#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Solitární metastáza karcinomu prostaty do penisu


Authors: T. Balajková 1;  D. Pacík 1;  A. Čermák 1;  Z. Pavlovský 2
Authors‘ workplace: Urologická klinika LF MU a FN Brno 1;  Ústav patologie, LF MU a FN Brno 2
Published in: Urol List 2015; 13(1): 41-43

Overview

V případu uvádíme kazuistiku pacienta s výskytem solitární metastázy adenokarcinomu prostaty do glans penis cca pět let po radioterapii pro lokálně pokročilý karcinom prostaty. Popisujeme zvolenou diagnostickou a léčebnou strategii a následné sledování. I přes špatnou prognózu a postupnou progresi onemocnění je uvedený pacient v relativně dobrém stavu, asymptomatický.

Klíčová slova:
adenokarcinom, prostata, metastáza, penis

Úvod

Karcinom prostaty je nejčastějším nádorem starších mužů v Evropě. Incidence je nejvyšší v severní a západní Evropě (> 200/100 000 obyvatel) a neustále mírně narůstá, zatímco ve východní a jižní Evropě incidence stoupá jen velmi pomalu [1]. Během posledních několika desítek let stouplo pětileté přežití pacientů s karcinomem prostaty ze 73,4 % v letech 1999–2001 na 83,4 % v letech 2005–2007 [2]. Dle údajů zpracovaných v databázi Globocan 2008 (IARC) se uvádí, že z 899 102 nově diagnostikovaných karcinomů prostaty ve světě v roce 2008 bylo 644 044 ve vyspělých a 255 058 v rozvojových zemích, 323 790 v EU, 5 719 v ČR s odhadem přes 1,69 mil. případů ve světě, v ČR asi 8,3 tis. nových onemocnění v roce 2030. Očekávaným stárnutím populace a delším přežíváním se zastoupení pacientů ve věku nad 65 let zvýší v roce 2030 na 76,2 % nově nemocných [3]. Vzhledem ke zvyšující se incidenci i prevalenci karcinomu prostaty a délce života a zlepšující se diagnostice narůstá i ekonomická zátěž při péči o tyto pacienty. Lze tedy předpokládat, že bez včasné diagnostiky a léčby bude na toto onemocnění umírat stále více mužů [4].

Z hlediska rozsahu onemocnění rozlišujeme karcinom prostaty na lokalizovaný, lokálně pokročilý a metastatický. Prognostické faktory přežití u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty jsou uvedeny v tab. 1 [5].

Table 1. Prognostické faktory přežití u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty [5].
Prognostické faktory přežití u pacientů s metastatickým karcinomem prostaty [5].

Kazuistika popisuje poměrně vzácný výskyt lokalizace metastázy adenokarcinomu prostaty do penisu. Adenokarcinom prostaty metastazuje predilekčně do skeletu. Podíl klinicky detekovatelných viscerálních metastáz je relativně malý [4,6]. První případ metastázy do penisu popsal roku 1870 Eberth [7]. Více než 70 % metastáz vyskytujících se v oblasti penisu tvoří primární tumory z oblasti pánevní (urogenitální, gastrointestinální), ale do penisu mohou metastazovat např. i tumory respiračního traktu [8–16]. Z urogenitálních tumorů se jedná zejména o nádory prostaty, močového měchýře, následované nádory gastrointestinálními (kolorektální karcinom). Metastáza se na penisu nejčastěji objeví jako hmatná nebolestivá rezistence, ale může se projevit i priapizmem, bolestí, hematurií, mikčními problémy. Ve většině případů se metastáza vyskytne s určitou latencí (v průměru 3–60 měsíců) od vzniku primárního tumoru, ale některé se prezentují zároveň s tumorem primárním. Nejspolehlivější diagnostickou metodou potvrzující metastatický rozsev do penisu a upřesňující rozsah postižení je biopsie s histologickým a imunohistochemickým vyšetřením [17], ale existují i jiné neinvazivní metody, např. MRI (magnetic resonance imaging) a barevně kódovaná duplexní sonografie. Následné spektrum léčebných možností metastázy penisu zahrnuje excizi tumoru, částečnou či totální amputaci penisu, radioterapii, v případě terapie karcinomu prostaty oboustrannou orchiektomii, hormonální terapii či chemoterapii. Metoda watchful waiting je obhajována zejména z důvodů nezhoršení kvality života pacienta [16,18–23].

Popis případu

V případu uvádíme 79letého pacienta sledovaného s lokálně pokročilým karcinomem prostaty (cT3aNxM0, Gleasonovo skóre 8 /4+4/, PSA 46 ug/l), po radioterapii s kurativním záměrem v roce 2007 a adjuvantní hormonální léčbou (hormonal therapy – HT) bicalutamidem do ledna roku 2011 a dále sledovaného s onkologickou duplicitou – karcinomem ledviny (po radikální nefrektomii roku 2007, histologicky – konvenční renální karcinom, pT1a GI). V dubnu 2012 se ­pacient dostavil do ambulance s nově vzniklou nebolestivou rezistencí na glans penis. Rezistence byla hladká, volně pohyblivá, bez inflamace, velikosti cca 1 cm. Po provedení probatorní biopsie z ložiska byla histologicky verifikována metastáza acinárního adenokarcinomu prostaty. Další diseminace nebyla rutinně prováděnými vyšetřeními – rentgen (RTG) plic, ultrazvuk (USG) břicha, scintigrafie skeletu – zjištěna, nebyla detekována patologická lymfadenopatie. Při adjuvantní hormonální terapii bylo PSA nedetekovatelné, po jejím ukončení došlo k postupnému nárůstu PSA na 1,47 ug/l (4/2012). V červenci 2012 byla provedena par­ciální amputace penisu spolu s pulpektomií (obr. 1), histologicky byla potvrzena metastáza acinárního adenokarcinomu prostaty s negativními resekčními okraji (obr. 2–4). Po výkonu kleslo PSA na nedetekovatelnou hodnotu. Od června 2013 dochází k postupné elevaci PSA, nicméně rutinní vyšetření na diseminaci bylo opakovaně negativní (CT břicha, pánve, RTG plic, scintigrafie skeletu) až do konce června 2014, kdy byly nově na scintigrafii skeletu i 18F – cholin PET/CT prokázány metastázy do skeletu. Pro generalizaci onemocnění do skeletu byla zahájena terapie denosumabem a po stanovení diagnózy kastračně rezistentního karcinomu prostaty byla zahájena i systémová chemoterapie (docetaxel, prednison). Zatím byly pacientovi podány tři dávky chemoterapie s efektem, poklesem PSA, bez větších nežádoucích vedlejších účinků.

Image 1. Preparát po parciální amputaci penisu.
Preparát po parciální amputaci penisu.

Image 2. Preparát po parciální operaci penisu – 1 100× zvětšení.
Preparát po parciální operaci penisu – 1 100× zvětšení.

Image 3. Preparát po parciální operaci penisu – 1 400× zvětšení.
Preparát po parciální operaci penisu – 1 400× zvětšení.

Image 4. Preparát po parciální operaci penisu – 2 400× zvětšení.
Preparát po parciální operaci penisu – 2 400× zvětšení.

Diskuze

Nejčastější způsoby rozsevu metastáz karcinomu prostaty do penisu jsou: hematogenní či lymfogenní cestou, sekundárně instrumentací, ale i přímým prorůstáním tumoru [18,24–27]. Přibližně dvě třetiny všech metastáz penisu jsou detekovány do 18 měsíců od diagnostikování primárního tumoru a zbývající třetina se manifestuje zároveň s primárním tumorem [19]. Nejspolehlivější diagnostickou metodou je biopsie s histologickou verifikací metastatického rozsevu. Léčebné možnosti závisí na celkové kondici pacienta, sympto­mech, lokalizaci a rozsahu primárního nádoru, přítomnosti dalších metastáz. U pacientů s příznaky obstrukce močových cest je možné jako paliativní terapeutický postup zavést epicystostomii či močový katetr [24]. Chirurgické řešení je vhodné provést zejména u pacientů symptomatických (ulcerace, bolesti, sekrece z penisu atd.). Důraz by měl být kladen na paliativní léčbu a zlepšení kvality života s ohledem na špatnou prognózu onemocnění [28].

Závěr

Samotná progrese lokálně pokročilého „high risk“ karcinomu prostaty po radioterapii s kurativním záměrem není překvapením, ale relativně výjimečná je solitární metastáza do penisu. Většinou jsou tyto léze spojeny s výskytem mnohočetných metastáz u pacientů v posledním stadiu onemocnění, kdy je šestiměsíční přežití jen 20 % [29]. V našem případě byla původně detekována metastáza jediná a pacient byl téměř dva roky od parciální amputace penisu bez detekce dalších metastáz (i přes progresi PSA).

MUDr. Tereza Balajková

Urologická klinika LF MU a FN Brno

Jihlavská 20, 625 00 Brno

tereza.balajkova@fnbrno.cz


Sources

1. Arnold M, Karim-Kos HE, Coebergh JW et al. Recent trends in incidence of five common cancers in 26 European countries since 1988: Analysis of the European Cancer Observatory. Eur J Cancer 2013. doi: 10.1016/j.ejca.2013.09.002.

2. De Angelis R, Sant M, Coleman MP et al. Cancer survival in Europe 1999–2007 by country and age: results of EUROCARE-5 – a population-based study. Lancet Oncol 2014; 15(1): 23–34. doi: 10.1016/S1470-2045(13)70546-1.

3. Geryk E, Pacík D, Čermák A et al. Nádory prostaty a varlat u české a světové populace, Urol List 2012; 10(1): 19–25.

4. Vít V, Pacík D. Neobvyklý případ lokalizace metastázy karcinomu prostaty. Ces Urol 2001; 5(2): 20–22.

5. Glass TR, Tangen CM, Crawford ED et al. Metastatic carcinoma of the prostate: identifying prognostic groups using recursive partitioning. J Urol 2003; 169(1): 164–169.

6. Walsh PC, Retik AB, Wein AJ et al (eds). Cammpbell‘s Urology. 7. ed. Philadelphia: Saunders 1998: 2646.

7. Eberth CJ. Krehsmetastasen des corpus cavernosum penis. Virchow’s Arch 1870; 51: 145.

8. Hizli F, Berkmen F. Penile metastasis from other malignancies. A study of ten cases and review of the literature. Urol Int 2006; 76(2): 118–121.

9. Geryk E, Pacík D, Kozel J et al. Nádory penisu spojené s výskytem dalších novotvarů. Urol List 2012; 10(4): 6–11.

10. Tu SM, Reyes A, Maa A et al. Prostate carcinoma with testicular or penile metastases. Clinical, pathologic, and immunohistochemical features. Cancer 2002; 94(10): 2610–2617.

11. Haddad FS, Manne RK. Prostatic tumors with penile secondaries: review of the literature with a case report. Urol Int 1986; 41(6): 465–470.

12. Senkul T, Karademir K, Silit E et al. Penile metastasis of prostatic adenocarcinoma. Int J Urol 2002; 9(10): 597–598.

13. Geetha G, Nagarajan V, Tulasi NR et al. Carcinoma prostate with penile metastases. A case report. Indian J Cancer 2002; 39(2): 73–74.

14. Čermák A. Chirurgická léčba karcinomu penisu lokalizovaného na orgán. Urol List 2005; 3(4): 14–17.

15. Buchholz NP, Moch H, Feichter GE et al. Clinical and pathological features of highly malignant prostatic carcinomas with metastases to the penis. Urol Int 1994; 53(3): 135–138.

16. Cherian J, Rajan S, Thwaini A et al. Secondary penile tumours revisited. Int Semin Surg Oncol 2006; 3: 33.

17. Chan PT, Begin LR, Arnold D et al. Priapism secondary to penile metastasis: a report of two cases and a review of literature. J Surg Oncol 1998; 68(1): 51–59.

18. Paquin AJ Jr, Roland SI. Secondary carcinoma of the penis; a review of the literature and report of nine new cases. Cancer 1956; 9(3): 626–632.

19. Pomara G, Pastina I, Simone M et al. Penile metastasis from primary transitional cell carcinoma of the renal pelvis: first manifestation of systemic spread. BMC Cancer 2004; 4: 90.

20. Berger AP, Rogatsch H, Hoeltl L et al. Late penile metastasis from primary bladder carcinoma. Urology 2003; 62(1): 145.

21. Guvel S, Kilinc F, Torun D et al. Malignant priapism secondary to bladder cancer. J Androl 2003; 24(4): 499–500.

22. Lau TN, Wakeley CJ, Goddard P. Magnetic resonance imaging of penile metastases: a report on five cases. Australas Radiol 1999; 43(3): 378–381.

23. Čermák A. Léčba lokoregionálního onemocnění karcinomu penisu. Urol List 2010; 8(4): 5–16.

24. Osther PJ, Lontoft E. Metastasis to the penis. Case reports and review of the literature. Int Urol Nephrol 1991; 23(2): 161–167.

25. Savion M, Livne PM, Mor C et al. Mixed carcinoma of the prostate with penile metastases and priapism. Eur Urol 1987; 13(5): 351–352.

26. Patel NP, Ward JN. Carcinoma of prostate metastatic to prepuce and glans penis. Urology 1978; 11(3): 269–270.

27. Hamm FC, Weinberg SR. Secondary malignant infiltration of penis: report of four cases, two with surgical treatment for palliation. J Urol 1955; 73(2): ­349–354.

28. Philip J, Mathew J. Penile metastasis of prostatic adenocarcinoma: report of two cases and review of literature. World J Surg Oncol 2003; 1(1): 16.

29. Demuren OA, Koriech O. Isolated penile metastasis from baldder carcinoma. Eur Radiol 1999; 9(8): 1956–1958.

Labels
Paediatric urologist Urology
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#