Týrané dítě v naší dnešní společnosti a zdravotníci

Overview

Účel:
Deskripce současného stavu detekce syndromu CAN a navržení využití poznatků pro praxi.

Metody:
Zpracování vytvořených formulářů – „hlášenek“ v programu MS Excel, porovnání výskytu jednotlivých jevů a interpretace hodnot. Pokus o zavedení elektronické formy hlášení suspektního syndromu CAN.

Výsledky:
Nejslabším článkem v detekci suspektního syndromu CAN jsou zdravotníci. Nejúspěšnější ve vyhledávání jsou sociální pracovníci, výrazně se zvyšuje aktivita policie a školských pracovníků. Elektronická forma hlášení naprosto neuspěla. Od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2005 bylo zachyceno 208 dětí. Pouze 8 hlášenek bylo duplicitních, 20 dětí bylo hlášeno 2krát, 5 dětí 3krát a jedno 4krát. Téměř všechny (97 %) případy se udály doma. Pouze 3 % abuzerů byla dítěti neznáma.

Závěry:
Zdravotničtí pracovníci projevili nejnižší aktivitu v detekci, byli nejkonzervativnější – nevyužili ani jednou elektronickou formu hlášení. Nejčastějšími (72 %) sociálně patologickými projevy těchto rodin byly abúzus alkoholu, drog, sexuální promiskuita, fyzické násilí mezi partnery. Abúzus alkoholu a domácí vzájemné násilí mezi dospělými koinciduje ve třetině případů. Je uvedeno obecné doporučení, kdy lze uvažovat o možnosti syndromu CAN. Závěrem je zdůrazněna nutnost týmové spolupráce. Přes veškerou snahu se nepodařilo prokázat, že by výskyt sy CAN v populaci dětí koreloval s hodnotami v okolních státech. Naše údaje jsou 20krát nižší.

Klíčová slova:
syndrom CAN, alkoholismus, domácí násilí, týmová spolupráce, dítě, rodina