Vztah genotypu apolipoproteinu E ke klinickému průběhu a následkům poranění mozku u dětí a mladistvých
Authors:
E. Brichtová; Z. Mackerle
Authors‘ workplace:
Neurochirurgické oddělení Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie LF MU a FN Brno
Published in:
Cesk Slov Neurol N 2011; 74/107(4): 437-442
Category:
Original Paper
Overview
Cíl:
Na základě dosud publikovaných dat autoři předpokládají horší klinický průběh po úrazu mozku u nositelů alely ε4 pro apolipoprotein E i v populaci dětí a mladistvých. Cílem práce bylo ověřit tuto hypotézu na souboru nedospělých pacientů s poraněním mozku. Soubor a metodika: U skupiny 82 dětských a mladistvých pacientů s poraněním mozku byl genetickým vyšetřením stanoven typ alel pro apolipoprotein E. Závažnost traumatu byla hodnocena podle Glasgow Coma Scale. Klinický výsledek byl hodnocen s odstupem jednoho roku podle Extended Glasgow Outcome Scale. Závažnost úrazu byla porovnána s klinickým výsledkem po jednom roce ve vztahu ke genotypu apolipoproteinu E a data byla zhodnocena statisticky pomocí Wilcoxonova neparametrického testu, Studentova t-testu, Fischerova testu a testu χ2. Výsledky: Získané údaje potvrzují souvislost mezi nosičstvím alely ε4 pro apolipoprotein E a horším klinickým průběhem po poranění mozku u dětí a mladistvých. Děti a mladiství, kteří jsou nositeli alely ε4 pro apolipoprotein E, mají vyšší pravděpodobnost nepříznivého klinického výsledku po prodělaném úrazu mozku ve srovnání se signifikantně lepším výsledkem u pacientů s jinými alelami. Závěry: Genotyp apolipoproteinu E představuje nezávislý prognostický faktor klinického výsledku u poranění mozku u dětí a mladistvých.
Klíčová slova:
apolipoprotein E – poranění mozku – Glasgow Coma Scale – Extended Glasgow Outcome Scale – dětská populace – mladiství
Úvod
Traumatická postižení mozku zůstávají závažnou příčinou významné morbidity, neurologického a psychologického postižení i mortality u dětí a mladistvých. I přes výrazné pokroky v klinické léčbě mozkových poranění stále není k dispozici prostředek k ovlivnění buněčných a molekulárních mechanizmů, které jsou patofyziologickým podkladem výsledného klinického postižení. Současný výzkum se zaměřuje na celulární a subcelulární mechanizmy komplexních kaskádových systémů, jež jsou spouštěny poraněním nervové tkáně. Rozdílný průběh onemocnění a odlišná odpověď na léčbu u pacientů s kraniocerebrálním poraněním jsou zřejmě geneticky determinovány a podloženy odlišnou mírou neuroplasticity, schopnosti novotvorby neuronálních synapsí a imunologické odpovědi na poranění mozku.
Poslední výzkumy ukazují na významnou roli apolipoproteinu E (ApoE) v modifikaci průběhu a výsledku léčby cerebrálních poranění. Apolipoprotein E je lipoprotein odpovědný za transport lipidů v tkáni centrálního nervového systému a udržování strukturální integrity mikrotubulů cytoskeletárního systému neuronů [1,2]. ApoE je syntetizován v astrocytech a je tvořen lipid-proteinovým komplexem vylučovaným do extracelulárního prostoru. Zde je vázán na ApoE receptory na povrchu nervových buněk, transportován intracelulárně a přenosem lipidů se účastní procesů reparace a údržby buněčných membrán, růstu neuritů a synaptogenezy [3–5]. Apolipoprotein E je aktivní též v mozkomíšním moku, kde představuje nejdůležitější transportní mechanizmus cholesterolu a fosfolipidů. Předpokládá se, že ApoE hraje roli v reparaci neuronů – představuje neurotrofický faktor a ovlivňuje imunitní odpověď na poranění mozkové tkáně.
Apolipoprotein E je tvořen 229 aminokyselinami, vykazuje relativní molekulární hmotnost 34 000 Da a je produktem jediného genu. Gen apolipoproteinu E je lokalizován na choromozomu 19, v rozsahu 3,7 kilobazí a má čtyři exony. Izoelektrickou fokuzací a elektroforézou byly detekovány tři základní izoformy ApoE, označované jako ApoE 2, ApoE 3 a ApoE 4 – produkty tří alel (ε2, ε3 a ε4) na stejném lokusu. Četnost výskytu v populaci je udávána 7 %, 78 % a 15 %. Různá exprese každé z těchto tří alel dává vzniknout třem homozygotním fenotypům (ApoE ε2/2, ApoE ε3/3, ApoE ε4/4) a třem heterozygotním fenotypům (ApoE ε2/3, ApoE ε3/4 a ApoE ε2/4).
Přítomnost ApoE ε3/3 genotypu je v literatuře spojována s redukcí rizika rozvoje Alzheimerovy nemoci a lepší prognózou v případě poranění mozku. Nejčastější ApoE ε3/3 genotyp je zapojen v neuroprotektivních a neuroreparativních mechanizmech [6]. ApoE ε3/3 genotyp se ukazuje též jako zásadní prediktivní faktor pro přežití a dobrou neurologickou prognózu v případě kardiopulmonální resuscitace. Přítomnost ApoE ε4 má důležitý dopad na nervový systém. Nosičství ApoE ε4 alely je spojeno s vyšší náchylností ke kognitivním poruchám, menší odolností proti neurotoxinům a výskytem hippokampální atrofie [7–9]. V této spojitosti se udává i vyšší riziko rozvoje Alzheimerovy demence po předchozím poranění mozku [10,11]. Poranění mozku podněcuje ukládání depozit beta amyloidu u geneticky náchylných nositelů ApoE ε4 alely, a je tak možným podkladem pozdějšího rozvoje Alzheimerovy choroby [12].
Buněčné a molekulární mechanizmy, které jsou ovlivňovány genotypem ApoE při reakci na akutní poranění mozku, jsou komplexní a nejsou zcela známy. ApoE ε4 alela je asociována s protekcí oxidativního stresu [13,14], excitotoxicity a zvýšeného intracelulárního kalcia [15], snížením imunosupresivního efektu na mikrogliální proliferaci [16], zvýšením rizika aterosklerózy [17] a změnou krevní srážlivosti. Jak jednotlivě, tak v kombinaci tyto efekty ApoE genotypu mohou vést ke zvýšenému množství lipidové peroxidace, zvýšení kapilární permeability s tvorbou edému [18], diapedézi erytrocytů a parenchymálnímu krvácení.
Soubor a metodika
Soubor tvoří 82 pacientů s poraněním mozku léčených v letech 2002 až 2009 na Klinice dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie LF MU a FN Brno. V souboru je obsaženo 58 chlapců (70,7 %) a 24 (29,3 %) dívek, medián věku 10 (1–18) let. Do souboru byli zařazeni pacienti s ložiskovým nebo difuzním poraněním mozku (kontuzemi či difuzním axonálním poraněním). Mozkové kontuze byly u všech pacientů diagnostikovány CT vyšetřením. Difuzní axonální poranění (DAP) bylo diagnostikováno u pacientů s iniciální poruchou vědomí klasifikovanou dle Glasgow Coma Scale (GCS) hodnotami 8–3 a známkami traumatického edému mozku dle CT vyšetření (zúžení zevních likvorových prostor či redukce bazálních cisteren). U šesti pacientů s přetrvávající poruchou vědomí a neurologickým deficitem bylo doplněno MR vyšetření, které v šesti případech prokázalo drobné strukturální léze v oblasti corpus callosum či rostrálního kmene, odpovídající DAP.
Všichni pacienti podstoupili vstupní a výstupní klinické neurologické vyšetření. Klinický stav a tíže poranění byly hodnoceny podle přítomnosti ložiskového neurologického deficitu a hodnot vstupního GCS. Podle hodnoty GCS byla poranění klasifikována jako lehká (GCS 15–13), střední (GCS 12–9) a těžká (GCS 8–3). Neurologický a klinický stav pacientů v souboru byl sledován s odstupem jednoho roku od úrazu a hodnocen pomocí osmistupňové Extended Glasgow Outcome Scale (GOSE). Vzhledem k potřebám dalšího statistického zpracování bylo reziduální postižení následně též klasifikováno jako žádné nebo lehké (GOSE 8–7), střední (GOSE 6–5) a těžké (GOSE 4–1).
U všech pacientů v souboru byl vyšetřen genotyp apolipoproteinu E ve spolupráci s Centrem molekulární biologie a genové terapie na Pracovišti dětské medicíny FN Brno. Ke stanovení genotypu ApoE byla použita metoda polymerázové řetězové reakce a restrikční analýza deoxyribonukleové kyseliny (DNA) pomocí štěpení restrikčními endonukleázami na fragmenty (PCR/RFLP). Touto metodou se příslušný úsek DNA amplifikuje a poté podrobí restrikční analýze. Následuje elektroforéza v agarovém gelu a podle délky fragmentů se určí jednotlivé alely [19]. Genomická DNA byla extrahována použitím standardních metod z 5 ml krve antikoagulované kyselinou etylenediamintetraacetylovou (EDTA). Genomická DNA (500 ng) byla amplifikována v 50 μl specifické reakční směsi za použití Termal Cycler PTC-200 (MJ Research). Enzymatické štěpení produktů polymerázové řetězové reakce a analýza získaných fragmentů v 5% MetaPhor agaru bylo hodnoceno dle popisného vzoru.
Na základě zjištěných genotypů byl soubor 82 pacientů rozdělen do čtyř skupin: ApoE ε2/ε4, ApoE ε2/ε3, ApoE ε3/ε4 a ApoE ε3/ε3. V jednotlivých skupinách byla porovnávána závažnost úrazu dle hodnoty GCS s klinickým výsledkem po jednom roce dle hodnoty GOSE a data byla zhodnocena statisticky pomocí Studentova t-testu pro závislé vzorky, Wilcoxonova neparametrického párového testu, Fischerova testu a χ2 testu.
Výsledky
Genotyp ApoE ε2/ε4 vykazovali dva chlapci (2,4 %), genotyp ApoE ε2/ε3 vykazovalo devět pacientů (11,0 %; z toho 5 chlapců a 4 dívky), genotyp ApoE ε3/ε4 vykazovalo 12 pacientů (14,6 %; z toho 6 chlapců a 6 dívek) a genotyp ApoE ε3/ε3 59 pacientů (72,0 %; z toho 45 chlapců a 14 dívek). Rozdělení souboru podle jednotlivých genotypů uvádí graf 1.
Ve skupině pacientů s genotypem ApoE ε2/ε4 bylo poranění u jednoho pacienta klasifikováno jako těžké (GCS 8–3) a u jednoho pacienta jako lehké (GCS 15–13). Ve skupině ApoE ε2/ε3 byla poranění u dvou pacientů klasifikována jako těžká (GCS 8–3), u jednoho jako střední (GCS 12–9) a u šesti jako lehká (GCS 15–13). Ve skupině ApoE ε3/ε4 byla poranění u pěti pacientů klasifikována jako těžká (GCS 8–3), u jednoho jako střední (GCS 12–9) a u šesti jako lehká (GCS 15–13). Ve skupině pacientů s genotypem ApoE ε3/ε3 byla poranění u 40 pacientů klasifikována jako těžká (GCS 8–3), u šesti jako střední (GCS 12–9) a u 13 jako lehká (GCS 15–13). Typ a tíži poranění dle hodnoty GCS v jednotlivých skupinách dle genotypu ApoE přehledně uvádí tab. 1.
Po jednom roce byl klinický stav dle GOSE ve skupině pacientů s genotypem ApoE ε2/ε4 hodnocen jako žádné nebo lehké postižení (GOSE 8–7) u jednoho pacienta a jako středně těžké postižení (GOSE 6–5) u jednoho pacienta. Ve skupině ApoE ε2/ε3 byl klinický stav po jednom roce hodnocen jako žádné nebo lehké postižení (GOSE 8–7) u šesti pacientů, jako středně těžké postižení (GOSE 6–5) u jednoho pacienta a jako těžké postižení (GOSE 4–1) u dvou pacientů. Ve skupině ApoE ε3/ε4 byl klinický stav po jednom roce hodnocen jako žádné nebo lehké postižení (GOSE 8–7) u šesti pacientů, jako středně těžké postižení (GOSE 6–5) u pěti pacientů a jako těžké postižení (GOSE 4–1) u jednoho pacienta. Ve skupině pacientů s genotypem ApoE ε3/ε3 byl klinický stav po jednom roce hodnocen jako žádné nebo lehké postižení (GOSE 8–7) u 49 pacientů, jako středně těžké postižení (GOSE 6–5) u sedmi pacientů a jako těžké postižení (GOSE 4–1) u tří pacientů. Podrobné hodnocení klinického stavu dle hodnoty GOSE v jednotlivých skupinách dle genotypu ApoE je uvedeno v tab. 2.
Uvedené údaje byly podrobeny statistické analýze a výsledky zpracování jsou uvedeny v tab. 3–5. Data byla hodnocena t-testem pro závislé vzorky, Wilcoxonovým neparametrickým párovým testem a korelační 2 × 2 tabulkou užitím Fischerova testu a χ2 testu. Výsledky t-testu pro závislé vzorky uvádí tab. 3, kde při porovnání rozdílů hodnot GCS a GOSE pro jednotlivé genotypy vyplývá statisticky významný rozdíl na hladině významnosti p < 0,05 pro genotypy neobsahující ε4 alelu. Zpracování Wilcoxonovým párovým testem bylo limitováno omezeným počtem dvou pacientů ve skupině genotypu ApoE ε2/ε4, výsledky uvádí tab. 4. Nejzřetelněji se statisticky významný rozdíl jevil při hodnocení tíže klinického stavu a následků pomocí korelační 2 × 2 tabulky χ2 testem u genotypů neobsahující ε4 alelu (tab. 5).
Z uvedených výsledků lze usuzovat na statisticky významnou závislost mezi genotypem ApoE a tíží neurologických následků poranění mozku u dětí a mladistvých ve sledovaném souboru. Pacienti, v jejichž genotypu je obsažena alela ε4, vykazují nepříznivější další průběh ve srovnání se statisticky signifikantně lehčími následky poranění mozku u dětí a mladistvých s genotypem, ve kterém se alela ε4 nevyskytuje.
Diskuze
Z literárních údajů vyplývá, že ApoE hraje významnou roli v reakci mozku na traumatický inzult a v procesu reparace a úzdravy. Výsledky studií svědčí pro signifikantní asociaci mezi genotypem ApoE a průběhem i další prognózou traumatického poškození mozku u dospělých pacientů. Exprese ApoE ε4 alely je spojena s horším klinickým průběhem a těžšími následky úrazového poškození mozku u dospělých pacientů, u dětí nebyla tato problematika doposud systematicky zkoumána. Na druhou stranu je předmětem zájmu a probíhajících studií neuroprotektivní efekt ApoE ε3 alely.
Pacienti s ApoE ε4 alelou mají častěji nepříznivý klinický průběh po cerebrálním poranění [20–24]. Teasdale et al [24] ve své studii uvádějí, že u pacientů s přítomností ApoE ε4 alely vykazuje nepříznivý výsledek (smrt, vegetativní stav nebo těžký neurologický deficit) po cerebrálním poranění 57 % pacientů ve srovnání s nepříznivým výsledkem u 27 % pacientů, kteří nejsou nositeli ApoE ε4 alely.
Bylo též poukázáno na vztah mezi výskytem poúrazové amyloidní angiopatie a genotypem ApoE. S nosičstvím ApoE ε4 alely byla signifikantně asociována zvýšená přítomnost cerebrální amyloidní angiopatie [25] a zvýšené riziko intracerebrální hemoragie při této angiopatii [26]. Rozsah intracerebrálního krvácení byl také větší u pacientů s přítomností ApoE ε4 [27–29]. Amyloid beta protein (Abeta), který se účastní patogeneze chronických neurodegenerativních onemocnění, je též zahrnut v reakci mozkové tkáně na akutní cerebrální trauma [1,26,30]. Současné sledování hladin ApoE a Abeta v mozkomíšním moku prokázalo významný pokles hladin po poranění mozku v závislosti na elevaci markerů cerebrálního poškození proteinu S100B a tau proteinu [31]. Přítomnost ApoE ε4 alely je též udávána v souvislosti s rozvojem Alzheimerovy choroby u evropské populace. Patofyziologický mechanizmus je nejasný, předpokládá se souvislost s prodělaným traumatem mozku a amyloid beta proteinem [1].
ApoE ε4 alela se tak jeví jako důležitá genetická determinanta klinického průběhu a následků traumatického poškození mozku s prediktivní klinickou hodnotou. Zmiňované klinické studie ukazují, že nosičství nejméně jedné ApoE ε4 alely je spojeno se špatným průběhem a nedobrou dlouhodobou prognózou u pacientů zejména s těžkým poraněním mozku [32]. Přítomnost ApoE ε4 alely predikuje též rozvoj demence po mozkovém poranění [33].
U lehčích poranění není role ApoE ε4 alely tak jasná [34]. Pruthi et al [35] uvádějí studii na indické populaci, kde je přítomnost ApoE ε4 alely spojená s lepším výsledkem než u pacientů bez této alely. Jiné práce prokazují, že genotyp ApoE ovlivňuje neuropsychologické funkce u pacientů po lehčích poraněních hlavy – nosičství nejméně jedné ApoE ε4 alely bylo spojeno s poklesem výkonů v psychologických testech i po lehčích poraněních mozku [36,37].
Přítomnost ApoE ε4 alely predikuje též zvýšené riziko pozdní poúrazové epilepsie. Pozdní poúrazová epilepsie je častá komplikace středních a těžších poranění mozku. Nosičství ApoE ε4 alely je spojeno s vyšším rizikem rozvoje pozdní poúrazové epilepsie [8,38]. Porozumění funkci ApoE na molekulární úrovni může vést k vývoji nových účinných protizáchvatových farmak.
Uvedená zjištění svědčí pro mnohočetnou roli ApoE v centrálním nervovém systému a jeho významnou úlohu v odpovědi mozkové tkáně na akutní traumatické poškození. Jednou ze základních úloh ApoE je funkce mediátoru neurální protekce, reparace a remodelace. Modulace endogenní zánětlivé odpovědi nervového systému na poranění mozku může být mechanizmem, jak ApoE ovlivňuje prognózu u mozkových traumat [18].
Statistické zpracování souboru 82 dětských a mladistvých pacientů po poranění mozku ukazuje souvislost přítomnosti alely ε4 v genotypu ApoE s horším poúrazovým průběhem ve srovnání se signifikantně lehčími následky poranění mozku u dětí a mladistvých, v jejichž genotypu se alela ε4 nevyskytuje. Apolipoprotein E se tak jeví jako genetický faktor, který modifikuje odpověď mozku na akutní poranění a který ovlivňuje prognózu poranění mozku a tíži výsledného klinického postižení nejen u dospělé populace, ale též u dětí a mladistvých. Zavedení vyšetřování ApoE genotypu do klinické praxe může napomoci predikovat nedobrou funkční prognózu u mozkových poranění dětí a mladistvých.
Práce vznikla s podporou grantu IGA MZ ČR NS 9847-3.
doc.
MUDr. Eva Brichtová, Ph.D.
Neurochirurgické
oddělení Kliniky dětské chirurgie, ortopedie
a traumatologie LF
MU a FN Brno
Černopolní
9
625
00 Brno
e-mail:
brichtovae@seznam.cz
Přijato
k recenzi: 30. 11. 2010
Přijato
do tisku: 31. 1. 2011
Sources
1. Nathoo N, Chetty R, van Dellen JR, Barnett GH. Genetic vulnerability following traumatic brain injury: the role of apolipoprotein E. Mol Pathol 2003; 56(3): 132–136.
2. Samatovicz RA. Genetics and brain injury: apolipoprotein E. Head Trauma Rehabil 2000; 15(3): 869–874.
3. Graham DI, Ford I, Adams JH, Doyle D, Lawrence AE, McLellan DR et al. Fatal head injury in children. J Clin Pathol 1989; 42(1): 18–22.
4. Graham DI, Horsburgh K, Nicoll JA, Teasdale GM. Apolipoprotein E and the response of the brain to injury. Acta Neurochir Suppl 1999; 73: 89–92.
5. Methia N, Andre P, Hafezi-Moghadam A, Economopoulos M, Thomas KL, Wagner DD. Apo E deficiency compromises the blood brain barrier especially after injury. Mol Med 2001; 7(12): 810–815.
6. Kerr ME, Kraus M. Genetics and the central nervous system: apolipoprotein E and brain injury. AACN Clin Issues 1998; 9(4): 524–530.
7. Crawford FC, Vanderploeg RD, Freeman MJ, Singh S, Waisman M, Michaels L et al. APOE genotype influences acquisition and recall following traumatic brain injury. Neurology 2002; 58(7): 1115–1118.
8. Friedman G, Froom P, Sazbon L, Grinblatt I, Shochina M, Tsenter J et al. Apolipoprotein E-epsilon4 genotype predicts a poor outcome in survivors of traumatic brain injury. Neurology 1999; 52(2): 244–248.
9. Schiefermeier M, Kollegger H, Madl C, Schwarz C, Holzer M, Kofler J et al. Apolipoprotein E polymorphism: survival and neurological outcome after cardiopulmonary resuscitation. Stroke 2000; 31(9): 2068–2073.
10. Horsburgh K, McCarron MO, White F, Nicoll JA. The role of apolipoprotein E in Alzheimer’s disease, acute brain injury and cerebrovascular disease: evidence of common mechanisms and utility of animal models. Neurobiol Aging 2000; 21(2): 245–255.
11. Lendon CL, Harris JM, Pritchard AL, Nicoll JA, Teasdale GM, Murray G. Genetic variation of the APOE promoter and outcome after head injury. Neurology 2003; 61(5): 683–685.
12. Dardiotis E, Fountas KN, Dardioti M, Xiromerisiou G, Kapsalaki E, Tasiou A et al. Genetic association studies in patients with traumatic brain injury. Neurosurg Focus 2010; 28(1): E9.
13. Lomnitski L, Kohen R, Chen Y, Shohami E, Trembovler V, Vogel et al. Reduced levels of antioxidants in brains of apolipoprotein E-deficient mice following closed head injury. Pharmacol Biochem Behav 1997; 56(4): 669–673.
14. Miyata M, Smith JD. Apolipoprotein E allele– specific antioxidant activity and effect on cytotoxicity by oxidantive insults and beta amyloid peptides. Nat Genet 1996; 14(1): 55–61.
15. Tolar M, Keller JN, Chan S, Mattson MP, Marques MA, Crutcher KA. Truncated apolipoprotein E (ApoE) causes increased intracellular calcium and may mediate ApoE neurotoxicity. J Neurosci 1999; 19(16): 7100–7110.
16. Barger SW, Harmon AD. Microglial activation by Alzheimer amyloid precursor protein and modulation of apolipoprotein. Nature 1997; 388(6645): 878–881.
17. Hixson JE. Apolipoprotein E polymorphism affect atherosclerosis in young males. Pathobiological determinations of atherosclerosis in youth (PDAY) research group. Arterioscler Thromb 1991; 11(5): 1237–1244.
18. Lynch JR, Pineda JA, Morgan D, Zhang L, Warner DS, Benveniste H et al. Apolipoprotein E affects the central nervous system response to injury and development of cerebral edema. Ann Neurol 2002; 51(1): 113–117.
19. Kozák L, Kuhrová V, Blazková M, Romano V, Fajkusová L, Dvoráková D et al. Phenylketonuria mutations and their relation to RFLP haplotypes at the PAH locus in Czech PKU families. Hum Genet 1995; 96(4): 472–476.
20. Chiang MF, Chang JG, Hu CJ. Association between apolipoprotein E genotype and outcome of traumatic brain injury. Acta Neurochir 2003; 145(8): 649–653.
21. Friedman G, Froom P, Sazbon L, Grinblatt I, Shochina M, Tsenter J et al. Apolipoprotein E-epsilon4 genotype predicts a poor outcome in survivors of traumatic brain injury. Neurology 1999; 52(2): 244–248.
22. Jordan BD, Relkin NR, Ravdin LD, Jacobs AR, Bennett A, Gandy S. Apolipoprotein E epsilon 4 associated with chronic brain injury in boxing. JAMA 1997; 278(2): 136–140.
23. Krupa M, Moskala M, Gościński I, Traczewski W, Polak J, Sado M. Association of apoE polymorphism and treatment outcome in patients with traumatic brain injury. Neurol Neurochir Pol 2003; 37(6): 1223–1229.
24. Teasdale GM, Nicoll JA, Murray G, Fiddes M. Association of apolipoprotein E polymorphism with outcome after head injury. Lancet 1997; 350(9084): 1069–1071.
25. Leclercq PD, Murray LS, Smith C, Graham DI, Nicoll JA, Gentleman SM. Cerebral amyloid angiopathy in traumatic brain injury: association with apolipoprotein E genotype. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2005; 76(2): 229–233.
26. Nicoll JA, Roberts GW, Graham DI. Apolipoprotein E epsilon 4 allele is associated with deposition of amyloid beta-protein following head injury. Nat Med 1995; 1(2): 135–137.
27. Alberts MJ, Graffagnino C, McClenny C, DeLong D, Strittmatter WJ, Saunders AM et al. ApoE genotype and survival from intracerebral haemorrhage. Lancet 1995; 346(8974): 575.
28. McCarron MO, Hoffmann KL, DeLong DM , Gray L , Saunders AM , Alberts MJ. Intracerebral hemorrhage outcome, apolipoprotein E genotype, hematoma, and edema volumes. Neurology 1999; 53(9): 2176–2179.
29. Liaquat I, Dunn LT, Nicoll JA, Teasdale GM, Norrie JD. Effect of apolipoprotein E genotype on hematoma volume after trauma. J Neurosurg 2002; 96(1): 90–96.
30. Nicoll JA, Roberts GW, Graham DI. Amyloid beta-protein, APOE genotype and head injury. Ann N Y Acad Sci 1996; 777: 271–275.
31. Kay AD, Petzold A, Kerr M, Keir G, Thompson E, Nicoll J et al. Alterations in cerebrospinal fluid apolipoprotein E and amyloid beta-protein after traumatic brain injury. J Neurotrauma 2003; 20(10): 943–952.
32. Bartzokis G, Lu PH, Sultzer D, Marx P, Herzberg JS, Phelan CK et al. Apolipoprotein E genotype and age-related myelin breakdown in healthy individuals: implications for cognitive decline and dementia. Arch Gen Psychiatry 2006; 63(1): 63–72.
33. Koponen S, Taiminen T, Kairisto V, Portin R, Isoniemi H, Hinkka S et al. APOE-epsilon4 predicts dementia but not other psychiatric disorders after traumatic brain injury. Neurology 2004; 63(4): 749–750.
34. Chamelian L, Reis M, Feinstein A. Six-month recovery from mild to moderate Traumatic Brain Injury: the role of APOE-epsilon 4 allele. Brain 2004; 127(12): 2621–2628.
35. Pruthi N, Chandramouli BA, Kuttappa TB, Rao SL, Subbakrishna DK, Abraham MP et al. Apolipoprotein E polymorphism and outcome after mild to moderate traumatic brain injury: A study of patient population in India. Neurology India 2010; 58(2): 264–269.
36. Collie A, Maruff P, Falleti M. APOE influences on neuropsychological function after mild head injury: Within-person comparisons. Neurology 2004; 63(12): 2460.
37. Sundstrom A, Marklund P, Nilsson LG, Cruts M, Adolfsson R, Van Broeckhoven C et al. APOE influences on neuropsychological function after mild head injury: within-person comparisons. Neurology 2004; 62(11): 1963–1966.
38. Diaz-Arrastia R, Gong Y, Fair S, Scott KD, Garcia MC, Carlile MC et al. Increased risk of late posttraumatic seizures associated with inheritance of APOE epsilon 4 allele. Arch Neurol 2003; 60(6): 818–822.
Labels
Paediatric neurology Neurosurgery NeurologyArticle was published in
Czech and Slovak Neurology and Neurosurgery
2011 Issue 4
Most read in this issue
- Porucha pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit/hyperactivity disorder – ADHD)
- Opožděný akutní subdurální hematom
- Neurologické komplikace při onemocnění herpes zoster – kazuistika
- Vrozená myotonie na podkladě mutací v genu pro chloridový kanál ClC-1