Za tu dobu byly zjištěny jejich výhodné účinky v terapii hypertenze, některých typů arytmií, chronického srdečního selhání i v sekundární prevenci. Předkládaný článek uvádí stručné závěry studií, jež se zabývaly právě antihypertenzním efektem, a umožňuje tak uplatnit získané informace v kvalitnějším vedení léčby arteriální hypertenze.
Mechanismus účinku a indikace
Hlavní mechanismus účinku beta-blokátorů (BB) spočívá v kompetitivní inhibici katecholaminů na adrenergních receptorech. Jednotliví zástupci této skupiny se liší mírou hydrofilnosti a lipofilnosti, vnitřní sympatomimetickou aktivitou, schopností pronikat do centrální nervové soustavy i vazodilatačním efektem zprostředkovaným α-receptory. Ve výsledku se jejich efekt projevuje mimo jiné ve snížení krevního tlaku, tepové frekvence i minutového srdečního výdeje.
Beta-blokátory představují jeden ze základních pilířů léčby hypertenze. Uplatňují se také v monoterapii i kombinované terapii ischemické choroby srdeční (ICHS) a srdečního selhání. Antiarytmickým účinkem a zvýšením fibrilačního prahu snižují riziko závažných komorových arytmií při akutním infarktu myokardu.
Závěry studií
Od první klinické studie Medical Research Council (MCR), která ověřovala antihypertenzní účinek beta-blokátorů, jich bylo provedeno více než 17. Jejich závěry postupně ovlivňovaly doporučování této skupiny k léčbě hypertenze. Review kanadských autorů shrnuje výsledky studií a metaanalýz, které probíhaly v letech 1973–2012 a hodnotily efekt beta-blokátorů na mírnou až středně těžkou hypertenzi u pacientů mladších i starších věkových skupin.
Randomizované studie s beta-blokátory prokázaly signifikantní snížení výskytu kardiovaskulárních příhod u nemocných mladších 60 let. Metaanalýza Kuyperové a Khanové dospěla k závěru, že zvláště u mladých pacientů dochází při podání beta-blokátorů ke snížení rizika náhlé smrti. To naznačuje, že věk může být důležitějším faktorem než konkrétní beta-blokátor.
Budoucnost beta-blokátorů
Z recentních metaanalýz vyplývají dostatečné důkazy o tom, že výběr a uvážlivé podávání beta-blokátorů významně a dlouhodobě snižují mortalitu i morbiditu, přičemž větší benefit přinášejí především mladším pacientům. Neexistují však studie, které by srovnávaly efekt různých tříd beta-blokátorů nebo beta-blokátorů s různými vlastnostmi (např. vazodilatačními).
Hlavní výhoda této skupiny spočívá v možnosti zapojení do kombinované léčby hypertenze spojené s ICHS, dysfunkcí levé komory nebo v terapii srdečního selhání. Nejvhodnější do kombinace bývají diuretika, nitráty a dlouhodobě působící dihydropyridinové blokátory vápníkových kanálů.
(zemt)
Zdroje:
1. Larochelle P., Tobe S. W., Lacourcière Y. Β-blockers in hypertension: studies and meta-analyses over the years. Can J Cardiol 2014; 30 (5 Suppl.): S16–S22, doi: 10.1016/j.cjca.2014.02.012.
2. Kuyper L. M., Khan N. A. Atenolol vs nonatenolol β-blockers for the treatment of hypertension: a meta-analysis. Can J Cardiol 2014; 30 (5 Suppl.): S47–S53, doi: 10.1016/j.cjca.2014.01.006.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.